Tin Can Bay
(čím dál víc na sever)

Ráno se probouzíme do mlhy, deštíku, do nevlídna. Vyhlídka na ještě aspoň jeden malý výletí do pralesa nadýchat se vlhké prašiviny se rychle rozplývá. Děláme čaj, hážeme mokré a bahnité oděvy do kufru našeho nafukovacího auta, balíme mokré stany, mokré spacáky a mokré děti a mokře vyrážíme do údolí. Cesta z kopce plného slepých zatáček osmimístným vozem po mokré silnice je skoro stejně příjmená jako šutr v botě při maratonu. V údolí kupodivu prší taky.

Pokoušíme se v tom větru a dešti sbalit stany, chvílemi to vypadá, že poletíme.

V malém městečku cestou si kupujeme naše oblíbené prasečí jídlo, mastné kuře a chleba.

Děckám tohle jídlo chutná tak, že dokonce ani nemluví při jídle.

Ale silnice je aspoň o pár metrů širší... Vyrážíme směrem na Brisbane, a pak na sever po Bruce Highway směrem na Tin Can Bay. Tin Can Bay je turistické letovisko, které si vystavilo svůj věhlas na tom, že jim do zátoky každé ráno připlouvá stádo delfínu. Tým lidí si některé z delfínů ochočili a ti potom dělají různé opičárny pro nažhavené tůristy. Jedna z atrakcí je krmení delfínu. To si člověk koupí ve stánku malou živou rybu, s tou se pak probrodí do aspoň půl metrové hloubky a tu rybu pak narve delfínovi přímo do huby. Věřte, že bychom si tuto atrakci asi klidně odpustili, ale kvůli dětem jsme si řekli, že se budeme chovat jako opravdoví správní turisti a necháme děti nacpat rybu delfínovi do chřtánu.

Stavujeme se na benzínce a Honza obsluhuje smaostroj na kávu. To víte, on je světoběžník, ví, jak to na světě chodí. Děti svýho strejdánka obdivně pozorujou, Boris zatím krade cukr, tváří se přitom jako filuta, aby bylo jasné, že nekrade cukr. Paní prodavačka je z našeho okupování stroje velmi nervózní, asi si myslí, že jsme je přišli zruinovat. Ale pak přecejen vše končí obvyklým milým úsměvem při placení, zvláště, když Honza nahlásí víc položek, než kolik si jich stihla zapamatovat ta paní od pokladny.

Kafíčko raději pijeme venku mezi kalužemi oleje, aby jsme tu hodnou paní od kasy nesrali. Ale to je jen náš českej pohled, ona určitě nasraná není, jen byla trošku nervózní.

Kilometry ubíhají, za Brisbane se obloha začíná trhat a déšť ustává. Asi 20 km před Tin Can Bay je uprostřed pole karavanpark. Vjíždíme bahnitou branou dovnitř a kličkujeme mezi kalužemi až k recepci. Naše stany schlíple a smradlavě leží na dně kufru a nikdo z nás nemá chuť je dnes v noci stavět. Jenže karavanpark uprostřed zabahněných polí nenabízí žádné chatičky ani karavany. Hodná paní recpční nás směruje ke konkurenci. Jedeme dál až do Tin Can Bay a zkusíme štěstí tam. První karavanpark má úplně plno, druhý též, ale odkazují nás na jeden motel za rohem. Jdeme to zkusit, ale moc tomu nevěříme. Přivítá nás starý pes se starou paní, mile se na nás oba usmívají. Vyslechnou si náš mokrý příběh s větry dujícími. Paní prozradí, že jeden pokojík s pěti postýlkama by měla, ale jestli nám nevadí spát na zemi a jestli se tam fakt chceme tísnit, tak že nám ho ráda za směšnou cenu na noc přepustí. Zázraky se dějí.

Dětem moc chutná ten náš rychlý eintopf. I když Bobík předvádí divadýlko, že jemu teda nechutná. A eště kvůli čemusi trucuje.

Olininou specialitou je, že jí pod krkem roste jeden čardejnickej chlup, kterej ji děsně štve. Prý ani ne pro to, jak vypadá, ale protože je prý tvrdý a musí si na něho furt šahat a je jí prostě odpornej, tak jí ho jednou za čas Dymbula odstraňuje.

Většinou na to používá odpovídající nástroje, když jsou doma v Praze, ale tady, na vejletě po Austrálii, daleko od obou domovů nemá k dispozici nic jinýho než blbé kleště. Nakonec se mu podaří ten chlup vyrvat. Dokonce bez střev. Všechno dobře dopadlo.

A dokonce nám paní slibuje na druhý den i sluníčko. Vyndáváme z auta mokré smrduté věci a rozvěšujem je všude kolem. V Austrálii je naštěstí běžné, že jsou rodiny s dětmi velmi hlučné, lítavé a nevypočitatelné. Kupodivu se tu nikde nenajde nasranej soused, kterej by okřikoval cizí děti nebo jinak dával najevo svou nespokojenost s příliš hlučnou společností. Velice rychle obsadíme prostor, holky, to znamená, že Jirka taky, se vrhnou do vaření a vbrzké době se před každým objeví talíř nějakýho móc dobrýho jídla, který se těžko pojmenovává. Němci pro to vyvinuli odborný pojem "Eintopf". Večer ještě jdeme na malou procházku po okolí. Zátoka voní mořem, krásně to šplouchá a vzduch je příjemně teplý.

Celá naše dospělá sekce se v pohodě vejde na jednu dvojpostel.

Jen Boris ostentaivně dává najevo, že on pohodlí odmítá a s náma nechce mít nic spolenčýho, ani postel.

Nejtišší jsou děti, když pijou nebo jí, jinka stále řvou a lítají.

Měsíc svítí jakoby se připravoval na pohádku od bratří Grimmů. Cítím z tohoto místa lenošnou pohodičku. Večer se rozkládáme po postelích po dvou až třech, jak to zrovna vyjde. Myslím, že naše rodina je docela dobře skladná. Jakoby v sobě měla instalovaný jakýsi balící prográmek na bázi RAR. Na zemi by nemusel spát nikdo, ale přesto se Boris rozhodne, že s náma nebude sdílet pohodlí, že si ustele na zemi a hlavu si sková pod skříň, aby dal najevo, že nás nechce potmě v noci ani vidět. Dokonce by se ještě na postele aspoň dvě hubená těla vešla. Brzo ráno vstáváme a jdeme krmit ochočené delfíny.... Krmení se nedá posouvat, Delfíni jsou zvyklí otevřít v 8 tlamu a nechat si tam naházet hromadu rybiček. Jsou to potvory lenošné, ale o nich až někdey jindy.

Je brzo ráno, jdeme za delfínama.

Všichni trpělivě čekají, až potvůrky připlavou.

Pelikán se taky těší, něco jistě zbude z toho krmení.

Tak sakra, kde jsou?

No konečně. Už jsou tu.

Delfíni jsou taková atrakce, že jsou děcka ochotný odhodit i medvídky.

Tihle delfíni mají tak kolem 140 kilo.

Je vidět, že delfíni pojali tuhle hru jako každodenní šou. Jsou vstřícní a dělají více méně to, co se od nich očekává. Než začne v 8:00 krmení, vypráví certfikovaný vypravěč(ka)jejich ságu. Jak to vzniklo, a kdo je koho sy a s kým zrovna plave. Takové vodní drby....

Profesionální vypravěč delfíních životů dramaticky popisuje, jak tenhle krasavec byl napadenej žralokem a jak to odnesla jen trochu jeho ploutev. Delfín ví, že se mluví o něm, ploutev ve spráývným okamžiku ukáže. Proč ne, vždyť za to šou dostane nažrat

Blíží se osmá hodina, čas krmení nastal. Všichni se spořádaně postzaví do fronty, zaplatí za kyblíček s jendou rybou 5 dolarů, opláchne se ruce v desinfekci a jde se postavcit do druhé fronty, aby mohl šupnout rybu delfínovi do tlamy.

Rybička za 5 doláčů, tu mají delfínci nejraději.

Boris krmí svýho prvního delfína v životě

Některé dámy, a je jich tu hdně, jsou objemově nepřehlédnutelné. Dost se na tom určitě podílí i stravovací návyky. Porce v hospodě jsou k nesežrání veliké, ale oni je sežerou. A vytřou talíř chlebem.

Chtěli jsme vám ještě prozradit, jak nám děsně+ smrdělo auto těma vlhkejma věcma, ale není na to dostatek morálky, energie, síly ani času. Kromě toho je to normální výmluva. Jsem línej tohle prase nafouknout.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Čas na občerstvení

  • Řízené snížení tělesné teploty se v medicíně používá v případech, kdy by například v důsledku zranění odumřely tkáně a kdy je podchlazení může nevratného poškození ušetřit. Tým Cheng Chi Leea z univerzity v texaském Austinu se začal věnovat molekule 5´-AMP, která koluje v těle řady zvířat během zimního spánku (hibernace). Je to první tým, který se zabývá jejím využitím v humánní medicíně. Tato látka výrazně zpomaluje metabolismus buněk a vědci předpokládají, že by jejich poznatky mohly být využity například v kardiochirurgii.
  • Nový nález fosílie z Číny by mohl proměnit pohled na dějiny života, jde totiž o fosilizované tělo žebernatky (průsvitný mořský organismus podobný medúze) staré 580 milionů let. Stáří fosílie znamená, že větev žebernatek je třeba posunout do mnohem dřívejší pozice, než se dosud vědci domnívali.

  • Byl jsem oslavovat narozky Báry a Saši. A bylo to velmi příjemné slavení.
  • Furt se něco děje.

 

australia

 

 

 

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Máma se ptá malého Matesa (2,5 let):
“Matýsku, pujdeš s bábou do kostela, nebo se na to vyprdeš?”
Matýsek:
“Vyprdnu!”


 
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Městská knihovna,  KONEC AVANTGARDY? / Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (do 25.9.2011)
Výstava představuje české výtvarné umění z let 1938–1948, jak se profilovalo vůči nacistické pseudokultuře a v poválečném období vůči protokomunistickým tlakům. Její koncepce je tedy zaměřena nejen na zatím nedostatečně zpracované období českých dějin umění, na jeho slavné i dosud málo známé umělce, ale i na společenské souvislosti, které autoritativně omezovaly svobodný proces tvorby, přirozenou komunikaci a kontakty se zahraniční scénou. Výstava proto vůbec poprvé prezentuje prostřednictvím fotografické dokumentace monstrózní nacistické výstavy a další aktivity tohoto druhu v Čechách a na Moravě.
BaselitzCzech Photo Gallery, FOTOGRAF ROKU – JOE KLAMAR (do 30.9.2011)
Výstava výjimečné osobnosti současné fotoreportáže, šéfreportéra Agence France Presse pro střední Evropu, držitele titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2009 a řady dalších ocenění, který běžné situace fotografuje vždy „trochu jinak“, a tak se stává autorem špičkového obrazového zpravodajství s vysokou estetickou a emoční hodnotou. Výstavou Joe Klamara zahajuje činnost nová pražská fotogalerie CZECH PHOTO GALLERY v partnerství s firmou NIKON.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

Frank Wedekind: Probuzení jara
Hra patří mezi nejvýznamnější díla moderního německého divadla. Vzbudila na sklonku 19. stol. značný rozruch a pozornost mezi čtenáři (pro divadelní uvedení ji cenzura nepovolila), neboť na tragickém příběhu dvou mladých lidí z tzv. "dobrých rodin" otevřel dosud tabuizovaný pohled na pokryteckou morálku společnosti ve vztahu k sexualitě.

Supraphon a Warner Music vydává záznam živého koncertu Wyntona Marsalise a Erica Claptona z Lincon centra pod názvem Wynnton Marsalis and Eric Clapton Play the blues live from Jazz at Lincoln Center. Jde o výjimečný záznam tří večerů. Ve dvou písních byl hostem také vynikající bluesový kytarista Taj Mahal.



  •  „Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.“ (Honoré De Balzac)

  • Kina:
    13.9. – Aero – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
    14.9. – Aero – Amarcord (režie: Federico Fellini, It./ Fr., 1973, 137 min. Komedie) (Klukovské lumpárny, první sexuální zkušenosti, zoufalá láska k luxusní prostitutce – to vše objektivem špičkového režiséra Federica Felliniho. Film se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech.) (18:00)
    15.9. – Aero – Zvuk hluku (režie: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Švéd./Fr., 2010, 102 min. Hudební) (Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, na navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebních teroristů, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky.) (18:00)
    18.9. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (20:30)
    12.-18.9. – Evald – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (15:30, 18:00, 20:30)
    12.9. – Oko – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (18:00)
    13. a 15. 9. – Oko – Jmenuji se Oliver Tate (režie: Richard Ayoade, VB/USA, 2010, 97 min, Komedie) (Chytrá britská komedie o ztrátě panictví a záchraně jednoho manželství. Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými narozeninami.) (10:00)
    15.9. – Oko – Post Mortem (režie: Pablo Larraín, Chille/Něm./Mex., 2010, 98 min. Drama) (Paleolitická 3D báseň, milenka a matka Eva Green, pařížské nevěstince a rozvíření stojatých tuzemských vod v podání Petra Marka. Pablo Larraín patří v současnosti k nejdůležitějším latinskoamerickým filmařům. Ve filmu Post Mortem nahlíží na jednu z nejtragičtějších epizod v dějinách Chille zcela nekonvenčním pohledem hrdiny, který se veřejného života straní, ale politika ho krutě a až kafkovsky dožene. Film je především milostným dramatem, ale i tak nás hlavní postava Mario díky svému povolání zavede k super tajené pitvě svrženého prezidenta Allendeho.) (18:00)
    17.9. – Oko – Pásmo pohádek (15:00)
    14.9. – Kino 35 – Mozartova sestra (režie: René Féret, Fr., 2010, 120 min. Drama) (Příběh začíná v roce 1763 a sleduje namáhavý život Mozartovy rodiny na cestách kočárem z jednoho královského dvora na druhý, kde šlechta žasne nad zázračným talentem mladého Wolfganga. Ale skvělá zpěvačka, cembalistka, houslistka Nannerl, Wolfgangova o pět let starší sestra, byla jako první známa jako zázračné dítě rodiny. Na začátku filmu ještě pořád vystupuje jako doprovod Wolfganga, i když zastíněna a upozaděna jeho rostoucí slávou. Její otec se podřizuje společenskému zřízení „pro její vlastní dobro“ a zakáže jí pokračovat ve hře na housle a skládání, přičemž důvěrně přisuzuje talent Nannerl svojí ženě. Nannerl popuzují omezení, která jí ukládá její pohlaví a užírá se svými vyhlídkami.) (19:00)
    17.9. – Kino 35 – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (19:00)
    12.9. – Ponrepo – Ladič pian zemětřesení (režie: bratři Quayové, VB/Něm./Fr., 2005, 99 min. Drama) (Režisérům nejde ani tak o naskicování světa odtrženého od reality jako o spojení různých rovin vnímání. Rozostřením, mnohovrstevnatou světelnou dramaturgií a stále nanovo fragmentovanou narací je budována matná atmosféra nevědomí. Vycizelovaný zvukový design z iritujících zvuků a opulentní hudby tento dojem zesiluje. Člověk má dílem pocit, že se v napůl bdělém stavu noří bezprostředně do světa obrazu.) (20:00)
    13.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Kurs filmové historie (Filmy bratří Lumiérů a Georgese Méliése, pásmo němých filmů s hudebním doprovodem.) (14:45)
    13.9. – Ponrepo – Mučedníci lásky (režie: Jan Němec, ČSSR, 1966, 71 min. Komedie) (Tři poetické hříčky o nešťastně zamilovaných nazvané „Pokušení manipulanta“, „Nastěnčiny sny“ a „Dobrodružství sirotka Rudolfa“.) (17:30)
    14.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Tajemství vnitřního smíchu (Švankmajer, Passer, Vachek, Gold) (20:00)
    15.9. – Ponrepo – Cabriiny noci (režie: Federico Fellini, It./Fr., 1957, 110 min. Drama) (Cabiria (Giulietta Masina) je prostá holka z ulice a na muže nemá štěstí. Jeden ji okrade o vydělané peníze, druhý ji opustí kvůli jiné ženě. Když potká mladíka, který ji požádá o ruku, uvěří, že se na ni osud koněčně pousmál, a je s ním ochotna jít až na kraj světa. Z nápadníka se však brzy vyklube podvodník, a Cabirii tak nezbývá než doufat, že se přece jen jednoho krásného dne stane zázrak, který změní její život...) (17:30)
    14.9. – Kino Rock Cafe – Ozvěny Anifestu (19:00)
    12.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – Kick Off (režie: Hüseyin Tabak, Rak., 2009, 95 min. Dokument) ) (Život – hra. Orhana, Serkana a Hansiho zachvátila fotbalová horečka. V Austrálii budou hrát za Rakousko na mistrovství světa ve fotbalu pro bezdomovce, azylanty, bývalé alkoholiky a feťáky.) (20:45)  
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.9. – Agharta – Hot Line (21:00)
    13.-14.9. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    15.9. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    16.9. – Agharta – Karel Růžička Quartet  (21:00)
    17.9. – Agharta – Milan Svoboda Quartet (21:00)
    18.9. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    12.9. – Blues sklep – Nano Illusion (21:00)
    13.9. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
    15.9. – Blues sklep – Plum Jam(21:00)
    17.9. – Blues sklep – Tony Victoria Group (21:00)
    18.9. – Blues sklep – Michal Wroblewski Trio (21:00)
    12.9. – Jazz Dock – Gumbo a Ondřej Konrád (22:00)
    13.9. – Jazz Dock – Marcel Flemr Blues Band (22:00)
    16.9. – Jazz Dock – Jan Andr Quartet (19:00)
    17.9. – Jazz Dock – Jonathan Gaudet Hot Four (19:00)
    12.9. – Jazz klub Ungelt – The Blues Wave (21:15)
    13.9. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    14.9. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová Band (21:15)
    16.9. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:15)
    13.9. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    15.9. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    16.9. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    17.9. – Jazzboat – Elena Sonenshine, Jocose Jazz (20:30)
    15.9. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    16.9. – Reduta – Prague big band (21:30)
    17.9 – Reduta – Jan Smigmator Trio (21:30)
    14.9. – Stará Pekárna, Brno – Ladě (20:00)
    17.9. – Stará Pekárna, Brno – E.K.Avenue (20:00)
    13.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    14.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    15.9. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    16.9. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30) 
  • Kluby - cizina:
    12.-13.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Booker T. Jones (19:00, 21:30)
    12.9. – Blue Note New York, USA – Jon Regen (20:00, 22:30)
    14.9. – Twins Jazz, Washington, USA – Lydia Lewis Quintet (20:00, 22:00)
    14.9. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Jacqui Dankworth Band (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Holešovický kulturní prostor La Fabrika zahajuje svou podzimní sezonu. Návštěvníkům v příštích týdnech a měsících nabídne nejen úspěšná představení La Putyka či Krasavice Interkontinentální s Marthou Issovou a Annou Polívkovou, ale i jazzové koncerty a nonverbální divadlo.
    13.9. – Experimentální prostor Roxy, hostuje Farma v jeskyni – Čekárna (režie: Viliam Dočolomanský) (V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí, evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus.) (20:00)
    17.-18.9. – La Fabrika – La putyka (režie: Rostislav Novák, SKUTR) (Originální pojetí inscenace La Putyka je vedeno především snahou nekopírovat francouzské novocirkusové zdroje.) (19:30)
    15.9. – Pidivadlo – Brian Friel: Tanec na konci léta (režie: Kateřina Macháčková) Průvodce příběhem nás zavádí do r. 1936 do malého domku v zapadlém vesnickém údolí na „smaragdovém“ ostrově, do doby, kdy byl sám malým chlapcem Michaelem, který žil se svou neprovdanou matkou Chris a jejími sestrami, jež den co den sváděly prostý, nehrdinský a nepatetický zápas o přežití v končinách, kde chyběly příležitosti jak pro lásku, tak i pro práci.) (19:00)
  • Multižánrové festivaly:
    15.-22.9. – 4 + 4 dny v pohybu, 16. ročník festivalu současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz/)
  • Divadla:
    14.9. –ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    17.9. – ABC – PREMIÉRASto roků samoty (19:00)
    15.9. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    12.9. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    16.9. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak... ) (19:30)
    15.9. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    14.9. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Podzemní blues (režie: Dušan D. Pařízek) (Společnost uživatelů městské hromadné dopravy si cestu útrobami džungle velkoměsta krátí čtením, tlacháním, civěním.) (20:00)
    12.9. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    13.9. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastní natáčení amerického velkofilmu. Členové štábu, herecké hvězdy i místní venkovani, ti všichni hrají své role nejen na place, ale i mimo něj, v situacích a vztazích, které natáčení vyvolává. A co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    15.9. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
    17.9. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (20:00)
    13.9. – Divadlo V Celetné, hostuje CD 2002 – PREMIÉRA – Hrbáč (19:30)
    15.9. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz… Jak je to krásné býti kadeřavým!) (19:30)
    16.9. - Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Rozmarný Bonus (režie: Jakub Špalek) (Dárek pro diváky, kteří Rozmarné léto znají a milují. To, co původní příběh zatajil, vynechal či opomenul – skrytá tajemství, rozhovory šeptané i scény s hvězdičkou.) (19:30)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


KDYŽ JE BABÍ LÉTO,


krásně se sedí v hospodě na zahrádce.


Obzvlášť, když se podaří širší rodinné setkání.


V tuřanské Besedě bylo v sobotu příjemně a Kiara dávala pozor, jestli si Petra s Jannem hezky hrají.


Oba provětrali naše dvojkolo a slušelo jim to.


V podvečer jsme se vypravili na Stránskou skálu i s Kiarou.


Vlasta si právě pochvalovala, jaký je v polích klid, ale dlouho to nevydrželo.


Naštěstí se nikdo další na motorce už neobjevil a nekazil dojem ani vzduch.


Kiara je už docela samostatná jednotka.


Z výšky všechno pečlivě sledovala a jakmile zjistila, že se někdo z nás vzdálil, okamžitě spustila varovné volání – samozřejmě v Kiarinštině, ale připomínalo to něco jako "haló!"


Viděli jsme mnoho zajímavého a taky došli ke zjištění, že na Stránské skále přibylo oplocených pozemků. Jelikož je to chráněné území, působí to dost podezřele.


Bratislavská část rodiny byla zvěčněna u triangulačního bodu a Jirka přidělil Vlastě titul "Triangulační teta".

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

11. 9. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš

prase č. 37

Tin Can Bay
(čím dál víc na sever)

Ráno se probouzíme do mlhy, deštíku, do nevlídna. Vyhlídka na ještě aspoň jeden malý výletí do pralesa nadýchat se vlhké prašiviny se rychle rozplývá. Děláme čaj, hážeme mokré a bahnité oděvy do kufru našeho nafukovacího auta, balíme mokré stany, mokré spacáky a mokré děti a mokře vyrážíme do údolí. Cesta z kopce plného slepých zatáček osmimístným vozem po mokré silnice je skoro stejně příjmená jako šutr v botě při maratonu. V údolí kupodivu prší taky.

Pokoušíme se v tom větru a dešti sbalit stany, chvílemi to vypadá, že poletíme.

V malém městečku cestou si kupujeme naše oblíbené prasečí jídlo, mastné kuře a chleba.

Děckám tohle jídlo chutná tak, že dokonce ani nemluví při jídle.

Ale silnice je aspoň o pár metrů širší... Vyrážíme směrem na Brisbane, a pak na sever po Bruce Highway směrem na Tin Can Bay. Tin Can Bay je turistické letovisko, které si vystavilo svůj věhlas na tom, že jim do zátoky každé ráno připlouvá stádo delfínu. Tým lidí si některé z delfínů ochočili a ti potom dělají různé opičárny pro nažhavené tůristy. Jedna z atrakcí je krmení delfínu. To si člověk koupí ve stánku malou živou rybu, s tou se pak probrodí do aspoň půl metrové hloubky a tu rybu pak narve delfínovi přímo do huby. Věřte, že bychom si tuto atrakci asi klidně odpustili, ale kvůli dětem jsme si řekli, že se budeme chovat jako opravdoví správní turisti a necháme děti nacpat rybu delfínovi do chřtánu.

Stavujeme se na benzínce a Honza obsluhuje smaostroj na kávu. To víte, on je světoběžník, ví, jak to na světě chodí. Děti svýho strejdánka obdivně pozorujou, Boris zatím krade cukr, tváří se přitom jako filuta, aby bylo jasné, že nekrade cukr. Paní prodavačka je z našeho okupování stroje velmi nervózní, asi si myslí, že jsme je přišli zruinovat. Ale pak přecejen vše končí obvyklým milým úsměvem při placení, zvláště, když Honza nahlásí víc položek, než kolik si jich stihla zapamatovat ta paní od pokladny.

Kafíčko raději pijeme venku mezi kalužemi oleje, aby jsme tu hodnou paní od kasy nesrali. Ale to je jen náš českej pohled, ona určitě nasraná není, jen byla trošku nervózní.

Kilometry ubíhají, za Brisbane se obloha začíná trhat a déšť ustává. Asi 20 km před Tin Can Bay je uprostřed pole karavanpark. Vjíždíme bahnitou branou dovnitř a kličkujeme mezi kalužemi až k recepci. Naše stany schlíple a smradlavě leží na dně kufru a nikdo z nás nemá chuť je dnes v noci stavět. Jenže karavanpark uprostřed zabahněných polí nenabízí žádné chatičky ani karavany. Hodná paní recpční nás směruje ke konkurenci. Jedeme dál až do Tin Can Bay a zkusíme štěstí tam. První karavanpark má úplně plno, druhý též, ale odkazují nás na jeden motel za rohem. Jdeme to zkusit, ale moc tomu nevěříme. Přivítá nás starý pes se starou paní, mile se na nás oba usmívají. Vyslechnou si náš mokrý příběh s větry dujícími. Paní prozradí, že jeden pokojík s pěti postýlkama by měla, ale jestli nám nevadí spát na zemi a jestli se tam fakt chceme tísnit, tak že nám ho ráda za směšnou cenu na noc přepustí. Zázraky se dějí.

Dětem moc chutná ten náš rychlý eintopf. I když Bobík předvádí divadýlko, že jemu teda nechutná. A eště kvůli čemusi trucuje.

Olininou specialitou je, že jí pod krkem roste jeden čardejnickej chlup, kterej ji děsně štve. Prý ani ne pro to, jak vypadá, ale protože je prý tvrdý a musí si na něho furt šahat a je jí prostě odpornej, tak jí ho jednou za čas Dymbula odstraňuje.

Většinou na to používá odpovídající nástroje, když jsou doma v Praze, ale tady, na vejletě po Austrálii, daleko od obou domovů nemá k dispozici nic jinýho než blbé kleště. Nakonec se mu podaří ten chlup vyrvat. Dokonce bez střev. Všechno dobře dopadlo.

A dokonce nám paní slibuje na druhý den i sluníčko. Vyndáváme z auta mokré smrduté věci a rozvěšujem je všude kolem. V Austrálii je naštěstí běžné, že jsou rodiny s dětmi velmi hlučné, lítavé a nevypočitatelné. Kupodivu se tu nikde nenajde nasranej soused, kterej by okřikoval cizí děti nebo jinak dával najevo svou nespokojenost s příliš hlučnou společností. Velice rychle obsadíme prostor, holky, to znamená, že Jirka taky, se vrhnou do vaření a vbrzké době se před každým objeví talíř nějakýho móc dobrýho jídla, který se těžko pojmenovává. Němci pro to vyvinuli odborný pojem "Eintopf". Večer ještě jdeme na malou procházku po okolí. Zátoka voní mořem, krásně to šplouchá a vzduch je příjemně teplý.

Celá naše dospělá sekce se v pohodě vejde na jednu dvojpostel.

Jen Boris ostentaivně dává najevo, že on pohodlí odmítá a s náma nechce mít nic spolenčýho, ani postel.

Nejtišší jsou děti, když pijou nebo jí, jinka stále řvou a lítají.

Měsíc svítí jakoby se připravoval na pohádku od bratří Grimmů. Cítím z tohoto místa lenošnou pohodičku. Večer se rozkládáme po postelích po dvou až třech, jak to zrovna vyjde. Myslím, že naše rodina je docela dobře skladná. Jakoby v sobě měla instalovaný jakýsi balící prográmek na bázi RAR. Na zemi by nemusel spát nikdo, ale přesto se Boris rozhodne, že s náma nebude sdílet pohodlí, že si ustele na zemi a hlavu si sková pod skříň, aby dal najevo, že nás nechce potmě v noci ani vidět. Dokonce by se ještě na postele aspoň dvě hubená těla vešla. Brzo ráno vstáváme a jdeme krmit ochočené delfíny.... Krmení se nedá posouvat, Delfíni jsou zvyklí otevřít v 8 tlamu a nechat si tam naházet hromadu rybiček. Jsou to potvory lenošné, ale o nich až někdey jindy.

Je brzo ráno, jdeme za delfínama.

Všichni trpělivě čekají, až potvůrky připlavou.

Pelikán se taky těší, něco jistě zbude z toho krmení.

Tak sakra, kde jsou?

No konečně. Už jsou tu.

Delfíni jsou taková atrakce, že jsou děcka ochotný odhodit i medvídky.

Tihle delfíni mají tak kolem 140 kilo.

Je vidět, že delfíni pojali tuhle hru jako každodenní šou. Jsou vstřícní a dělají více méně to, co se od nich očekává. Než začne v 8:00 krmení, vypráví certfikovaný vypravěč(ka)jejich ságu. Jak to vzniklo, a kdo je koho sy a s kým zrovna plave. Takové vodní drby....

Profesionální vypravěč delfíních životů dramaticky popisuje, jak tenhle krasavec byl napadenej žralokem a jak to odnesla jen trochu jeho ploutev. Delfín ví, že se mluví o něm, ploutev ve spráývným okamžiku ukáže. Proč ne, vždyť za to šou dostane nažrat

Blíží se osmá hodina, čas krmení nastal. Všichni se spořádaně postzaví do fronty, zaplatí za kyblíček s jendou rybou 5 dolarů, opláchne se ruce v desinfekci a jde se postavcit do druhé fronty, aby mohl šupnout rybu delfínovi do tlamy.

Rybička za 5 doláčů, tu mají delfínci nejraději.

Boris krmí svýho prvního delfína v životě

Některé dámy, a je jich tu hdně, jsou objemově nepřehlédnutelné. Dost se na tom určitě podílí i stravovací návyky. Porce v hospodě jsou k nesežrání veliké, ale oni je sežerou. A vytřou talíř chlebem.

To jsem nefotil já, to firma Nikon.

Stařec a Sunday Mirror.

Tak tohleto ti naší lenošní povaleči, za 5 ďolíků ryba, nedělal, jen byli roztomilí. A to docela stačí. Stejně by pak všechny pošplíchali.

Chtěli jsme vám ještě prozradit, jak nám děsně smrdělo auto těma vlhkejma věcma, ale není na to dostatek morálky, energie, síly ani času. Kromě toho je to normální výmluva. Jsem línej tohle prase nafouknout.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Čas na občerstvení

  • Řízené snížení tělesné teploty se v medicíně používá v případech, kdy by například v důsledku zranění odumřely tkáně a kdy je podchlazení může nevratného poškození ušetřit. Tým Cheng Chi Leea z univerzity v texaském Austinu se začal věnovat molekule 5´-AMP, která koluje v těle řady zvířat během zimního spánku (hibernace). Je to první tým, který se zabývá jejím využitím v humánní medicíně. Tato látka výrazně zpomaluje metabolismus buněk a vědci předpokládají, že by jejich poznatky mohly být využity například v kardiochirurgii.
  • Nový nález fosílie z Číny by mohl proměnit pohled na dějiny života, jde totiž o fosilizované tělo žebernatky (průsvitný mořský organismus podobný medúze) staré 580 milionů let. Stáří fosílie znamená, že větev žebernatek je třeba posunout do mnohem dřívejší pozice, než se dosud vědci domnívali.

  • Byl jsem oslavovat narozky Báry a Saši. A bylo to velmi příjemné slavení.
  • Furt se něco děje.

 

australia

 

 

 

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Máma se ptá malého Matesa (2,5 let):
“Matýsku, pujdeš s bábou do kostela, nebo se na to vyprdeš?”
Matýsek:
“Vyprdnu!”


 
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Městská knihovna,  KONEC AVANTGARDY? / Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (do 25.9.2011)
Výstava představuje české výtvarné umění z let 1938–1948, jak se profilovalo vůči nacistické pseudokultuře a v poválečném období vůči protokomunistickým tlakům. Její koncepce je tedy zaměřena nejen na zatím nedostatečně zpracované období českých dějin umění, na jeho slavné i dosud málo známé umělce, ale i na společenské souvislosti, které autoritativně omezovaly svobodný proces tvorby, přirozenou komunikaci a kontakty se zahraniční scénou. Výstava proto vůbec poprvé prezentuje prostřednictvím fotografické dokumentace monstrózní nacistické výstavy a další aktivity tohoto druhu v Čechách a na Moravě.
BaselitzCzech Photo Gallery, FOTOGRAF ROKU – JOE KLAMAR (do 30.9.2011)
Výstava výjimečné osobnosti současné fotoreportáže, šéfreportéra Agence France Presse pro střední Evropu, držitele titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2009 a řady dalších ocenění, který běžné situace fotografuje vždy „trochu jinak“, a tak se stává autorem špičkového obrazového zpravodajství s vysokou estetickou a emoční hodnotou. Výstavou Joe Klamara zahajuje činnost nová pražská fotogalerie CZECH PHOTO GALLERY v partnerství s firmou NIKON.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

Frank Wedekind: Probuzení jara
Hra patří mezi nejvýznamnější díla moderního německého divadla. Vzbudila na sklonku 19. stol. značný rozruch a pozornost mezi čtenáři (pro divadelní uvedení ji cenzura nepovolila), neboť na tragickém příběhu dvou mladých lidí z tzv. "dobrých rodin" otevřel dosud tabuizovaný pohled na pokryteckou morálku společnosti ve vztahu k sexualitě.

Supraphon a Warner Music vydává záznam živého koncertu Wyntona Marsalise a Erica Claptona z Lincon centra pod názvem Wynnton Marsalis and Eric Clapton Play the blues live from Jazz at Lincoln Center. Jde o výjimečný záznam tří večerů. Ve dvou písních byl hostem také vynikající bluesový kytarista Taj Mahal.



  •  „Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.“ (Honoré De Balzac)

  • Kina:
    13.9. – Aero – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (18:00)
    14.9. – Aero – Amarcord (režie: Federico Fellini, It./ Fr., 1973, 137 min. Komedie) (Klukovské lumpárny, první sexuální zkušenosti, zoufalá láska k luxusní prostitutce – to vše objektivem špičkového režiséra Federica Felliniho. Film se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech.) (18:00)
    15.9. – Aero – Zvuk hluku (režie: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Švéd./Fr., 2010, 102 min. Hudební) (Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, na navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebních teroristů, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky.) (18:00)
    18.9. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (20:30)
    12.-18.9. – Evald – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (15:30, 18:00, 20:30)
    12.9. – Oko – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (18:00)
    13. a 15. 9. – Oko – Jmenuji se Oliver Tate (režie: Richard Ayoade, VB/USA, 2010, 97 min, Komedie) (Chytrá britská komedie o ztrátě panictví a záchraně jednoho manželství. Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými narozeninami.) (10:00)
    15.9. – Oko – Post Mortem (režie: Pablo Larraín, Chille/Něm./Mex., 2010, 98 min. Drama) (Paleolitická 3D báseň, milenka a matka Eva Green, pařížské nevěstince a rozvíření stojatých tuzemských vod v podání Petra Marka. Pablo Larraín patří v současnosti k nejdůležitějším latinskoamerickým filmařům. Ve filmu Post Mortem nahlíží na jednu z nejtragičtějších epizod v dějinách Chille zcela nekonvenčním pohledem hrdiny, který se veřejného života straní, ale politika ho krutě a až kafkovsky dožene. Film je především milostným dramatem, ale i tak nás hlavní postava Mario díky svému povolání zavede k super tajené pitvě svrženého prezidenta Allendeho.) (18:00)
    17.9. – Oko – Pásmo pohádek (15:00)
    14.9. – Kino 35 – Mozartova sestra (režie: René Féret, Fr., 2010, 120 min. Drama) (Příběh začíná v roce 1763 a sleduje namáhavý život Mozartovy rodiny na cestách kočárem z jednoho královského dvora na druhý, kde šlechta žasne nad zázračným talentem mladého Wolfganga. Ale skvělá zpěvačka, cembalistka, houslistka Nannerl, Wolfgangova o pět let starší sestra, byla jako první známa jako zázračné dítě rodiny. Na začátku filmu ještě pořád vystupuje jako doprovod Wolfganga, i když zastíněna a upozaděna jeho rostoucí slávou. Její otec se podřizuje společenskému zřízení „pro její vlastní dobro“ a zakáže jí pokračovat ve hře na housle a skládání, přičemž důvěrně přisuzuje talent Nannerl svojí ženě. Nannerl popuzují omezení, která jí ukládá její pohlaví a užírá se svými vyhlídkami.) (19:00)
    17.9. – Kino 35 – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (19:00)
    12.9. – Ponrepo – Ladič pian zemětřesení (režie: bratři Quayové, VB/Něm./Fr., 2005, 99 min. Drama) (Režisérům nejde ani tak o naskicování světa odtrženého od reality jako o spojení různých rovin vnímání. Rozostřením, mnohovrstevnatou světelnou dramaturgií a stále nanovo fragmentovanou narací je budována matná atmosféra nevědomí. Vycizelovaný zvukový design z iritujících zvuků a opulentní hudby tento dojem zesiluje. Člověk má dílem pocit, že se v napůl bdělém stavu noří bezprostředně do světa obrazu.) (20:00)
    13.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Kurs filmové historie (Filmy bratří Lumiérů a Georgese Méliése, pásmo němých filmů s hudebním doprovodem.) (14:45)
    13.9. – Ponrepo – Mučedníci lásky (režie: Jan Němec, ČSSR, 1966, 71 min. Komedie) (Tři poetické hříčky o nešťastně zamilovaných nazvané „Pokušení manipulanta“, „Nastěnčiny sny“ a „Dobrodružství sirotka Rudolfa“.) (17:30)
    14.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Tajemství vnitřního smíchu (Švankmajer, Passer, Vachek, Gold) (20:00)
    15.9. – Ponrepo – Cabriiny noci (režie: Federico Fellini, It./Fr., 1957, 110 min. Drama) (Cabiria (Giulietta Masina) je prostá holka z ulice a na muže nemá štěstí. Jeden ji okrade o vydělané peníze, druhý ji opustí kvůli jiné ženě. Když potká mladíka, který ji požádá o ruku, uvěří, že se na ni osud koněčně pousmál, a je s ním ochotna jít až na kraj světa. Z nápadníka se však brzy vyklube podvodník, a Cabirii tak nezbývá než doufat, že se přece jen jednoho krásného dne stane zázrak, který změní její život...) (17:30)
    14.9. – Kino Rock Cafe – Ozvěny Anifestu (19:00)
    12.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – Kick Off (režie: Hüseyin Tabak, Rak., 2009, 95 min. Dokument) ) (Život – hra. Orhana, Serkana a Hansiho zachvátila fotbalová horečka. V Austrálii budou hrát za Rakousko na mistrovství světa ve fotbalu pro bezdomovce, azylanty, bývalé alkoholiky a feťáky.) (20:45)  
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.9. – Agharta – Hot Line (21:00)
    13.-14.9. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    15.9. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    16.9. – Agharta – Karel Růžička Quartet  (21:00)
    17.9. – Agharta – Milan Svoboda Quartet (21:00)
    18.9. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    12.9. – Blues sklep – Nano Illusion (21:00)
    13.9. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
    15.9. – Blues sklep – Plum Jam(21:00)
    17.9. – Blues sklep – Tony Victoria Group (21:00)
    18.9. – Blues sklep – Michal Wroblewski Trio (21:00)
    12.9. – Jazz Dock – Gumbo a Ondřej Konrád (22:00)
    13.9. – Jazz Dock – Marcel Flemr Blues Band (22:00)
    16.9. – Jazz Dock – Jan Andr Quartet (19:00)
    17.9. – Jazz Dock – Jonathan Gaudet Hot Four (19:00)
    12.9. – Jazz klub Ungelt – The Blues Wave (21:15)
    13.9. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    14.9. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová Band (21:15)
    16.9. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:15)
    13.9. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    15.9. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    16.9. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    17.9. – Jazzboat – Elena Sonenshine, Jocose Jazz (20:30)
    15.9. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    16.9. – Reduta – Prague big band (21:30)
    17.9 – Reduta – Jan Smigmator Trio (21:30)
    14.9. – Stará Pekárna, Brno – Ladě (20:00)
    17.9. – Stará Pekárna, Brno – E.K.Avenue (20:00)
    13.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    14.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    15.9. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    16.9. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30) 
  • Kluby - cizina:
    12.-13.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Booker T. Jones (19:00, 21:30)
    12.9. – Blue Note New York, USA – Jon Regen (20:00, 22:30)
    14.9. – Twins Jazz, Washington, USA – Lydia Lewis Quintet (20:00, 22:00)
    14.9. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Jacqui Dankworth Band (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Holešovický kulturní prostor La Fabrika zahajuje svou podzimní sezonu. Návštěvníkům v příštích týdnech a měsících nabídne nejen úspěšná představení La Putyka či Krasavice Interkontinentální s Marthou Issovou a Annou Polívkovou, ale i jazzové koncerty a nonverbální divadlo.
    13.9. – Experimentální prostor Roxy, hostuje Farma v jeskyni – Čekárna (režie: Viliam Dočolomanský) (V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí, evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus.) (20:00)
    17.-18.9. – La Fabrika – La putyka (režie: Rostislav Novák, SKUTR) (Originální pojetí inscenace La Putyka je vedeno především snahou nekopírovat francouzské novocirkusové zdroje.) (19:30)
    15.9. – Pidivadlo – Brian Friel: Tanec na konci léta (režie: Kateřina Macháčková) Průvodce příběhem nás zavádí do r. 1936 do malého domku v zapadlém vesnickém údolí na „smaragdovém“ ostrově, do doby, kdy byl sám malým chlapcem Michaelem, který žil se svou neprovdanou matkou Chris a jejími sestrami, jež den co den sváděly prostý, nehrdinský a nepatetický zápas o přežití v končinách, kde chyběly příležitosti jak pro lásku, tak i pro práci.) (19:00)
  • Multižánrové festivaly:
    15.-22.9. – 4 + 4 dny v pohybu, 16. ročník festivalu současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz/)
  • Divadla:
    14.9. –ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    17.9. – ABC – PREMIÉRASto roků samoty (19:00)
    15.9. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    12.9. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    16.9. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak... ) (19:30)
    15.9. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    14.9. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Podzemní blues (režie: Dušan D. Pařízek) (Společnost uživatelů městské hromadné dopravy si cestu útrobami džungle velkoměsta krátí čtením, tlacháním, civěním.) (20:00)
    12.9. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    13.9. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastní natáčení amerického velkofilmu. Členové štábu, herecké hvězdy i místní venkovani, ti všichni hrají své role nejen na place, ale i mimo něj, v situacích a vztazích, které natáčení vyvolává. A co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    15.9. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
    17.9. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (20:00)
    13.9. – Divadlo V Celetné, hostuje CD 2002 – PREMIÉRA – Hrbáč (19:30)
    15.9. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz… Jak je to krásné býti kadeřavým!) (19:30)
    16.9. - Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Rozmarný Bonus (režie: Jakub Špalek) (Dárek pro diváky, kteří Rozmarné léto znají a milují. To, co původní příběh zatajil, vynechal či opomenul – skrytá tajemství, rozhovory šeptané i scény s hvězdičkou.) (19:30)

  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

KDYŽ JE BABÍ LÉTO,


krásně se sedí v hospodě na zahrádce.


Obzvlášť, když se podaří širší rodinné setkání.


V tuřanské Besedě bylo v sobotu příjemně a Kiara dávala pozor, jestli si Petra s Jannem hezky hrají.


Oba provětrali naše dvojkolo a slušelo jim to.


V podvečer jsme se vypravili na Stránskou skálu i s Kiarou.


Vlasta si právě pochvalovala, jaký je v polích klid, ale dlouho to nevydrželo.


Naštěstí se nikdo další na motorce už neobjevil a nekazil dojem ani vzduch.


Kiara je už docela samostatná jednotka.


Z výšky všechno pečlivě sledovala a jakmile zjistila, že se někdo z nás vzdálil, okamžitě spustila varovné volání – samozřejmě v Kiarinštině, ale připomínalo to něco jako "haló!"


Viděli jsme mnoho zajímavého a taky došli ke zjištění, že na Stránské skále přibylo oplocených pozemků. Jelikož je to chráněné území, působí to dost podezřele.


Bratislavská část rodiny byla zvěčněna u triangulačního bodu a Jirka přidělil Vlastě titul "Triangulační teta".

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

11. 9. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš