Vylepaná nuda
(v Brně)

Zahájím prase netradičně, a sice uveřejněním pozvánky na jednu zajímavou akci, které se zcela jistě zúčastním, a na praseti pak podám zprávu o průběhu akce.

Víkend v Brně. Berte tohle číslo jen jako takovou odflinkárnu. Jel jsem do Brna za maminkou a taky pomoct Daně se stěhováním a na pivo do hospody U Hodnýho pejska. Nic zvláštního se nedělo. Původně jsem si myslel, že bych mohl napsat další díl do klokaního cestovního deníčku. Jenže k tomu bych se potřeboval podívat na předchozí díly o Austrálii, abych se neopakoval a nebo, nedej bože, si nevymejšlel ke stejnému místu úplně jiný příběh. To by bylo trapné a neseriózní. Což se sice v Praseti smí, ale není to nutné.


Ráno jsou dálnice volné.


Naše politická scéna je značně rozervaná.


Portrét za sklem.

Jéé, a taky ještě jeden díl z Dublinu mám v hlavě na skladě. Ale nějak se mi nechce. Vyhlašuju další den občanské neposednosti. Tohle prase bude jen chaotický souhrn obrázků vzniklých na cestě mezi Prahou a Brnem. A sem tam nějaká nesouviská věta.

Vstávám brzo ráno, hodně brzo. Sluníčko se dere ven, já taky, musím stihnout žlutej autobus do Brna. Naštěstí umím spát kdykoliv a kdekoliv. Jde jen o to, přesunout tělo z mé postýlky doma do busíkové postýlky v sedadle a spát dál. Mám strach, abych nezaspal, protože tenhle autobus je Kočár do Vídně.

Což o to, Vídeň se mi vždycky líbila, ale slíbil jsem, že navštívím maminku, pomůžu Daně se stěhováním a debordelizací u ní doma. Nezaspal jsem, naštěstí. Je hezky, den začínám zeleným malým pivem a pak jdu pěšky až do Kr.Pole. Tam se setkám s Danou, jdeme za maminkou. Má radost, po obědě usíná, tak jdem pryč, odpoledne se tam vrátím, vemu maminku na procházku krásným parkem, ukazuju znavenýho ježka a vyprávím jí kraviny. Mamince se kupodivu kraviny líbí. Navečer jdu za Danou, snažíme se uklidit a debordelizovat její nový prostor pro bydlení, ale není to nic jednoduchýho. Jediné, co se podařilo beze zbytku, byl její počítač. Už se zase může spojit se světem.


Vyprávím mamince kraviny.

Večer jdeme na pivo do hospody U Hodnýho pejska.
Dopoledne jdu zase za maminkou, najdu v jejím šuplíku povídky od Ivana Vyskočila, tak jí je čtu až do oběda. Nejvíc se mamince líbí povídka o Masákovi. Ani se nedivím, vždyť i maminka je bejvalá kantorka. Mám radost, že jí můžu číst zrovna takovéhle knížky.


Tenhle dům byl za komančů označen nápisem Dům pionýrů, už je to napravené.

Je pozdě, musím vyrazit na cestu domů. Rozloučíme se a já poklusávám na tramvaj. Je krásně a všecko je bezvadně barevné. Připadá mi, že je to symbolicky májové. Čas se krátí, pojedu raději pár zastávek tramvají. Přijíždí, ale svezou mě jen jednu zastávku, řidič oznámí, že dál nejede kvůli jakejmsi holejm lebkám na Cejlu. "Plešouni pitomí," pomyslím si. Jejich nesnášenlivej a arogantní pohled na svět mě vždycky popuzoval a televizní záběry mi způsobovaly nevolnost. A teď kvůli nim nestihnu busík domů. Je to napjaté. Na provizorně zřízené zastávce stojí hromada nasranejch cestujících. Někteří telefonujou. Poslouchám útržky vět a různé názory. Jeden je šroubovaně komplikovaný. Zní asi takto: "... to je kvůli cigánům, kdyby tu nebyli, nepřišli by na Cejl holý lebky." Jeden mladík s rovnátky se zase zmínil o tom, že raději radikály než cikány. Mám chuť mu říct něco radikálního od plic a nebo sprostýho, fakt se musím držet, můj hlavní problém je ten odjezd autobusu do Prahy a vzdálenost k nádraží. Jakási ženská šišlavě a rozčíleně volá mamince, že příjde kvůli nějakejm debilům vyholenejm na Cejlu pozdě. Představuju si, jak si na chodníku skini nechávají od místních vyholovat lebky a skoro mě ta představa pobaví. Jak platí menšíně peníze za vyholení....


Pomáhám Daně vybudovat pokojíček.


Linda má krasnej výhled z okna svýho bytečku.

Tahle šišlavá dáma se mě přijde zeptat, čím má jet do města. Jenže já to nevím, tak mi za trest prozradí, že bývala modelka a že se zná s Krajinovou a dalšíma slavnejma holkama modelingovejma. Je mi to jedno. Přijíždí autobus X9, o kterém nikdo z dispečerů dopravních podniků nehovořil. Stejně může jen dolů k Lužánkám, tak s ním jedu. Lid je nasraný. Autobus jede najednou špatným směrem, vystoupím si a běžím. Proti mně se v zeleni parku objeví zjevně opilý holohlavý chlápek, zavazí. Kouknu na hodinky: "Uhni, pičo!" předběhnu ho v oslovení. Říkám to nenasraně, ale ono to funguje. Uhejbá a směje se. To nebude radikál. Radikálové nechodí sami. Radikálové všech zemís jsou spojení.


Příroda má sílu, která mě stále udivuje. Realizuje i zjevně nevýhodné projekty.

Střed města je jakejsi vylidněnej. Všude policajtů, někteří vypadají jako želvy Ninja.
Všecko dobře dopadlo, autobus mi neujel, po tlamě jsem nedostal. A teprve v autobusu mi došlo, že je První máj, hrdliččin zve ku lásce hlas a že radikálově a dělnická partaj tak slaví svátek práce. A volají po sociální spravedlnosti pro všechny Čechy. Bílé Slovany. Hřmí o odkazu Slovanstva. Nerozumím a nechápu.

Když si představím, kolik policajtů, techniky, jeřábů, sanitek a autobusů a dalších lidí je v akci... To je peněz. Nemám rád volné radikály, nejsou zdravé.


Na Cejlu je husto.

Mírný optimismus cítím z toho, že jsou i lidi, které to nenechává v klidu a jdou proti nenávistnejm seskupením do ulic. Hezké je, že v Brně byli ti slušní a normální v nepřehlédnutelné většině. Prý dokonce 10x vic jich bylo než bosých hlaviček. Chce se mi tiše kniknout rsadostí, ale odpustím si to prozatím.

Jak mě všichni netolerantní lidi serou! Je mi jedno, jakého jsou vyznání. Jak stárnu, ztrácím toleranci k netolerantním lidem.

Ze střetu s volnými radikály mi nebývá volno.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Metamorfousy

  • Členové turecké tajné policie dostali bílé pláště a stetoskopy, aby klepali na dveře lidem ve městě Gaziantep a zjišťovali, jak snadno by podlehli podvodu. Měřili jim tep, a dali jim prášek na údajný vysoký tlak. Podle médií bylo alarmující, že 86 ze 100 lidí prášky ihned spolklo. Policie tureckého města Adana zase provedla akci, při níž se domáhali vstupu do domů slovy: „Jsem zloděj, prosím, otevřete dveře.“ Policisté byli překvapení, že spousta lidí otevřela.

  • Přes sto jednotlivých vycházek, jejichž cílem je společně se zaposlouchat do melodií ptačích písniček a potěšit se z krásy jarní přírody, se v rámci akce České společnosti ornitologické Vítání ptačího zpěvu koná po celé České republice. Každý tak má možnost najít si termín i místo, které mu nejvíce vyhovuje. Kompletní seznam připravených vycházek lze nalézt na webu www.birdlife.cz/vitani.html.

  • Byl jsem v Brně
  • a víc nic

 

australia

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Důvody, proč k tomu došlo, prozrazovat nebudu, jen prozradím, že tím důvodem byla lenost... (napsal někdo na svých stránkách)


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

BaselitzGalerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.
BaselitzLanghans galerie Praha, FOTO VIRUS / C Action (do 15.5.2011)
Fotografie více než desítky současných talentů na stěnách a tři tisíce tištěných stran o celosvětové fotografické scéně v deseti objemných knihách k prohlížení a čtení. C Photo , vrcholná publikace o fotografii poprvé v Praze!
Vystavení autoři: Veru Iché, Sun Hongbin, Marie Taillefer, Lovisa Ringborg, Kyungwoo Chun, Julia Peirone, Giacomo Costa, Aniu, Alexander Gronsky, Victor Albrow, Eustaquio Neves, Julia Fullerton - Batten, Flore - Aël Surun, Lia Sáile, Rong Rong + Inri.
BaselitzAteliér Josefa Sudka Johana Pošová (studentka VŠUP) 13.5.2011 - 26.6.2011 Výstava fotografii, diplomová práce
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví
Proč vlastně lidé souhlasí se svým vlastním zotročením? Proč na ně přistupují? Proč dobrovolně, ba ochotně slouží? Proč poslouchají a podporují zlou vládu, která ve společnosti vždy tvoří pouze mizivou menšinu? Proč si sami vytváří své vlastní tyrany? Proč si volí své neštěstí? 
Jak je možné, že lidé bojují za své zotročení jako za svou spásu? A jak se mohou (tedy jak se my můžeme) vymanit z okovů oné masochistické slasti, z okovů, které nás dnes možná svírají ještě pevněji než v době vzniku La Boétieho Rozpravy o dobrovolném otroctví?


Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho   Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.     Belgický jazzový pianista Eric Legnini, který dnes sídlí v Paříži, vydává nové album nazvané The Vox. Na desce dále hrají Thomas Bramerie (kontrabas), Frank Agulhon (bicí), Daniel Romeo a Kiala Nzavotunga (kytara), Boris Pokora (saxofony), Julien Alour (trubka), Jerry Edwards (trombón) a Okutu Moses (perkuse). Svůj nezanedbatelný šarm dodává americká zpěvačka Krystle Warren.

  • Je chyba, když někoho posuzujeme podle lidí, se kterými se stýká. Jidáš měl například zcela bezúhonné přátele.“ (Ernest Hemingway)
  • Kina:
    2.5. Aero – Když kámen promluví (režie: Viliam Politkovič, ČR, 2010, 75 min. Dokument) (Film o Jaroslavu Duškovi není typickým portrétem známé osobnosti - jde spíše o zachycení jeho vnitřního života, jeho názorů a postojů k věcem, které se dotýkají každé bytosti. Film se natáčel více než jeden rok a uvidíme v něm nejen ukázky z divadelních her, ale i setkání s mentálně postiženými, s delfíny, komunikaci s kameny, stavbu ekologického hliněného domu, chození po žhavých uhlících a mnohé další. Jaroslav Dušek zde velmi sugestivně a přesvědčivě vypráví o základních momentech života jako moudrá a inspirující osobnost, jejímž životním postojem je radost.) (20:30)
    7.5. – Aero –
    Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (18:00)
    7.5. – Aero –
    Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (20:30)
    5.5. – Oko –
    Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (10:00)
    2.5. – Ponrepo – cyklus Svět knihy ve filmu – Literatura arabského světa –
    Tunisko očima českých filmařů, filmy Homérův ostrov, Znamení Neptuna, Zpráva o Medině, Berbrská rapsódie, Poklad z Mahdie (ČR, 2011, 83 min. Dokumenty) (Cestopisné filmy, na kterých se jako kameraman podílel Svatopluk Malý, získaly mnohá ocenění. Za všechny jmenujme první cenu proPoklad z Mahdie v kategorii dokumentárních a populárněvědeckých filmů na festivalu v Benátkách 1962.) (20:00)
    3.5. – Ponrepo – cyklus Svět knihy ve filmu – Literatura arabského světa –
    Výkřik (režie: Omar Chlífí, Tunisko, 1972, 92 min. Drama) (Režisér Omar Chlífí byl samouk, vyšel z amatérského hnutí tuniských filmařů. Později se prosadil jako tvůrce dokumentárních filmů a od 70. let působil v hrané kinematografii. Jeho Výkřik je zdařilou adaptací rozhlasového dramatu Tijaniho Zalily, pojednávajícího o nelehkém osudu žen v arabském světě.) (17:30)
    5.5. – Ponrepo – cyklus Svět knihy ve filmu – Literatura arabského světa –
    Zmlkni, moře! (režie: Cháled El-Sádiq, Kuvajt, 1971, 99 min. Drama) (Baladicky laděný film Zmlkni, moře!, jinde známý pod názvem Kruté moře, nás zavádí do Kuvajtu ještě před objevením nafty. Jeho hrdina, mladík Mussaíd, se chce stát lovcem perel, aby získal majetek a mohl se ucházet o ruku dcery bohatého obchodníka. Mussaídův otec s rozhodnutím svého syna nesouhlasí. Kdysi se sám tímto způsobem živil a byl napaden žralokem, který jej svými zuby poznamenal na celý život. Mladíkova láska je však silnější než otcovo přemlouvání, a proto se jako člen posádky vydá na čtyřměsíční plavbu po moři. V prvním hraném filmu v dějinách kuvajtské kinematografie klade režisér Cháled El-Sádiq důraz na popis prostředí. ) (17:30)
    6.5. – Ponrepo – cyklus Svět knihy ve filmu – Literatura arabského světa –
    Káhira 30 (režie: Saláh Abú Seif, Egypt, 1965, 130 min. Drama) (Mahgúb, hlavní hrdina filmu Káhira 30, a jeho kolegové představují určité vyhraněné typy mladých egyptských intelektuálů 30. let minulého století. Zvláště dva protikladné typy, Alí Táhá - nadšený obdivovatel moderní vědy a propagátor socialistických idejí - a Ma mún Radwán - hluboce věřící muslim - jsou velice blízké založení jejich autora, Nagíba Mahfúze, prvního arabského laureáta Nobelovy ceny za literaturu.) (17:30)
    2.5. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Architekt odpadu (režie: Oliver Hodge, VB, 2007, 86 min. Dokument) (Američana Michaela Reynoldse lze bez nadsázky a také bez urážky nazvat nejvýznamnějším světovým architektem odpadu. Přes tři desítky let s úspěchem staví velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla. K jejich stavbě využívá staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve. Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto, anebo spíš právě proto, v USA neustále naráží na nejrůznější byrokratické překážky.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    2.-3.5. –
    Agharta – Yandim band (21:00)
    4.5. – Agharta – Madfinger (21:00)
    5.5. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    7.5. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    8.5. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    2.5. –
    Balbínova poetická hospůdka – Jaroslav Hutka (20:00)
    2.5. –
    Blues sklep – Vilém Čok & By Pass (20:00)
    3.5. – Blues sklep – Phill Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    5.5. – Blues sklep – Jack Cannon Blues Band (21:00)
    6.5. – Blues sklep – The Kingsize Boodiemen (21:00)
    7.5. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
    4.5. –
    Jazz Dock – Muff (22:00)
    5.5. – Jazz Dock – Seven days (19:00)
    7.5. – Jazz Dock – Jonathan Gaudet Hot Four (19:00)
    2.5. –
    Jazzboat – Roman Pokorný Trio (20:30)
    6.5. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    7.5. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    2.5. –
    Stará Pekárna, Brno – Jack Cannon Blues Band (20:00)
    2.5. –
    U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    3.5. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    4.5. –
    U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
  • Kluby - cizina:
    Americká jazzová zpěvačka Dee Dee Bridgewater bude zahajovat jazzovou část programu festivalu Struny podzimu, který se bude konat od září do listopadu 2011. Vystoupí s vlastním jazzovým kvartetem ve složení Edsel Gomez na klavír, James Carter na saxofon, Christian McBride na kontrabas a Lewis Nash na bicí. Další hvězdou bude např. Charles Lloyd.

    6.5. – Blue Note Milano, Itálie – Tony Levin – Stick Men (21:00)
    2.5 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Hiromi Uehara & Yuji Toriyama (19:00, 21:30)
    3.-7.5. – Blue Note New York, USA – Omar Sosa Afri-Lectric Quintet, Lionel Loueke (20:00, 22:30)
    6.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Alex Pinto (21:00, 23:00)
    2.-4.5. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Pharoah Sanders (20:00)

  • Tanec a experimentální divadlo:
    3.-4.5. – Alfred ve dvoře – Work in regress pt. 1 (Výrazové pohybové divadlo o absolutní moci.) (20:00)
    7.5. – Divadlo Ponec – Tanec HAMU 2011 (Večer studentů katedry tance.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    VIII. ročník Festivalu ProART zveřejnil své přihlášky do uměleckých workshopů pro odbornou i laickou veřejnost.  Ústředním tématem je tentokrát Kontakt - Komunikace - Dotek. Multižánrový festival se odehraje v druhé polovině července v Brně a Praze, přivítá 24 pedagogů z 12 zemí světa. 

    7.5. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (17:00)
    9.5. – ABC –
    Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    2.5. – Činoherní klub –
    David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.) (19:30)
    4.5. – Činoherní klub –
    Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
    5.5. – Činoherní klub –
    Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“) (19:30)
    7.5. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, jak těžký je herecký chlebíček, ale zároveň je to veliká legrace. Napsal ji člověk, který divadlo důvěrně zná a má je rád, sám překládá Čechova, a tak dokáže do humorného děje zapojit i soucit s tvrdým hereckým životem.) (19:00)
    8.5. – Divadlo Bez zábradlí –
    Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    3.5. – Divadlo Komedie –
    Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob.) (20:00)
    6.5. – Divadlo Komedie –
    Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
    2. a 4.5. – Divadlo Na zábradlí –
    Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
    5.5. – Divadlo Pod Palmovkou –
    Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (19:00)
    3.5. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastná natáčení amerického velkofilmu. Co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    7.5. – Divadlo Rokoko – Lars von Trier, Vivian Nielsen: Prolomit vlny (režie: Ondřej Zajíc) (Adaptace Trierova kultovního filmu, který se stal vlajkovou lodí projektu Dogma 95. Milostný příběh o velké vášni, víře o obětavosti bez hranic. Příběh o tom, že skutečná láska je schopna obětí, které leží za hranicemi lidských možností.) (19:00)
    6.5. – Divadlo Ungelt –
    Sam Shepard: Láskou posedlí (režie: Janusz Klimsza) (Strhující drama o silném milostném vztahu dvou nevlastních sourozenců, který je pro oba osudovou láskou na celý život a zároveň zničujícím prokletím.) (19:00)
    5.5. – Divadlo V Dlouhé –
    Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.) (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 3.5. –
    Dítě v Dlouhé (info: http://www.divadlovdlouhe.cz/)
    do 31.12. –
    České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

 

 

POZOR, brňáci jedou na Prahu!

- zpráva od Adama Kubáta:
Koncert Groovey - Adam Kubát & Pavel Křivák
čas 2. květen · 20:00 - 22:00
Místo konání Rybanaruby (Praha)
Převážně Simono-Garfunkelovský večer. Naši standardní duo sestavu rozšíří kontrabasista Petr Pospíšil (basa tvrdí muziku!). S Rybou mám dobrou zkušenost - příjemné prostředí, fajn atmosféra, dobrý zvuk... Vřele doporučuji přijít s předstihem, kapacita je max. 50 míst.

Tentýž večer je v Praze koncert Žofie Kabelkové s Petrou (informace na plakátku)

NA ČARTÁKU

bylo nádherně ať už byla mlha, pršelo, svítilo sluníčko, nebo bylo pod mrakem...

Hory nám ukázaly skoro všechny druhy počasí, kromě sněhu. Dokonalá režie...

Druháci z atelieru Jany Janěkové pracovali intenzivně od úterka až do soboty po celé dny.

Ze Slovenska přijel Jaňo Slezák a došlo k nádhernému propojení – jako absolvent atelieru Jany Janěkové začal s předáváním zkušeností jejím dalším studentům a to s obrovskó siló!

V úterý, 3. 5. v 19:00 hraje divadlo Radost (Bratislavská 32) po dlouhé době představení Beatles aneb Žlutá ponorka – doporučujeme!

 

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

1. 5. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš