Po druhé u Čárlího
(pokračování)

Ne, nebojte se ničeho, nebudu tu dštít síru celej fejeton na nějaký připitomělý odboráře. Teda trošku jo, ale jen tak decentně. Mám pár drobných bolístek, které bych rád ventiloval nebo spíš je tu jen tak napsal, jestli náhodou se s tím jako nedá něco dělat. Právo na stávku, to je jasný, to chápu, práv na kdeco mám tři prdele, tak proč to nevyužít. Ale stejně jako u doktorů brát si jako rukojmí i lidi, kterejm je to všecko u prdele a z odborářů se osypávají? Odboráři určitě mají taky plný držky keců o svejch právech, na který jim nikdo šahat nesmí. Tak proč ne já. Mně jsou odbory přinejmenším u prdele, a proto si myslím, že bych jim v ničem pomáhat neměl. Oni nebojujou za mě, oni bojujou za sebe. A teď vážně, za co vlastně ti odboráři bojujou? Podle mýho je současná vláda, hlavně zásluhou pidistraničky Radka Johna VV, zcela nefunkční a, nerad to říkám, je dokonce ještě míň funkční a akční než byla vláda Paroubkova nebo Grossova. Současná vláda dělá skoro hovno, kromě toho, že se snaží vyřešit svoje uprděný osobní půtky. Po těch je mi hovno, už bych docela rád slyšel a taky alespoň v náznacích viděl nějaké pokusy o změnu umírajícího důchodovýho systému, zavedení školnýho a další rozumný /(neodborářský, nesocialistický a nekomoušský) nápady.


Čárlí vysvětluje, jak to bude při slavnosti probíhat.

No a odboráři bojujou proti vládním krokům, jenže ty neexistujou. Tohle bych si rád nechal kýmkoliv vysvětlit.
Fascinuje mě i přístup policie, která je placená z daní a je tu pro všecky a má pomáhat a chránit (má to přece nalepený na každým svým policajtským autě), prohlásí do televize, že nebude proti blokádám zasahovat, že bude protiprávní činy pouze dokumentovat. Mohla by to rozšířit i na další zločinné činnosti. Třeba jen dokumentovat, ale nezasahovat proti bezohledným řidičům (kdoví, jestli to už dávno nedělá) a nebo proti bankovním lupičům.

Čárlí sedí v budoucí čajovně.


Tam bude taky sezení...


Čárlího zákoutíčko s Gándhím.

Další problémeček mám s touto úvahou. jsem třeba řidič autobusu a nejsem odborář, to snad jde, jsme přece ve svobodné zemi a můžu na ROH srát zvysoka. A protože jsem řidič rozumný, vím, že nějaký změny jsou potřeba a že je dobré se o sebe postarat pokud možno zcela sám s minimálním až nulovým přispěním státu, tedy mírně pravicový řidič autobusu. A protože jsem i rozumný a umím násobilku už od třetí třídy, tak bych chtěl jít v pondělí řídit svůj autobus, svou trasu a vozit lidi sem a tam. Co s tím? Mí kolegové odboráři mi nerozumějí, mí kolegové mi v tom brání, protože chtějí škodit stávkou. Co pak? Kdo se postará o moje práva? Neměl bych teda založit nějaké protiodbory, které mi budou pomáhat proti odborům a jejich nápadům? No jo, takovejch nápadů se mi hlavou honí spousta, ale nechám si je pro sebe, nebo spíš se na ně vyprdnu, a raději si zavzpomínám na naši druhou návštěvu u Čárlího.


Čárlí má takovou tyčku, kterou umí rozfofrovat ohýnek pod konvičkou tak, že vaří za pár minut. Je to velmi úsporná metoda a nanošené dřevo mu tak vydrží velmi dlouho. Čárlí se za ty roky v buši naučil žít nesmírně skromně a neinvazivně. Jen tak, ani si to neuvědomuje.


Do Čárlího bytu se chodí bosky.


Výhled z obýváčku + kk


Čárlího první zavlažovací úspěchy.

Ta druhá návštěva, jak zaznělo minule, vycházela na skoro konec našeho loňského pobytu v Austrálii. Krásně to vycházelo. Čárlí totiž na tu dobu svolal několik věrných přátel, vězte, že nemá žádný mobil, ani počítač, ani internet, dokonce ani tekoucí vodu, že se bude konat taková slavnost chrámová. Dostal krásnou sošku Buddhy a rozhodl, že ji společně zakopeme přímo ve středu budoucího chrámu. Že v místě stavby chrámu je vysoce kvalitní jíl a smícháním s vodou a bílými kameny se stane soška skrytou silnou integrální součástí půdy, na které jednou i pro návštěvníky bez fantazie vyroste buddhistický chrám neobvyklého tvaru i technologie. Ono je to tak, že v Čárlího hlavě ten chrám již několik let stojí, jen my, co sem tam přijíždíme, ho nevidíme. Když jsem viděl Čárlího poprvé a sylšel vyprávění o chrámu, viděl jsem ho ve slovech a v jeho očích, avšak na zemi kolem Čárlího jsem viděl jen všelijaké naznačené pěšinky a z kmenů vybudované jakési linky budoucích stěn.

Čárlí nese sračkovodu.

Jedni z prvních návštěvníků slavnosti. Tahle hodná paní dává Čárlímu za symbolický peníz všelijaké sazeničky kytek a Čárlí je rozsévá po chrámu a okolí a vzorně se o ně stará. Je to potřeba, jinak by rychle zahynuly.


Stanoviště Buddhy na příštích milion let.


Čárlího zátiší s brýlemi.


Čárlího časopis Dráteník. Skoro se objevil i na praseti.

Po několika hodinách Čárlího nadšeného slovního budování, už tam nějaké průhledné stěny skoro stály, nebo jsem si to namlouval, ve věcech motýlích snů jsem docela kovanej a umím se nadchnout pro věci, které jiní nevidí. Sám takových snů a vizí mám několik a za ty roky už mi ani nepříjde, že je to jen v mé hlavě a ne venku. Myslím, že nejvýraznějším mým snem je zatím neuskutečněná výstava nevyfocených fotografií v Rudolfínu. Tam bych chtěl jednou vystavit všecky své nádherné nevyfocené fotky. Mám to rozepsané v jedné povídce, ale ani tu jsem ještě nedokončil. Stejně tak je v mé hlavě již dávno hotová knížka o focení, která nikoho nebude učit, jak fotit, jen tam bude takovými nenápadnými sponkami a špendlíčky naznačeno, že možná o focení trošku jde. A nebo spíš, že focení, foťák a fotky jsou hlavními hrdiny těch drobných střípkovitých příběhů. A mohl bych pokračovat dál, jenže nebudu, abych se sám nad sebou nerozbrečel, kolik jsem si toho navymejšlel a jak skoro nic jsem ještě neudělal a nedokázal. Proto se mi v hlavě pomaličku ten Čárlího buddhistickej chrám stavěl. Nemohl jsem si na něho při té první návštěvě ještě ani sáhnout, ale už už už se k tomu schylovalo.

Chrám se tu již výrazně rýsuje. Vy to snad nevidíte?


Propriety pro slavnost zakopání včetně misky, na kterou mám po pěti minutách hry na kytaru cinknout, aby se Čárlí probral z tranzu a přestal hrát.


Čajovna z jiného úhlu pohledu.

Pak jsem měl skoro dva měsíce na to, abych o Čárlího chrámu přemejšlel. Týden před odjezdem, poslední víkend jsme vyrazili. Tentokrát v sestavě bez Oliny. Jeli jsme dvěma autama. V jednom Milan vezl Beu a Mayu, dvě princezny, kterým bývá v autě blbě a navzdory tomu, co princezny mají, či nemají dělat, se jim často chce blejt. V druhým autě jsem jeli my kluci a řídila Helča, která je vlastně taky kluk. Jeli jsme až v sobotu a nepodařilo se nám vyrazit zrovna v plánovanou dobu a tak jsme stíhali začátek slavnosti tak tak. Jo, jenže jsem zapomněl, že jsme v Austrálii a tudíž čas vyřčený, je čas výrazně orientační, spíš takové vodítko, kdy se ta akce zcela určitě neodehraje. Mělo to být ve tři. A nebylo. Stavili jsme se ještě se zdivočelými dětmi na koktejlu. Skoro mi bylo Čárlího líto, jak tam opuštěně sedí v buši ve svým stanovým domečku, hulí a čeká a nikdo nikde.

Ve středu je Čárlího domeček. Až bude kolem vybudovaný chrám, stane se z toho domečku vrátnice, ve které bude Čárlí hlídat a dělat i průvodce každému, kdo v míru přijde. A půjčí pingpongáč a pálky.

Čárlího kytičky.

A taky že jo. Když jsme kolem půl čtvrté jako první a jediní dorazili, trošku z Čárlího to napětí spadlo a věřil, že přijdou ještě hromady dalších lidí. Pár jich nakonec přišlo. Milan na místě, kde se muselo ze silnice sjet na kravský pastviště, pověsil pytel od brambor, aby ostatní věděli kudy kam. Pochyboval jsem, že by si toho mohl někdo všimnout, ale i další návštěvníci kupodivu bez problému dorazili a řídili se právě tím pytlem od brambor. Čárlí zářil. Začal vyprávět a byl k nezastavení. Součástí té slavnosti mělo být jedno velikánské překvapení, které do té doby znal jen Čárlí. Čárlí nějak vycítil, že jeho chrám vidím v jasnějších barvách, než ostatní účastníci, rozohdl takto: "Ty budeš se mnou, potřebuju tě mít nablízku a ostatní ať rozdělají tábor a ohně. Tak jsem se věnoval Čárlímu. Pozval mě do své kuchyňky na kávu, kterou minule Olina málem odstonala, když viděla, v jaké vodě Čárlí meje hrnečky.


Příchod k chrámu.

Čárlí se o kytky stará vzorně a pomáhá jim v nepřátelském prostředí, jak to jen jde.


Bizarní kořeny - velcí chrámoví červi. Možná unavení poutníci.

Čárlí byl rád, že jsem mu nablízku a vyprávěl a ukazoval svůj vlastnoručně vyráběný časopis a dokonce zatoužil i po tom, že by mi posílal jeden výtisk a já bych tomu udělal patřčný chlívek na praseti. Dymbulu to přání potěšilo, ale páníčke zapochyboval, že se k němu kdy nějaké vydání dostane. Třeba Čárlímu křivdím, ale prozatím jsem do redakce žádný výtisk nedostal. A myslím, podle toho, co jsem si prohlížel, že je to velká škoda.

Pak jsme spolu šli pro pitnou vodu. Tedy pitnou. Ono v Austrálii je to trošku jinak, tam nejsou žádné kyselé deště plné popílku a nečistot. Voda nad Austrálií je relativně velmi čistá a nezávadná. Proto naprostá většina Australanů má u svých obydlí velikánské vodní tanky, kam dešťovku sbírají. Voda je to celkem chutná, ale taková příliš klouzavá. No nedivte se, je moc měkká. Australani, aby to měli jednodušší, tak uvěřili, že to je ta nejzdravější voda na celém širém světě. Bea, Boris i Beau se z té vody sice již několikrát posrali a Olina vodu, jak už mívá ve zvyku ta drsná žena, označila jako sračkovodu a teče-li z trubky z kohoutku, jde o sračkovod.


Čárlí tento tunel označil toulavou bušmenkou. Čárlí nevyhodí nikdy nic. O kousek dál je hnízdo a cesta umělohmotných zapalovačů.

Chrámový zavlažovací systém je vybudovaný přímo z přítomného jílu.

Soška Buddhy je připravena.


Dečka pod Buddhu. Vše, jak se patří.

Když jsme šli s Čárlím pro tu vodu, tak to nemohl už vydržet, že mi to tajemství a překvapení musí říct. Prosil jsem ho sice, ať to nedělá, že i já bych chtěl někdy prožít nějaké překvapení a nebýt do věci zasvěcený, ale Čárlí to prostě nevydržel a prásknul mi to. No teda, tohle bych nikdy nečekal. Ani v nejbujnějším snu.

Slavnost začíná.

Ve jmenu Otce i Syna i Ghosta svatého.


Všude je v náznacích buddhistická svastika.

Zatímco jsme byli pro vodu v jednom stavení, kde bydlíval kdysi Čárlího kamarád, ostatní rozbili tábor a rozžehnuli ohně. O dvě hodiny později se slavnostně zakopal Buddha, Čárlí k tomu hrál na kytaru a pěl. Průvod po chrámu a večer u ohýnku nezdravé ožehlé párečky z biobchodu se zdravými produkty.


Ani jeden kámen není vyhozen, každý dostane své nové místo. Řád neurčuje prý Čárlí, ale jakési puzení, umístit šutr sem a ne jinam.

Na konci pozemku je starý otlučený a poničený karavan. Je Čárlího a nebydlí v něm, má tu schovaný svůj oblíbený nástroj a fotku svého učitele.

Princezny měly svůj stan, těšily se, jak budou v pralese spát samy a jak se budou bát. Bobík, Helča a Milan spali ve velkém rodinném stanu a Boris si z minulé návštěvy u Čárlího pamatoval jednu historku, jak jako malí kluci spávali Čárlí a jeho kámoši sami v lese venku pod širákem a toužil si to taky vyzkoušet. A tak se dohodl s dědou, že budou spolu spát venku pod ohromnými vysokými stromy a poslouchat noční potvůrky jak vržou a chrastí a tak. Byla to jeho první noc pod širákem a tak se hodně těšil-netěšil.


Je to všecko docela prdel.


Čárlí nevyhodí nic. Naopak, Čárlí přináší.

Šli jsme spát dost pozdě a Borísek už byl hodně unavenej. Měl dva spacáky a deku. V noci se ke mně lísal ze sna, aby neměl pocit, že je v lese sám. Ale spal až do rána. Když jsem ho ráno pozoroval, jak chrní, byl jsem skoro dojatej. Pak otevřel své první oko a pronesl do ranního ticha nasraně: "Celou noc jsem nespal, měl jsem hroznej hlad." Kecá, spal jak dudek.


Je hluboká noc.

Ráno se objevila další zajímavá postavička, která nestihla včerejší slavnost. Prý to nemohla najít a proto přespala v autě. Přespala asi 100 metrů od tábora. A to tam nebyl poprvé. Jezdí za Čárlím celkem pravidelně. Čárlí šel spát asi ve 4 ráno, celou noc totiž Milanovi vysvětloval cosi buddhistického.


Ghost jménem Boris. Asi Godunov.


Nezdravé párečky ze zdravé prodejny.

A ráno pak nastalo to překvapení. Ve čtyřech jsme došli k tomu domu s vodou a odnesli od tama kurevsky těžkou krabici. V ní byl, prosím pěkně, pingpongový stůl - All Weather úprava. Čárlí za neutracené peníze, které dostává invalidně od státu, koupil pro budoucí návštěvníky modrej pingpongovej stůl, kterej tam "navěky" bude stát a lákat lidi ke hře. Mezi stromy na tu slavnost vytáhl Buddhu na hedvábí, aby z toho měl taky radost. Párkrát jsme si pinkli a po obědě jeli domů.


Je ráno. Boris prý celou noc nespal hlady. Jak je vidět, je to vidět.


Čárlí posnídá, pohulí a jme se vyprávět o buddhismu a o Plastic people a svých mladých láskách. Některé příběhy už znám z minula, ale to neva, rád Čárlího poslouchám.

Pohryzané princezny snídají.

Zážitek to byl esoterický. Snad kromě toho, že se Bea s Mayou zcela neesotericky pohryzaly a poškrábaly a Mayu jsme rodičům vrátili v celkem zbídačelém stavu. Spálené boty od ohně, vše zasrané od jílu, pohryzaná a špinavá, svetřík propálený jiskrou. ale dopadlo to dobře, podle nějakých tajných znamení rodiče svoji dceru poznali a přijali zpět do rodiny.

A už je to tu... kde jsem to v noci přestal?


Jo, už vím, tak tedy....


Je libo pinčes? Tahle paní v noci nenašla Čárlího tábor. A to sem jezdívá dost často. Prý jen slyšela ze tmy ten kravál. Asi měla na mysli diskuzní večírek u ohně.

Zatímco my jsme zahrabávali Buddhu, Olina si doma v klidu užívala ticha a samoty, chodila se koupat a četla si Medvídka Pú v angličtině. Pár dní po akci jsme odjeli do Brisbane, do Soulu a domů. Ale o tom jindy.

Laskavě shlíží na hráče pinčesu.

Zde bude chrám, a zde žije Čárlí. .

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Slušný člověk.

  • Stávka ROHářů v pondělí sice nebude, ale těšme se na čtvrtek, to teprvá uvidíme, vzkazujou odboráři.
  • Z výzkumu Karen Wynnové, psycholožky z Yaleské univerzity v americkém Connecticutu, vyplynulo, že již tříměsíční miminka jsou schopna odlišit správné a špatné chování. Podle ní nejde o naučené chování, ale o chování, které je lidem vrozené a je důsledkem společné sociální struktury lidské společnosti.
  • Vědci vyvinuli nové solárně-termické zařízení, které dokáže vyrobit energii ze slunečního tepla i světla současně. Cirkuluje v nich olejovitá kapalina probarvená speciálním barvivem. Viditelné sluneční světlo se přeměňuje na elektřinu díky polymerní fotovoltaické vrstvě na zadní straně průsvitných trubiček. Tento proces spolu s teplem ze slunce ohřívá olej, který je veden do tepelného čerpadla. Nový typ kolektoru umožňuje využívat sluneční energii od východu do západu Slunce. Účinnost při přeměně sluneční energie je asi 30 % oproti 8 % u klasických solárních článků.

  • Kalič oslavi v Burundi svý narozky. Bylo to velkolepé.

  • Jedem do Brna


 

australia


Boris si vymýšlí složité hry


A pak nad nimi marně dumá.

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Ne úplně přesně z Futuramy:
"Ty, Chrisi, půjčil bys mi tu mapu? Abych neměl žádnou šanci, až poběžím orienťák."


 
BaselitzGalerie DOX,TIBET - KRAJINA MÝTŮ A LEGEND Fotografie Jaroslava Poncara
BaselitzLanghans galerie Praha,NOW AND WOW: ZNOVUZROZENÍ MÓDNÍ FOTOGRAFIE (do 9. 7. 2011)

BaselitzGalerie Rudolfinum, ADRIENA ŠIMOTOVÁ - VYJEVOVÁNÍ 2008- 2010 (do 19.6.2011)
Jedna ze zakládajících členek vlivné skupiny umělců UB 12

BaselitzAteliér Josefa Sudka Johana Pošová (studentka VŠUP) do 26.6.2011
Výstava fotografii, diplomová práce
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Robert Nye: Béowulf
Béowulf patří k největším hrdinským příběhům všech dob; poprvé byl písemně zaznamenán před více než tisíci lety, dodnes však patří k pilířům evropské kultury. Mísí se v něm mýtus a individuální osud, hrdinství a zrada, světlo a noční děs, mizející pohanský svět a nastupující křesťanství... Nové převyprávění uznávaného irského básníka a prozaika Richarda Nye představuje tento klasický text navýsost čtivou formou i těm, pro něž je veršovaná verze eposu příliš náročnou četbou.

 


Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.     Kairos 4 Tet představuje pravděpodobně nejvýraznější tvář mladé generace britských jazzmanů. Vůdčí osobností je saxofonista Adam Waldman, který je také autorem skladeb na jejich nové desce (v jejich historii druhé v pořadí) Statement of Intent. Waldmanovy kompozice vynikají melodikou a důslednou prokomponovaností, ale oproti debutu skupiny poskytují více prostoru pro improvizační dobrodružství jeho sidemanů.
  •  „Je v nás však touha roztřesené obrysy světa ustálit.“ (František Hrubín)

  • Kina:
    14.6. – Aero – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (20:30)
    18.6. – Aero - Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (20:00)
    13.-15.6. – Evald – Lidice (režie: Petr Nikolaev, ČR, 126 min. Válečný) (Strhující příběh lidí, kteří se shodou náhod připletli do cesty dějinám.) (18:00, 20:30)
    14.6. – Oko – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (20:30)
    18.6. – Oko – Útěk ze Sibiře (režie: Peter Weir, USA, 2010, 133 min. Drama) (Drama natočené na základě údajných pamětí Slawomira Rawicze se vrací do roku 1940, kdy se z ruského gulagu pokouší utéci skupina vězňů. Jediná cesta ke svobodě vede skrze nelítostnou sibiřskou zimu, oblast jezera Bajkal, transsibiřskou magistrálu, poušť Gobi, Himaláje a Tibet. Na konec cesty nedojdou všichni, přesto je touha po svobodě žene takřka 4 tisíce pěších mil.) (20:30)
    14.6. – Ponrepo – Úvod do světa animovaného filmu (14:45)
    15.6. – Ponrepo – cyklus Vladislav Vančura za kamerou – Láska a lidé (režie: Václav Kubásek, Vladislav Vančura, ČSR. 1937, 69 min. Drama) (Automobilový konstruktér Viktor a závodník Jan jsou nejlepšími kamarády. Spolu už vyhráli řadu závodů. Oba však milují stejnou dívku Annu, která se rozhodne provdat za Viktora.) (17:30)
    17.6. – Ponrepo – cyklus Co zakryla nová vlna – Na laně (režie: Ivo Novák, ČSR, 1963, 109 min. Drama) (Příběh z periferie Prahy, ve kterém hlavní hrdina, outsider a „idiot“ hledá své kořeny. Film vyniká pečlivým výběrem lokací, zde vytvořený architektem Oldřichem Okáčem.) (17:30)
    13.6. – Světozor – Dokumentární pondělí – Negativní dějiny maďarského filmu (režie: Gyula Nemes, Maď., 2010, 47 min. Dokument) (Alternativní, neviděná historická linie maďarského filmu dává vzpomenout na staré dobré časy navždy odložených věcí, filmová nostalgie oživené skrze výpovědi zasažených lidí a míst.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.-13.6. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    14.6. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    15.6. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
    16.6. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    17.6. – Agharta – Vojtěch Eckert & Dana Vrchovská (21:00)
    18.6. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    19.6. – Agharta -  Ondřej Kabrna trio (21:00)
    13.6. – Blues sklep – Ploy (21:00)
    14.6. – Blues sklep – Moody Rain (21:00)
    15.6. – Blues sklep – Jazz Rabble (21:00)
    17.6. – Blues sklep – B5 (21:00)
    18.6. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    16.6. – Chodovská tvrz – Tara Fuki (19:00)
    13.6. – Jazz Dock – Quattro Formaggi (22:00)
    14.6. – Jazz Dock – Matěj Havíček a Martin Linhart (19:00)
    16.6. – Jazz Dock – Jiří Šimek Trio (19:00)
    17.6. – Jazz Dock – Vlado Ulrich Quartet (19:00)
    14.6. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová Bond (21:00)
    15.6. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:00)
    13.6. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    14.6. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    15.6. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
    13.6. – KD Dobeška – Iva Bittová (20:00)
    13.6. – Kulturní centrum Vltavská – John Mayall & The Bluesbreakers (19:00)
    13.6. – Reduta – Ivan Audes Trio (21:30)
    14.6. – Reduta – Gera band (21:30)
    16.6. – Reduta – Metropolitan Jazz Band (21:30)
    18.6. – Reduta – Dixieland messengers (21:30)
    19.6. – Reduta – Filip J. Big Band (21:30)
    14.6. – Salmovská literární kavárna – Jazz Bluffers (19:30)
    14.6. – Stará Pekárna, Brno – Blues Band Luboše Andršta (20:00)
    15.6. – Stará Pekárna, Brno – Koe & Kloaka 69 (20:00)
    16.6. – Stará Pekárna, Brno – Bandaband (20:00)
    13.6. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    14.6. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    15.6. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    16.6. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    17.6. – U malého Glena – Los quemados (21:30)
  • Kluby - cizina:
    16.-17.6 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Ron Carter feat. Russell Malone & Mulgrew Miller (19:00, 21:30)
    13.-15.6. – Blue Note New York, USA – Dave Brubeck (20:00, 22:30)
    15.6. – Twins Jazz, Washington, USA – Rodney Richardson Trio (20:00, 22:00)
    13.-15.6. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Joey Defrancesco Trio (20:00)
  • Hudební festivaly:
    17.-19.6. – Votvírák 2011, Milovice (info: http://www.votvirak.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    14.6. – Roxy – Blázinec (režie: Anna Polívková) (Jste v pohodě? Žádná depka? Žádná schíza? A nevyhýbáte se takhle náhodou výškám nebo výtahům? Ať už odpovíte jakkoliv, věřte, že v tom nejste sami.) (20:00)
    16.-17.6. – Roxy, hostuje Farma v jeskyni – Čekárna (režie: Viliam Dočolomanský) (Čekárna jako místo setkání s vlastní osamělostí, místo soužití s těmi druhými, místo kondenzované netrpělivosti.) (20:00)
    Festivaly tance a experimentu:
    16.-16.6. – Pražské Quadriennale (info: http://www.pq.cz/
    do 29.6. – Tanec Praha 2011, Praha (info: http://www.tanecpraha.cz/)
    do 30.6. – Tanec Brno (info: http://tanecbrno.cz/)
  • Divadla:
    15.6. – ABC – Yasmina Reza: Třikrát život (režie: Milan Schejbal) (Neobyčejně dráždivá groteskní komedie současné francouzské autorky. Hra míjení se, o chtění domluvit se i o snaze bořit zajeté koleje života, hra o touze po tom, co nemáme, ale chceme a nikdy nemůžeme mít, hra o životě viděném jakoby pod lupou.) (19:00)
    17.6. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    18.6. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    16.6. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    17.6. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
    17.6. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak...) (19:30)
    14.-15.6. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
    19.6. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


Vážení přátelé, milí kamarádi,
srdečně Vás zveme na koncert skupiny MOŠNY, který se koná v rámci Brněnského kulturního léta ve středu 22. června 2011 v 19:30 na nádvoří Staré radnice. Spolu s námi vystoupí flétnistka Petra Kališová Václavíková a perkusista Petr Hladík. V první části koncertu vystoupí naši kamarádi z Prahy - skupina BEZEFŠEHO - http://www.bezefseho.cz/, která s sebou přiveze svou horkou novinku -nové CD "Mraky baref".
Vstupenky seženete v předprodeji BKC na Běhounské ulici - http://www.bkc.cz/predprodej.php nebo u Kudrny v podchodu hlavního nádraží -http://www.kudrna.cz/. Vstupenky jsou v předprodeji za 100,- Kč (na místě budou za 130,- Kč).
V případě nepříznivého počasí se koncert přesouvá do Ernova sálu na Staré radnici.
Zároveň Vás zveme na některá další vystoupení, která skupina Mošny chystá na začátek letošních prázdnin (viz příloha).
S přáním krásného léta
Jiří Kačer Mrázek (ved. skupiny Mošny)
www.mosny.cz
www.bandzone.cz/mosny
www.facebook.com/pages/Mosny/141717070041?ref=ts

 

Slavnost masek - Pavel dodal fotky:

 

¨

 

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

12. 6. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš