Cesta lyžáků
(peripetie s nadváhou)

V tomhle vydání jsem se začal pomaličku rozepisovat o tom, jak jsme si užili poslední dny a hodiny s Helčou, která tajně přijela na 14 dní do Pařezin. Připravil jsem si osnovu a důležité body, které se musí ve fejetonu nutně objevit, vybral fotky, upravil a těšil se, jak to v neděli celé napíšu, jenže mezitím se odehrávalo téměř v přímém přenosu Helčino odlítání domů do Austrálie. A protože měla Helča v Sydney pár hodin čekačky, tak si sedla ke svýmu noťásku a sepsala své postřehy z cesty domů sama. Naštěstí jsem se do psaní ještě nepustil. Rozhodl jsem se, že ty doplňkové příběhy z posledních dní vmontuju do rámečků s ilustračními fotkami jako popisky.


Helča bydlí na druhé straně zeměkoule, o níž jsme se na základce učili, že je kulatá a nahoře a dole trošku zplácnutější - asi pozůstatek z dob, kdy se měnil názor na Zemi, že není plackou, ale koulí.

Fejeton je z Helčinýho péra:
Cesta z Pařezin je docela veselá. Nabalila jsem všecko to, co jsem tu nahrabošila, nové podprsenky od Lindy z Brna, boty od Aleny, knížky od babiček a dědečků, dárky pro děti. A taky to nejnepřehlédnutelnější, lyžařské boty pro Milana, protože je bude v australské zimě potřebovat do Sněžných hor na jihu Austrálie. Dušan mi dává motorkářskou pavoučí síť na svázání zavazadla. Vzpomínám si, že jsem mu ji dala k padesátinám na připevňování věcí na jeho kolo. Je to přímo úžasný vynález. Přidělá vám cokoliv k čemukoliv. Má-li to nějaké uši nebo dírky, za co se dají chytit karabinky. Závodní lyžáky se vyznačují především váhou. Batoh je tak těžký, že se s ním vůbec nedokážu zvednout. Na nohy mi musí pomoct Jirka, kterej se přijel rozloučit. Dušik nabízí, že mi batoh vezme, že bude dělat šerpu Tenzinga, ale já statečně a hlavně tvrdohlavě odmítám. Musím si to přece natrénovat, protože v Sydney žádní obětaví šerpové nežijou. Ze schodů se plížím jako hovádko před posráním. Nohy se mi skoro podlamujou a přemýšlím, kolik kilo ten batoh asi má. Asi dost. Když už člověk jde, tak je to jakž takž dobré. Nejhorší jsou ty začátky. Výstup z autobusu je též slastí. Dušan zvedá batoh za ucho a já na něm visím jako chcíplá kočka.

Honza nám všem velkoryse koupil na pondělí do Lucerny lístky na koncert vynikajícího jazzovýho bubeníka JACKA DEJOHNETTE se svou skupinou. Dejohnette je mnohaletý bubeník pianisty Keitha Jaretta a je to fakt pan někdo.

David Fiuczynski - hráč na dvoukrkou kytaru.

V Lucerně bylo příjemné prostředí, protože se tam všude objevovaly cedulky česky a anglicky PROSÍCÍ, aby se v Lucerně nekouřilo. Kupodivu to kdekdo dodržoval a nesmrdělo to tam.


George Colligan - hráč na klávesy, který měl na starosti i basovou linku, když jsem zavřel oči, znělo to fakt jako baskytara a někdy i jako akustickej kontrabas. Obdivuju schizofrenii klávesových hráčů, kteří dělají, jakoby nevěděli, co dělá která ruka, protože jinak si to skoro ani neumím představit, že myslí na obě ruce jednou hlavou.


Někdy se pianista na basovou linku i klávesy vyprdnul a zahrál si na kapesní trubku.

Na to, že používá jenom jednu ruku, má docela sílu. Lezeme do metra. Jirka si sedá na sedačku proti nám a já mám pocit, že se mě zmocnila horečka omladnic, šálí mě zory či co? Vidím Jirku dvakrát. Že by cestovní horečka? Nebo snad mi nově předepsané brýle špatně slouží? Nebo z toho tlustýho baťoku? Jirka si sedl vedle někoho, kdo vypadá skoro jako on. Má stejně pruhované námořnické tričko se stejně dlouhým rukávem, stejně hnědé gatě, stejně ošuntělé boty a dokonce i skoro stejnou barvu neupravených vlasů a plnovousek. Je to tak. Jirka se naklonoval. Ale pak ten jeden naklonovanej Jirka vystoupil na Strašnické a už tam zase seděl jenom ten náš, nenaklonovanej. Trochu se mi ulevilo, přece jenom jsem si nebyla jistá tím, co vidím.

Jirka se nám na chvíli naklonoval. Podle mýho je to jeden z mnoha triků, které umožňujou moderní filmové techniky.


Po dlouhé době se nám poštěstilo poslouchat společně živou krásnou muziku. Zleva směrem přes spodek: Honza, Olina, já, Helča.


Skoro všichni na koncertě. Hudba byla nádherná.

Pak ale vystoupil i ten náš Jirka a na letiště jsme se plahočili jen ve třech. V autobusu z Dejvické jsme potkali kluka, kterej měl ještě o 30 litrů větší batoh než já. Ale přiznal se, že v něm má jen dva obrovské spacáky, jeden malý neskladný stan a trochu jídla na 4 dny v Norsku. Tak to já jsem se mu přiznala, že táhnu do teplých krajin lyžařskou výstroj a on se na mě chudák nechápavě díval. Na letišti jsem si batoh nechala zabalit do igelitu, aby se náhodou lyžařské botičky cestou neodpojily od batohu. Pan motač igelitů byl docela vtipný mladík, batůžek důkladně omotal, až se z něj stal kokon s tajemstvím uprostřed, a hrdě jsme zámotek vlekli k odbavovací přepážce. Spolu s Dušíkem jsme hodili kokon na váhu a pánovi odbavovačovi se zastavil dech: "Tak to ne, to je mi opravdu líto, ale tohle vám vzít nemůžeme." "??" "Všechno, co má přes 32 kg, je automaticky vyřazeno z přepravy. S tím nikdo nebude manipulovat." Můj kokon váží 34,2 kg. Trochu mastodontní batoh se hrdě tyčí na váze. Takže jinak. Znovu za pánem, co dělá ze zavazadel kokony a všechno rozmotat. Zkusím vyndat to nejtěžší a trefit se do 32 kg.

Rudresh Mahanthappa - altsaxofon

Doplatek za nadváhu je spravedlivě stejný, ať už veze člověk kil 24 nebo právě těch 32. Pak to tedy využiju naplno. Do 23 kg povolené váhy bych se s těmi lyžáky stejně nevešla. Vyndávám velkou knížku o zvířátkách, kterou mým dětem posílá babička Kutmanová, a ještě jednu krásnou encyklopedii o divech světa, kterou mým dětem posílá dědeček Lhoták. Je to přesně 2,5 kg. Tak zase všechno zamotat, pán se chechtá a vtipem srší a dává si ještě víc záležet, když se na něj díváme už podruhé. Dělám si srandu, že se možná uvidíme do třetice, ale pán nám zvesela přeje, že raději už ne. Tak 31,8 kg. Nádhera. Stavujeme se ještě na pizzu a ještě chvíli si povídáme. Když se loučíme před bezpečnostní zónou, je to skoro veselé, protože se už za měsíc uvidíme u nás v Austrálii, a tak se mi ani nechce brečet, jenom smát. Cesta probíhá bez zádrhele až do Sydney. Skoro celou cestu prospím jako dřevo, kouknu se na dva docela pěkné filmy (Black Swan a Libanon) a společníka mi dělá moc příjemná knížka od Harukiho Murakamiho – O čem mluvím, když mluvím o běhání. V Sydney prosím jednoho pána, aby odstoupil, že budu z pásu sundávat něco stráášně těžkého. Ten ustoupí a pak, když vidí moje přípravy, tak se nabídne, že mi batoh sundá a položí na vozíček. S radostí přijímám. Pán funí, potí se, ale zvládne to a pak prohlásí: "Tak už vím, co jste tím myslela, když jste říkala, že to je stráášně těžké." Batoh jsem navalila do autobusu, nechala se převézt na vnitrostátní terminál a zase ho z autobusu vykulila opět na vozíček. Zatím to jde všechno krásně podle plánu.


Peripetie s nadváhou, kterou způsobily lyžáky, už máme šťastně za sebou a cena za letištní pizzu s malou kokakolou nám tedy už nepřipadá tak strašná. Aby mohla Helča přepravit lyžařské boty do Austrálie, musela se vzdát dvou těžkých knížek. Přivezeme jim je za měsíc. Snad se nám podaří nepřekročit váhový limit. Dáme si na to pozor. Jenže jak, když doma nemáme žádnou váhu. Že bych to zkusil zvážit nějak online přes internet? Že to nejde? Tak v tom případě je ten internet na hovno.

 

Teď ovšem téměř idylický průběh začne konečně haprovat. Místní linky zdají se být trochu rigidní, povolený limit je 20 kg a vše, co je nad 20 kg, stojí 15 dolarů za kilo.... Ufff.... Kila navíc se dají koupil online, ale musí to být 24 hodin před odletem. Do odletu mi sice stále zbývá 8 hodin, ale u JETSTAR jsou zcela neúprosní. 24 hodin předem a basta, tečka, konec. Odebírám se tedy na poklidnější stranu letiště, trhám plastový kokon a nořím se do útrob batohu jako krtek do nory, z batohu vyskakuje moje nová miniatura podprsenky od Lindy, nejprve bílá, hned za ní v závěsu černá, pak se vykulí láhev Becherovky, pletené ponožky pro Milana od hodné tchýně a pěkně se to rozprostře vedle mě na zemi. Tahám ještě nějaké knížky, pak nabíječku na počítač, na mobil, na foťák, všechny cédéčka, všechny věci, které aspoň něco v ruce váží a cpu to do příručního zavazadla. Ten se už pomalu nedá zvednout, ale pořád se nějak zázračně nafukuje. Pak napchávám ještě žebradýlko, co jsem vyžebrala od Olinky. Probleskl mi hlavou nápad. Ptám se paní u přepážky, jestli bych si mohla vzít lyžáky do letadla jako příruční zavazadlo. Paní si je nechala ukázat a řekla, že když nemají železnou podrážku, tak že asi jo. A pak řekla, že ještě v životě neviděla sníh a že by si někdy jela zalyžovat. Slovíčko asi mě nenechalo moc v klidu a tak jsem se šla raději zeptat přímo pánů od sekuritního fochu. Ti se na botu podívali a rezolutně zavrtěli hlavou. Má to železný přezky, může to být nebezpečná zbraň. Dobrá tedy. Tak ještě pár věcí z batohu letí, víc už to zredukovat opravdu neumím. Dostávám se na 24,5 kg, to už musí stačit, zbytek doplatím.


JACK DEJOHNETTE - bicí

Na jazzových bubenících mě baví, že jejich hra jsou normální melodické písničky a ne jen rytmus.

Celý den se až do odpoledne poflakuju po letišti, čtu si, píšu, pozoruju letištní cvrkot. Lidi se kolem mě u stolečků střídají jako na jezdícím páse. Pak nastane konečně hodina H a já se vypravím k odbavovací přepážce. Batoh stále ukazuje 24 kg, neztěžkl, bohužel ani nezlehkl. Paní je docela v pohodě, vesele říká: "Nemůžete si z něj něco vyndat? Jinak to bude za 60 dolarů. Ale když vyndáte ještě 2 kila, tak vám to tam pošlu." Nevím sice, co bych ještě mohla vyndat a hlavně kam bych to vyndané mohla nacpat, když už všechna příruční zavazadla praskají ve švech, ale zkouším to. Mamon mi nedá. Odepínám lyžáky, nořím se již snad posté do útrob batohu a lovím kalhoty, mikinu, triko a pak už paní raději řekne, že už to stačí, že už je to dobrý. Tak 22,5 a batoh je odbaven bez příplatku. Já však vypadám jako terorista obalený trhavinou. Dvě mikiny a gatě kolem pasu, z batohu mi trčí boty, šaty, knihy, nabíječky na všechna možná zařízení.... Ale let je jenom hodina a ždibek a už se nikam nemusím přepravovat, tak to se dá zvládnout. A taky že jo. Příběh končí happy endem, v Ballině na letišti se všichni shledáváme, trochu mi zvlhnou oči, ale statečně to skrývám. Je to krásné být zase doma.


Poslední den před dnem odletu jsme ještě jeli na návštěvu za Vackovejma. Helča u Aleny měla stále schované obrázky, které jí Alena dala do Austrálie, a velkej Tonda, Helenin bejvalej učitel, pro nás všecky připravil nějaké dobrůtky na grilu. Koupili jsme si kvasnicové pivo do keramickýho džbánku a museli jsme jít za večer několikrát, protože nám pivo moc chutna a kdoví, kdy se zase v této sestavě sejdeme. Přinejmenším dva roky určitě ne. Byl to příjemný večírek a domů jsme šli pěšky, všecko vonělo a museli jsme chválit práci místního starosty, protože obec je upravená a příjemná. A pak prej to v Česku stojí za hovno a všecko je tu směšné, jak tvrdil jakýsi přinasraný pán v autobuse na letiště. Napadlo mě, že by mohl být ten pán takovým běžným vrozkem Čecha. Nechci nikomu křivdit, ale hodně lidí furt jen brblá a pak nemá čas na sledování toho veselýho a hezkýho, co je všude kolem.

POZNÁMKY REDAKCE.
Je příjemné sledovat, že i v tom prokletém, úplatky prošpikovaném, českém prostředí plném chytrolínů a vyscánků fungují věci tak nějak normálně a bez drhnutí. Třeba ten pán, co Helči odbavoval to šílené zavazadlo, jen s úsměvem pronesl, že víc než 32 kilo nejde přepravovat jako spoluzavazadlo a hotovo. Řekl to s úsměvem a bylo úplně jedno, jak moc si Helča kroutí hubu do úsměvu, aby ho přeprala ryze ženskými triky. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale neudělal nic, než co je jeho povinností. Jakmile mělo zavazadlo povolenou váhu, zaplatili jsme nadváhu a vše bylo takové normální a bez lišačení. A drahé. Pravidla hry jsou jasná.


Olina všecky překvapuje tím, že u Vacků kouří doutník, jako nějaká stará Juhaňačka. Juhaňačka byla rumunská cikánka u nás v Ostružné. Ta kouřila nejen doutníky, ale i fajfku po starým Juhaňákovi. Juhaňačka uměla hrát na zelený list nějaké květiny. Hrála cikánské tklivé melodie, až srdce usedalo. Sedávala na kamenném schodě a vedle ní stál fousatej šíleně smradlavej kozel. Byla to výborná dvojka. On byl cítit po celé vsi a ona slyšet.
Možná, že jednou Olina odloží stud a profesi učitelky angličtiny, převlíkne se do šílených hadrů, naučí se hrát na lupen, pořídí si starého kozla. To vlastně ani nemusí, může používat mě a ušetří.
Začínám se těšit na opravdové stáří. Od Matella.

Ani ten letištní pán, co dělal igelitové kokony ze zavazadel, neustoupil před jejím šarmem, zadarmo pomohl vyvrhnout první zabalenej kokon a pak si nechal za obalení novýho kokonu znova zaplatit 95 korun. A mohla se kroutit, jak chtěla. Jakmile se vešlo dění do normy, udělalo to jen žbluňk a bylo.


Olina nevyniká jen v oblasti kouření doutníků, ona umí i výborně mašličkovat rozřezané prsty. Přemašlovala mi ty moje nad mísou šprotové pomazánky a z hygieny si nic nedělala. A to se mi na ní líbí, já si na to taky moc nepotrpím, pokud jde o úrazy, protože když je člověk úzkostlivý, je více ohroženým druhem, než když na to kašle. Si myslím. Prsty mi krásně srůstají, brzy už je budu zase používat všechny. Trošku mě zlobí jedna šlacha a výrazně se mi snížil cit v bříšku prsteníčku. Podle mého laického názoru se to ale vše dostane zase do normálního stavu a není z toho třeba dělat vědu. Vycházím z dřívějších zkušeností. Můj tatínek doktor mi kdysi vyhrožoval, že oba mé omrzlé palce na nohou už nikdy nezískají zpět cit, že to je nafurt. Několik let měl pravdu, ale pak jednou, po třičtvrtě roku chození v kristuskách po žhavé poušti, se mi do nich cit vrátil a oba palce jsou zas jako dřív.

Doma jsem si sice přečetl na netu ve zprávách, že jakýsi řidič nebude platit pokutu za to, že telefonoval za jízdy autem mobilem, přestože ho viděli dva policajti a jako svědci u soudu potvrdili, že ho viděli telefonovat. Český vyscánek prohlásil, že si jen mnul ucho, protože ho již od rána svědilo a bylo. Stačilo by sice prokázat u operátora, že se v tuhle dobu uskutečnil telefonní hovor, jenže k tomu už asi nedojde. A pak další a další případy ryzího vyscánkovství. Naštěstí jsem byl svědkem toho, že to není pokroucený všude a tak mi to nalilo maličko optimizmu do vlásečnic.


Po krásném koncertě JACK DEJOHNETTE GROUP odjíždí Honza žlutým autobusem do Frankfurtu. Letí totiž na dovolenou na Sardínii. Lozit a pokoupat se v moři. Sardinii mám rád. Voní. Rozloučíme se s Honzíkem irským a jedeme číhat na poslední autobus domů. Čekání si krátíme pitím černýho piva.

 

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Budu se touto dobrou radou nad zlato řídit.

  • Americkému evangelickému kazateli Haroldu Campingovi opět nevyšla jeho předpověď o konci světa, který plánoval na 21. května. Byl to jeho již druhý pokus o konec světa, ten předešlý se měl uskutečnit v roce 1994. Tehdy se prý ovšem ve výpočtech mýlil. Aktuálním termínem konce světa je nyní 21. října. A když to nevyjde, dalším žhavým kandidátem bude až termín v roce 2012.
  • Nový druh netopýra popsali nedávno vědci z univerzity v texaském Lubbocku. Exemplář byl získán při expedici na karibský ostrov Svatý Vincenc. Původně jej vědci považovali za zástupce druhu listonos, jeho nezvyklá velikost je však přesvědčila, aby se na exemplář podívali blíže a nový druh byl na světě. Druhové jméno garifuna získal podle místních obyvatel, kteří mají své předky částečně mezi původními Indiány a částečně mezi africkými černochy.
  • V betonových jímkách u jaderných reaktorů 1 a 2 fukušimské elektrárny byly zjištěny otvory. Jímky přitom mají sloužit k případnému zachycení radioaktivního materiálu, uvedla CNN s odvoláním na zprávu provozovatele Tepco. Protože v reaktorech stále panuje relativně vysoká radioaktivita, nabídli svou pomoc bývalí zaměstnanci jaderných elektráren v důchodu, aby nebyla poškozena plodnost mladých zaměstnanců.
  • Kvůli plankingu, neboli prkennému ležení na břiše na neobvyklém místě, byli propuštěni dva dělníci australské petrochemické společnosti Santos. Oba si při práci lehli na šedesátimetrové tovární komíny čelem dolů a nechali se u toho vyfotit. Planking se stal v poslední době v Austrálii velkou módou, a to i přesto, že už si vyžádal lidskou oběť.

  • Z vesmíru dorazila první fotografie krtečka.

  • Honza se vrací ze Sardinie do Irska.
  • Helča odjela do Austrálie.
  • Jirka pádloval.
  • Olina sekala trávu.
  • A mně srůstají pořezané prsty.

 

australia


Helča trénuje na těžký batoh, ale ještě to dávno neví.

Hell a spol

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Inzerce na netu:
Vyrídíme Vám vízum do Ruska Rychle a Uděláme se za Vás!


 
BaselitzGalerie DOX,TIBET - KRAJINA MÝTŮ A LEGEND Fotografie Jaroslava Poncara
BaselitzLanghans galerie Praha,NOW AND WOW: ZNOVUZROZENÍ MÓDNÍ FOTOGRAFIE (do 9. 7. 2011)

BaselitzGalerie Rudolfinum, ADRIENA ŠIMOTOVÁ - VYJEVOVÁNÍ 2008- 2010 (do 19.6.2011)
Jedna ze zakládajících členek vlivné skupiny umělců UB 12

BaselitzAteliér Josefa Sudka Johana Pošová (studentka VŠUP) do 26.6.2011
Výstava fotografii, diplomová práce
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Václav Havel: Hry 2
Druhý díl třísvazkového vydání všech dosud napsaných her Václava Havla, které vydávají Větrné mlýny, pojímá osm kusů autorem sepsaných mezi lety 1960 a 1988, pod jeho jménem však nesměly být oficiálně premiérovány v žádném z českých nebo slovenských divadel. Před rokem 1989 byla u nás ve zkráceném znění a bez autorova jména uvedena (21. 10. 1988) jen „historická meditace“ Zítra to spustíme. Ostatní zde otištěné hry, krom až v roce 2000 inscenované jednoaktové tragédie Rodinný večer a „ineditně“ Andrejem Krobem uvedené Žebrácké opery (1. 11. 1975 v hostinci U Čelikovských), si svá první uvedení odbyly mimo hranice Československa. Spiklenci v západním Německu, Horský hotel v Rakousku, stejně jako první a druhá ze série tří „velkých her“ osmdesátých let Largo desolato a Pokoušení, poslední z této trojice celovečerních her Asanace pak ve Švýcarsku, 54 dní před sametovým listopadem 1989. 


Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.     Osmadvacetiletý kytarista a skladatelLibor Šmoldasvydal svou první živou nahrávku. V českých poměrech je neobvyklé, že ji nabízí legálně ke stažení na svých stránkách.
  • „Svět je ztracen jen do té míry, do jaké je sám ztracen.“ (Václav Havel)

  • Kina:
    30.5. – Aero – Filmový klub – Banksy: Exit Through the Giftshop (režie: Banksy, USA/VB, 2010, 87 min. Dokument) (Dokument, který se objevil v letošních nominacích na Oscary, v sobě nese velkou dávku podvratnosti, ať už tím, že jej stvořila ikona street artu s pseudonymem Banksy, jehož identitu dosud nikdo nezná, či ve způsobu, jakým se opírá do současného „umění“. Hlavní postavou je Francouz Thierry Guetta, který se pokusí s kamerou zmapovat dynamické odvětví street artu, jehož neoficiálním králem je právě Banksy. Thierryho touha se s ním setkat stále roste, až se nakonec rozhodne přiložit ruku k dílu a pod pseudonymem Mr. Brain Wash udělat díru do světa umění.) (20:30)
    1.6. – Aero – Ozvěny Mezinárodního festivalu studentských filmů Písek 2010 (20:00)
    3.6. – Aero – Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (18:00)
    27.5.-1.6. – Evald – Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (21:30)
    30.5. – Oko – Útěk ze Sibiře (režie: Peter Weir, USA, 2010, 133 min. Drama) ( Drama natočené na základě údajných pamětí Slawomira Rawicze se vrací do roku 1940, kdy se z ruského gulagu pokouší utéci skupina vězňů. Jediná cesta ke svobodě vede skrze nelítostnou sibiřskou zimu, oblast jezera Bajkal, transsibiřskou magistrálu, poušť Gobi, Himaláje a Tibet. Na konec cesty nedojdou všichni, přesto je touha po svobodě žene takřka 4 tisíce pěších mil.) (20:30)
    31.5. – Ponrepo – Dvanáct rozhněvaných mužů (režie: Sidney Lumet, USA, 1957, 89 min. Drama) (Lumetův první celovečerní film zůstává dodnes v dobré paměti. Sidney Lumet je typem režiséra, který chápe, že herectví je druh sebeobnažování, protože nástrojem komunikace pro herce je on sám. Aby "létaly jiskry" (Lumet), musí být herec schopen obnažit i své nejhorší charakterové prvky. V tomto smyslu je drama ze zasedací síně porotců přímo sršícím ohňostrojem. Každý z dvanácti mužů je totiž nádhernou charakterovou studií, které dohromady vytvářejí velmi znepokojivý obraz nectností lidské povahy.) (20:00)
    3.6. – Ponrepo – cyklus Byl jednou jeden český dabing II. – Příběh opravdového člověka (režie: Alexandr Stolper, SSSR, 1948, 97 min. Drama) (Meresjev byl v roce 1942 sestřelen v nepřátelském týlu, ale i s rozdrcenými chodidly se mu podařilo během strastiplné osmnáctidenní cesty vrátit se zpět na území kontrolované Rudou armádou. Obě těžce zraněné nohy mu musely být amputovány, ale naučil se ovládat protézy natolik, že se v roce 1943 vrátil do činné vojenské služby.) (17:30)
    30.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Příběhy ze Šanghaje (režie: Julia Albrecht, Busso von Müller, Něm., 2008, 133 min. Dokument) (Zahraniční dělník, podnikatelka, univerzitní profesor a architekt v čínském Babylónu 21. století. Mistrovská vizuální jízda šílenstvím velkoměsta. Šanghaj – gigantický oceán budov a mrakodrapů. Oproti tomu idylický venkov kolem řeky Huangpu. Snímek Příběhy ze Šanghaje chytře využívá kontrastní montáže obrazů a vypráví příběh čtyř lidí z rozdílných generací a z různých sociálních vrstev, kteří žijí v současné Šanghaji.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    Americký kytarista Steve Walsh nahrál první sólovou desku s předními českými muzikanty. Walsh udržuje kontakty s českou scénou od roku 2004, kdy viděl v newyorském klubu Bitter End českou kapelu November 2nd, se kterou v poslední době spolupracuje. Album vyjde na podzim.
    John Mayall se svou skupinou The Bluesbreakers se chystá do Prahy. 13. 6. vystoupí v Kulturním centru Vltavská. Mayall je živoucím důkazem toho, že i v 78 letech se dá hrát blues plné energie, které diváky zajímá a baví.
    30.-31.5. – Agharta – Luboš Andršt Group  (21:00)
    1.6. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    2.6. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    3.6. – Agharta – Kagerer-Uhlíř-Knod (21:00)
    30.-31.5. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
    1.6. – Blues sklep – Umg Blues Jam Session (21:00)
    2.6. – Blues sklep – The Jonathan Gaudet Hot Three (21:00)
    3.6. – Blues sklep – Robert Lee Fardoe Band (21:00)
    4.6. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
    5.6. – Blues sklep – Amistars Swing Quartet (21:00)
    31.5. – Divadlo Hybernia – Iva Bittová (19:00)
    30.5. – Domov Sue Ryder – Jazzový podvečer (18:30)
    30.5. – Jazz Dock – Moca Malacco (22:00)
    31.5. – Jazz Dock – Marcel Flemr Band (22:00)
    30.5. – Jazz klub Ungelt – The Blues Wave (21:00)
    31.5. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:00)
    1.6. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Eartquake (21:00)
    2.6. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:00)
    30.5. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    31.5. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    2.6. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    3.6. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    1.6. – Lucerna music bar – Ida Kelarová (21:00)
    5.6. – O2 aréna – Roxette (20:00)
    23.5. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    30.5. – Reduta – F.u.t. (21:30)
    31.5. – Reduta – Jazzmanec (21:30)
    1.6. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    3.6. – Reduta – Zeurítia (21:30)
    4.6. – Reduta – J.J.Jazzmen (21:30)
    5.6. – Reduta – Old Timers Jazz Band (21:30)
    30.6. – Salmovská literární kavárna – Pokojové trio (19:30)
    1.6. – Salmovská literární kavárna – Hot Jazz Praha (19:30)
    3.6. – Salmovská literární kavárna – Cava (19:30)
    31.5. – Stará Pekárna, Brno – Karikatura (20:00)
    2.6. – Stará Pekárna, Brno – Ponte Pardo (20:00)
    3.6. – Stará Pekárna, Brno – The Hollow Men (20:00)
    4.6. – Stará Pekárna, Brno – D blues band (20:00)
    30.5. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    31.5. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    1.6. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    2.6. – U malého Glena – Vojtěch Eckert trio & Dana Vrchovská (21:30)
    3.6. – U malého Glena – Adam Tvrdý Crossover (21:30)
    4.6. – U malého Glena – Marc Aanderud Trio (21:30) Hudební festivaly:
    4.6. – Festival osamělých písničkářů, Praha, KC Kaštan
    do 4.6. – 66. mezinárodní hudební festival Pražské jaro (info: http://www.festival.cz/)
  • Kluby - cizina:
    V červnu vyjde u Concordu dvoj-CD Forever muzikantské trojky Corea, Clarke & White. Objeví se na něm záznamy z koncertů, ale také ze zkoušek z Chaka Khanem, Jean-Luc Pontym a Billem Connorsem.
    2.-3.6 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Dionne Warwick (20:00)
    31.5. – Blue Note New York, USA – Lee Konitz, Bill Frisell, Gary Peacock, Joey Barcon + Francisco Mela Quintet (20:00, 22:30)
    5.6. – Twins Jazz, Washington, USA – Integriti Reeves (20:00, 22:00)
    4.-5.6. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Vincent Herring and the Earth Jazz Agents (20:00)
  • Hudební festivaly:
    4.6. – Festival osamělých písničkářů, Praha, KC Kaštan
    do 4.6. – 66. mezinárodní hudební festival Pražské jaro (info: http://www.festival.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    1.6. – Alfred ve dvoře - Zkažené dítě dong prodává svou matku (Fraška s prvky bytového divadla.) (20:00)
    3.6. – Alfred ve dvoře – 3x tanec na téma strašáci (20:00)
    1.6. – Divadlo Ponec – Oslava dne dětí (Interaktivní program pro děti v divadle Ponec a jeho okolí.) (16:30)
    1.6. – Divadlo Ponec – Vystoupení souborů z celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2011 (18:00) Festivaly tance a experimentu:
    do 31.5. – KoresponDance Europe, Praha (info: http://www.se-s-ta.cz/korespondance-europe.html)
    6.-29.6. – Tanec Praha 2011, Praha (info: http://www.tanecpraha.cz/)
    do 30.6. – Tanec Brno (info: http://tanecbrno.cz/)
  • Divadla:
    3.6. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    30.5. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    31.5. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
    1.6. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.) (19:30)
    2.6. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Ujetá ruka ve Spokane (režie: Ondřej Sokol) (Nikdy nechtějte prodávat někomu ruku, která mu nepatří. Odstartuje to mnoho problémů... Velmi veselá a černá komedie.) (19:30)
    31.5. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
    1.6. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    1.6. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.) (19:00)
    3.6. – Divadlo Pod Palmovkou – PREMIÉRASex noci svatojánské (19:00) Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


Milí přátelé a hudební příznivci, zejména z Bílovic a okolí
dovoluji si Vás pozvat v neděli 5.čevna od 17:00 do sálu bílovické fary, Tyršova 413, hned za kostelem, na poslechovku s promítáním
BOB DYLAN
- slavné cover verze písní ještě slavnějšího písničkáře
Proč se písně čerstvého sedmdesátníka Boba Dylana staly pevnou součástí kmenového repertoáru tak rozdílných umělců jako byli: The Byrds, Jimi Hendrix, PPM, Joan Baez, Guns'N'Roses, Petr Kalandra nebo Robert Křesťan?
Vstupné dobrovolné, přijďte, určitě nebudete litovat.
Těší se na vás
Richard Lank, www.brnopolis.eu, www.buch.cz a Hana Svanovská, www.proglas.cz a David Neckař, www.skotskypes.cz

Pozvánka od Jiřího Kačera Mrázka určitě stojí za pozornost. Noc kostelů už bohužel byla, nevím proč zároveň s nocí kejklířů, ale i příští neděli je ještě šance navštívit jejich koncert:

Vážení přátelé, milí kamarádi!
Srdečně Vás zveme na vystoupení našeho sboru "Brno Gospel Choir" v rámci letošní Noci kostelů v pátek 27.5. Slyšet (a vidět) nás můžete buď 19:15 - 20:00 v Chrámu Spasitele CČSH v Brně - Židenicích na Karáskově náměstí (s rockovou kapelou) nebo s klavírním doprovodem 21:30 - 22:20 v Kostele J. A. Komenského na Komenského náměstí, kde také vystoupíme v neděli 5.6. v 19:30 (Hudební nešpory v Červeném kostele) - www.brno1.evangnet.cz
Se srdečným pozdravem
Jiří Kačer Mrázek - Mošny (a teď už i BGC :-) ) http://www.brnogospel.cz/ http://www.mosny.cz/

Milí přátelé,
všichni máte málo času, někteří bydlíte dokonce pár hodin cesty - ale všichni máte společné to, že bych Vás ráda viděla. Srdečně zdraví
Pavla Váňová

V RAČICÍCH NA ZÁMKU

byla svatba.

Ne jen tak ledajaká, ale přímo rodinná. Lenka si brala Lukáše a nebo Lukáš si bral Lenku?

Pavel fotil, ale ještě jsme z jeho fotek nic neviděli. Zatím nám musí stačit to, co jsme zachytili Lumixem.

Ve svatební kytici byly masožravky s mazaným systémem na chytání much. Moucha se namlsá na horní části kytky, která má lepkavý okraj. Pak začne zkoumat dál a až se dostane na kraj spodního kalichu, sklouzne dolů a už se nedostane zpět, protože vnitřek je úplně hladký.

Pršelo a byla docela zima. Ale všechno dobře dopadlo.

Ve středu 1. 6. v 18:00 v Café Falk (Gorkého 12) pořádá koncert Jazzové oddělení Hudební fakulty JAMU. Účinkují studenti 1. ročníku – oddělení je na JAMU zavedeno teprve od října 2010.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

29. 5. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš