Vyzívaná želva
(velikonoční křížovka)

V pondělí jsem se chystal opravit předchozí prase, ale dostal jsem se do takovýho víru plného práce a všelijakých úkolů, že jsem si na opravu prasete ani nevzpomněl. Dokonce jsem nechal i ty dvě panorámátka jen tak, bez zvětšovátka. To se pokusím napravit v tomhle čísle, kde jsem si dovolil další panorámátko. Tentokrát z Jeseníků. Jeli jsme totiž na naši plesnivou mokrou chaloupku užít si prodlouženýho víkendu.

Alena hlídá oslíka a zajíčka a nechápe mé hladovky.


Zajíček je Danin, oslík Aleny (jiné Aleny než mé sestry). A jak sestry nerozumí mému nerozumnému počínání s hladovkama, já naopak jejich plyšovým úchylkám rozumím.

V pondělí byl taky úplněk a to si dávávám jednodenní hladovku. Je to spíš takový rituál. Mohl bych si ji dát kdykoliv, ale úplněk je přece jen dobrý kontrolní bod. Jsem na tu hladovku zvyklej a skoro mi někdy ani nepřijde, že jsem si ji dal. Proto ji někdy prodloužím o jeden dva dny, aby to bylo víc cítit. Tenhle úplněk si o to přímo říkal. Dost práce, málo času, ideální podmínky pro hladovku. V úterý jsem otevřel ráno oči a se škodolibým úsměvem jsem se rozhodl pro další den. Ve středu už bylo jasné, že pokračuju. Bylo mi krásně lehoučko a dobře se mi pracovalo. Dokonce i běhání bylo fajnové. Přidal jsem si i čtvrtek, ten mi připadal nejlepší, protože mě ani nenapadlo, že bych mohl mít třeba hlad. Pokračoval jsem i v pátek.


Milan


Jiná Alena od oslíka. V pozadí má GPS.

Tiše jsem si představoval, že bych si zas po delší době mohl dát tu týdenní nebo desetidenní. Všecko bylo na mé straně. Jenže se do toho předsevzetí namontovala ta Ostružná, kde jsme se měli setkat ve velké rodinné sestavě. Raději jsem ji tedy v sobotu dopoledne zrušil a začal se chovat normálně. Jsem obohacen o nový poznatek. A podle mýho dost zásadní. Hlavním nepřítelem vašich hladovek je vaše okolí. A příbuzenstvo. Nejlepší hladovky by byly zcela bez jakékoliv publicity, aby byly fakt jen vaše a nikoho jinýho. Kdokoliv mě nutil k jídlu a zjistil, že od nedělního večera nejím, jen kroutil hlavou, označil mě za vola nebo exhibicionistu - a to jsem si ani nesundával trenky. Někteří se i zajímali, ale je to takové zajímání k ničemu, protože se vyptávají a pak řeknou: "To já bych nemohl," a podobné chytré závěry. Já osobně si myslím, že může úplně každej a hlavním nepřítelem je citová závislost na jezení. Ne na jídle, ale na žraní. Většinou je to v nás tak zaryté, že si ani neumíme představit, že bychom si nemohli kdykoliv během dne dát nějakej žvaneček, a že by nám vadilo, že někdo si žere a my ne, a že třeba bychom omdleli z hladu a další výmluvy. Dá se to celkem vydržet, tyhle debaty, ale je to otravné, protože jakoby člověk furt jen něco vysvětloval a obhajoval, ale vždyť je to jen jeho věc, a ostatní s tím nemají nic společnýho. Není to žádný zápas s živly, není to žádné hrdinství, je to jen akce, taková hodně intimní. Nevím, jestli se vyjadřuju dost přesně. Krátce, co je každýmu po tom, že si já pár dní nejím a jen piju vodu.


Milan po obědě padnul, ostatní pijou kávičku. A pak prý je jídlo zdravé!


Zajíček s oslíkem jsou kámoši jak hrom.

No a tak jsem sem tam musel vysvětlovat, proč jsem takovej blbec a jestli nemám hlad a proč to dělám. Ve čtvrtek jsem si musel posunout pásek na hodinkách o jednu dírku, protože nejdřív se poroučí svalová hmota, ale není to nic drastickýho. Prostě se mi trochu zvětšily hodinky na ruce. Tahle hladovka byla docela příjemná. Olina je pro moje hladovčičky dobrej parťák. Neotravuje zbytečnejma dotazama, jen se lakonicky každej den zeptala, jestli pokračuju a dál o tom nemluvila. Prý ušetří za jídlo, čili pozitivní hodnocení.

V sobotu jsem tedy v Ostružné snědl k snídani jeden knäckebrott a ke společnému obědu bramboru a kousek masa a zelí. Bylo to dobré, ale dal jsem si jen maličko, večeři jsem rafinovaně vynechal. Nejlepší reakci předvedla má sestra Alena, která, když se od mé druhé sestry Dany dozvěděla, že už od pondělka nežeru, tak se vyděsila a zeptala se Dany: "A proč, proboha?" Dana, že jen tak, Alena zakroutila hlavou a dodala: "Sračka?" A já, že ne, že jen tak. Alena zkonstatovala, že tohle nechápe, že jsem magor a pak už jsme toho nechali.

Jak říkám, pro vícedenní hladovky je největší zátěží vaše okolí.
Sešli jsme se na chalupě v téhle sestavě po dlouhé době, každý máme nějaké jiné zájmy a většinou nám to nevyjde se takto sejít.

V neděli jsme šli na větší výlet. Vyrazili jsme z chalupy všichni, ale po pár kilometrech jsme rozdělili. Jedna parta šla kratší trasou domů a Olina, Martin a já jsme vyrazili na Vozku, Keprník a Šerák. Chtěli jsme jít přes Volskou louku, Martin měl i chytrou GPS, jenže nám moc nepomohla. Já mám totiž jinou GPS a ta mívá vždycky pravdu a přednost. Mou outdoorovou džípíeskou je Olina. Na rozdíl od jiných značek umí moje GPS i spoustu jiných neobvyklých funkcí. Umí třeba výborně vařit, umí být veslá i sprostá, umí mě poslat do prdele a spoustu dalších funkcí, které ani neumím využít. Jak říkám, moje GPS je nejlepší. A tahle GPS rozhodla, že půjdem přímo kolmo nahoru a vyrazila. Žádná cesta, jen šíleně prudkej svah. Za Olinou šel Martin a pokoušel se sledovat Olininy kroky na jeho GPS, která ale ani neumí uvařit guláš. Pché.


Olinin kopeček v profilu - viz červené kolečko.

V některých okamžicích byl svah tak prudký, že kdybyste chtěli mít opěrné hole, mohly by být dlouhé maximálně patnáct centimetrů. Spíš by stačilo použít vidličku a nůž. Fakt hodně prudkej krpál. Byl by to hustej adrenalin, jet tenhle kopec dolů na skialpových lyžích. Poslední jsem se plahočil já a fotil jsem. Někdy jsem ani fotit nemohl, protože jsem se neuměl zastavit a udržet se na místě.

Splavení jak koně jsme se nakonec objevili na vrstevnicové cestě na Frídě a za chviličku už jsme šli normální nudnou cestou na Vozku, dále na Trojmezí a Keprník.

Na fotce prudké svahy splývají, tohle je velmi mírná část, to zásadní nás teprve čeká.

Fotografování je velmi nebezpečná činnost. Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil. Mezi Vozkou a Trojmezím jdete takovou cestičkou plnou potůčků z roztátého sněhu, musíte přeskakovat ze strany na stranu a dávat pozor. Já kromě toho ještě sleduju makromotivy pod nohama. Když jsem objevil dva sprostě propletené kořínky, zaradoval jsem se, že budu mít něco do své galerie s názvem Erotopedie, sklonil jsem víc hlavu, abych objevil ten správný úhel pohledu, náhle strašná rána do hlavy, dokonale zacílená přímo nad světla. Větev. Přímo do palice, zrovna jsem byl nakročený. Okamžitě jsem se skácel na záda jako blbej brouk. Viděl jsem jen jiskřičky. Srandovní bylo, že jsme se s Olinou před dvěma kilometry vystřídali v nesení batohu, záda jsem měl volná.

Nohy nahoře, v hlavě jiskry, zdáli slyším hlas mé smějící se GPS: "Seš v pořádku?" Lžu, že jo a zoufale se snažím udržet balanc na té hraně mezi relativně suchou částí pěšinky a strouhou s vodou, jednou rukou tápu pod sebou, nořím ji do bahna, druhou svírám Nikona, aby si neublížil. Nohy jsou mi nad hlavou k hovnu. Větší půlka mýho těla je nad strouhou. Nad fyzikou jsem vůlí nezvítězil, převalil jsem se do strouhy a vyválel se v ní. Kapala ze mě voda. GPS se chechtala. Prej jsem vypadal jak hovnivál. Jsem celkem spokojenej, foťáku se nestalo nic, z hlavy mi neteče krev a voda na prdeli za chvíli uschne. Na Trojmezí už je jen vlhká.


Hovnivál nás vyfotil samospouští...

Hovnivál nás vyfotí samospouští a za pár minut už stojíme na Keprníku (1423) - druhé nejvyšší hoře Jeseníků.

Vyhlídka, panorama a od piva nás dělilo jen slabých 2000 metrů. Pivo a držkovka skvělé. Obsluha překvapivě rychlá.


Šerák - chata sv. Jiří.

Chata Jiří na Šeráku je proslulá svojí pomalou obsluhou, možná to je řídkým vzduchem. Vyrážíme na cestu zpět. Jezdíme sem už desítky let, tak víme, kudy jít, aby tam bylo málo lidí. Lesy byly plné nádherných zátiší, bublaly tu potůčky s průzračnou a dobrou vodou. Zanedlouho jsme už byli zase skoro doma, jen projít pastvinou, kde se běžně pasou černí kudrnatí bejkové, naštěstí si nás žádnej nevšiml, nebo tam zrovna ten den nebyli. Olinin přímý útok na horu nás připravil nejméně o tři kilometry z předpokládané trasy a Volskou louku jsme minuli.


Kudrantí bejkové.

Byl to krásnej výlet. I počasí nám velmi přálo. Večer byl veselý mejdan s vyplňováním křížovek, červeným vínem, srandovními historkami a pivem. Křížovky řídí Dana. Nosí brýle a na čtení si je musí sundávat. Někdy se stane, že to přečte blbě a pak máme téměř neřešitelný problém, jak zvítězit na tou křížovkou.

Dana se ptá: "Vyzívaná želva na šest." Všichni marně dumáme, co by to mohlo znamenat, vyzívaná želva. Kareta? Ta je na šest a je to želva, ale že by byla vyzívaná? Co když Dana myslela vyzývaná. Ale kým? A nebo že by nešlo o želvu? Třeba jde o ženu.... Blížíme se k rozuzlení a Dana se opraví: "Ne želva, žena, a vyzývavá." Je to jasné, koketa.


Vyzívaná želva...

Profil kuřáka


Těžká náklonnost.


Na horizontu Obří skály.

Na pondělí Velikonoční jsme si dali ještě malý výleteček, klasický okruh, který chodíváme, když se chceme jen tak projít. Zmokneme až na kůži. Odpoledne jedeme domů.
Byly to krásné Velikonoce. Mohu si je ještě pár dní připomínat tou malou boulí na hlavě.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Italská směs

  • Vývoj technologií pro armádní potřeby je velmi často významným motorem pokroku. Vědci z Národní laboratoře v Oak Ridge v Tenessee vybaví vojáky na jejich misích zařízením, které dokáže proměnit jeden galon nafty v jeden galon vody. Jednoduchý proces využívá nový typ inorganické membrány, na níž kondenzuje vodní pára vzniklá při spalování. Membrána navíc filtruje škodliviny, takže až 85% takto vzniklé vody může být považováno za pitnou vodu.
  • V maďarském městě Šoproň začali používat vlastní měnu – modré franky. Chtějí jimi platit až pětinu transakcí, aby podpořili místní obchod. Novou měnu pojmenovali podle svého místního vína, kterému se modrý frank říká od dob Napoleona Bonaparta.
  • Chemičtí inženýři univerzity v texaském Austinu přišli s novou technologií na poli fotovoltaických článků. Krystaly tvořené směsí mědi, india, galia a selenu rozpouštějí v barvě, aby se daly pomocí spreje nanést na podkladové materiály. Barva díky použité směsi přeměňuje sluneční svit na elektrickou energii a může být nanesena prakticky na libovolný povrch. Problémem je prozatím účinnost takto vzniklých solárních panelů, která se zatím pohybuje okolo 3 %.

  • V Ostružné je krásně
  • Honza je se Stáňou v Nikaragui
  • Surfujou

 

australia

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Důvody, proč k tomu došlo, prozrazovat nebudu, jen prozradím, že tím důvodem byla lenost... (napsal někdo na svých stránkách)


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.
BaselitzGalerie DOX, Martin Parr Assorted Cocktail (retrospektivní výstava) (do 16.5.2011)
Tohle je velká příležitost podívat se na zvláštní fotky. Martin Parr je v zásadě provokatér, který nikdy a nic nemyslí vážně ani fotky ne. Přesto se dostal až do prestižní agentury Magnum Photo Ostatní magnumisté s jeho přijetím měli dost problémy, protože neodpovídal jejich pohledu na svět okem aparátu. Je to chlapík bez nostalgie. slavný H. C. Bresson o něm jednou řekl: "Když se dívám na Vaše fotografie, uvědomuji si, že jsem z úplně jiné planety." Parr se nechová jako profík, nefotí ani Leicou, ta je mezi fotografy Magnum Photo hodně oblíbená, ani Nikonem dokonce ani Canonem. Fotí prý levnými fotoaparáty a zásadně na filmy, na které fotívají nejobyčejnější turisté. Na filmy kupované v drogérii a trafice kdekoliv na světě. Barvy jeho fotografií jsou moc barevné. A už dost kecání, zajděte se podívat sami.A je docela možné, že tohle všecko je součástí jeho PR a já jsem mu to sežral taky a už mu tu dělám zadarmo reklamu.Jo a ta výstava v Praze je dobrá i za vysokou cenu vstupného.
BaselitzLanghans galerie Praha, FOTO VIRUS / C Action (do 15.5.2011)
Fotografie více než desítky současných talentů na stěnách a tři tisíce tištěných stran o celosvětové fotografické scéně v deseti objemných knihách k prohlížení a čtení. C Photo , vrcholná publikace o fotografii poprvé v Praze!
Vystavení autoři: Veru Iché, Sun Hongbin, Marie Taillefer, Lovisa Ringborg, Kyungwoo Chun, Julia Peirone, Giacomo Costa, Aniu, Alexander Gronsky, Victor Albrow, Eustaquio Neves, Julia Fullerton - Batten, Flore - Aël Surun, Lia Sáile, Rong Rong + Inri.
BaselitzGalerie Rudolfinum, Fotografie v českém umění 1990-2010 (do 1.5.2011)
Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.

Charif Bahbouh: Úsměvy po arabsku
Dvojjazyčný text v češtině a arabštině
Autorova více než čtyřicetiletá praxe výuky arabštiny na základě zábavných a anekdotických vložek do hodin obtížného vnikání do tohoto, pro Čechy tak obtížného jazyka, přinesla myšlenku sebrat některé arabské i české vtipy a předložit je pokročilejším adeptům arabštiny jako Úsměvy po arabsku. To znamená doslovné překlady anekdot v obou jazycích, v češtině i v arabštině, umístěné proti sobě na protilehlých stránkách. Knížka je určena jako učební pomůcka.

Textové pole: Jack Kerouac: Vize Codyho Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, 'bibli' beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš 'horkým zbožím', aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. Mladé jazzové těleso Fanfán Tulipán vydává debutové CD nazvané Polyorama. Kapela uspěla v soutěži Jazz Prix a získala Cenu metropolitní univerzity Praha při soutěží Mladí ladí jazz. Právě z vyhrané částky bylo zčásti financované i nahrávání nově vydaného alba, které na trh uvedl Radioservis. Fanfán Tulipán se sami označují za autory tzv. kinder-jazzu. 

 
  • „Je chyba, když někoho posuzujeme podle lidí, se kterými se stýká. Jidáš měl například zcela bezúhonné přátele.“ (Ernest Hemingway)
  • Kina:
    27.4. – Aero – Mama Gogo (režie: Fridrik Thór Fridriksson, Island, 2010, 90 min. Drama) (Ambiciózní režisér právě dokončil svůj nový snímek Děti přírody, který je ale naprostým komerčním propadákem. Svou matku po rodinné poradě přesune do domova důchodců, aniž by si uvědomil, že kopíruje děj svého filmu. Snímek je upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti.) (18:00)
    28.4. – Aero –     Biutiful (režie: Alejandro González Inárritu, Šp./Mex., 2010, 148 min. Drama) (Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.) (20:30)
    25.-27.4. – Evald –     3 (režie: Tom Tykwer, SRN, 2011, 119 min. Komedie) (Novinářka Hanna a architekt Simon jsou úspěšný pár žijící v Berlíně v harmonickém svazku, který trvá již dvacet let. Různé aférky, plánování dítěte a svatby, každodenní starosti i radosti mileneckého páru, to vše mají za sebou. Až do okamžiku, kdy do jejich života vstoupí atraktivní Adam. Problém je v tom, že Hanna ani Simon o svých vzájemných citech k Adamovi netuší...) (17:00, 19:00)
    28.4.-1.5. –     Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (21:00)
    27.4. – Oko –     Černá labuť (režie: Darren Aronofsky, USA, 2010, 110 min. Thriller) (Snímek sleduje příběh Niny, baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou, která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre, Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily, která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí.) (20:30)
    29.4. – Oko –     Norské dřevo (režie: Anh Hung Tran, Jap., 2010, 133 min. Drama) (Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako knižní předloha o nostalgii lásky a ztrát. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori...) (20:45)
    26.4. – Ponrepo – cyklus Kurs filmové historie 2010/2011 –     Anděl zkázy (režie: Luis Buňuel, Mex./Špa, 1962, 87 min. Drama) (Jde tu, slovy Luise Buñuela: "o to, že skupina lidí nemůže dělat, co by chtěla: vyjít z místnosti. Nevysvětlitelná nemožnost uspokojit prostou touhu. To se v mých filmech stává dost často. Ve Zlatém věku se touží spojit dvojice, ale nemůže toho dosáhnout. V Tajemném předmětu touhy jde o sexuální touhu stárnoucího muže, která není nikdy uspokojena. Archibaldo de la Cruz se marně pokouší zabít. Postavy Nenápadného půvabu buržoazie chtějí ze všech sil spolu povečeřet, ale nedosáhnou toho...) (14:45)
    27.4. – Ponrepo –     Radek Pilař – výtvarník animovaného filmu a experimentální filmař (ČR, 2011, 79 min.) (17:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    26.4. –     Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    27.4. – Agharta – Hot Line (21:00)
    28.-29.4. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    30.4. –     Balbínova poetická hospůdka – Iván Gutiérrez & Madera & To Portugal (20:00)
    27.4. –     Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    28.4. – Blues sklep – Bartas Band (21:00)
    29.4. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    26.4. –     Jazz Dock – Vertigo Quintet a Dorota Bárová (22:00)
    28.4. – Jazz Dock – Mladí ladí jazz (20:00)
    26.-19.4. –     Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:00)
    27.4. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:00)
    29.4. – Jazz klub Ungelt – Jerusalem Blues Band (21:00)
    30.4. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:00)
    26.4. –     Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    27.4. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio (20:30)
    28.4. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    29.4. – Jazzboat – Jan Smigmator Trio (20:30)
    30.4. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    27.4. –     Stará Pekárna, Brno – Agnes Compadres (20:00)
    29.4. – Stará Pekárna, Brno – NaMikrofon XIV (20:00)
    27.4. –     U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    29.4. – U malého Glena – Libor Šmoldas Trio (21:30)
    30.4. – U malého Glena – Matěj Benko Trio (21:30)
    1.5. – U malého Glena – Rus Nerwich (21:30)
  • Kluby - cizina:
    Jazzová basistka, skladatelka a zpěvačka Esperanza Spalding potvrdila, že v červenci přijede koncertovat do Prahy a předvede svou kapelu Chamber Music Society. Začátkem roku získala Grammy v kategorii Objev roku. Koncert se uskuteční 7. července v Hudebním divadle Karlín.

    27.4. – Blue Note Milano, Itálie – Kurt Rosenwinkel Quartet (21:00)
    25.-27.4 – Blue Note Tokyo, Japonsko – Hiromi Uehara & Kazunori Kumagai (19:00, 21:30)
    26.4.-1.5. – Blue Note New York, USA – James Carter Organ Trio + Nicholas Payton & James „Blood“ Ulmer (20:00, 22:30)
    27.4. – Twins Jazz, Washington, USA – Zeebop Jazz Trio (20:00, 22:00)
    30.4. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Overtone Quartet feat. Larry Grenadier, Chris Porter, Jason Moran & Eric Harland (20:00)

  • Tanec a experimentální divadlo:
    Řada českých měst se 29. dubna připojí k oslavám Mezinárodního dne tance. Ten se po celém světě slaví od roku 1982 jako připomínka narození velkého tanečního reformátora, zakladatele moderního baletu Jeana-Georgese Noverrea. Pražská hlavní koordinátorská společnost, Vize tance o.s., dokonce vydala taneční mapu Prahy, která má poukázat na počet míst, kde se dá tančit a kde se tančí.

    28.-29.4. – Alfred ve dvoře, hostuje Petra Tejnorová & the Company – Ias on me de a (režie: Petra Tejnorová) (AS ON ME DE A je divadelním výzkumem hraničních ploch mezi mýtem a materiálem. Výzkumem, na jehož základě mizí hranice mezi jednotlivými komponenty, žánry a vznikají nová pole, pro která hledá Petra Tejnorová a její Company dosud neexistující pravidla.) (20:00)
    27.4. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (Nezvyklá taneční, avšak nikoliv baletní kreace by měla občerstvit, bavit i přivést k zamyšlení. Experiment pro šest tanečníků baletu Národního divadla připravil choreograf Jan Kodet spolu s režisérem Jankem Růžičkou.)     (19:00)
    26.-27.4. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni – Divadlo / The Theater (režie: Viliam Dočolomanský) (Tento projekt vznikal na ose Praha – severní Brazílie. Skupina herců hraje hru o vzkříšení býka odedávna dodnes. Strašlivý a ustrašený pohled se přetlačují a vymezují jeviště a hlediště. Scénická kompozice Farmy v jeskyni vychází z rytmů a tanečních kroků, jimiž brazilští otroci setřásali pouta a vytvářeli svůj svět.)     (20:00)

  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    „Jediná druhá šance, kterou máme, je udělat stejnou chybu podruhé.“ (David Mamet)

    27.4. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (19:00)
    28.4. – ABC – Saturnin     (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    30.4.-1.5. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.)     (17:00)
    28.4. – Činoherní klub – David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu (režie: Ondřej Sokol) (Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.)     (19:30)
    30.4. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.)     (19:30)
    26.4. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.)     (19:00)
    28.4. – Divadlo Na zábradlí – Dorota Maslowska: Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky (režie: David Peimer) (Na benzinové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici anebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty.)     (19:00)
    29.4. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.)     (19:00)
    27.4. – Divadlo Ungelt – William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Duchaplná anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.)     (19:00)
    30.4. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.)     (19:00)
    29.4. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka (režie: Jakub Špalek) (Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá...)     (18:00)

  • Divadelní festivaly:
    28.4.-3.5. – Dítě v Dlouhé (info:     http://www.divadlovdlouhe.cz/)
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info:     http://www.ceskedivadlo.cz/)


 

 

 

USPOŘÁDALI JSME

už skoro tradiční Velikonoční rodinné setkání v Račicích u Vyškova spojené s koncertem CKK Bandu. Možná v příštím praseti stihnu aspoň krátkou reportáž, i Pavel slíbil nějakou fotodokumentaci...
Ráno odjíždím se studenty na soustředění do Beskyd na Čarták, kde budeme pracovat až do konce týdne a pravděpodobně tam uspořádáme v sobotu (30. dubna) někdy okolo 14:00 koncert. Kdyby někdo jel okolo, přijďte, je tam krásně!

K Velikonocím aspoň základní foto: teta Eva (náčelnice NECEKAJ) nás vybavila speciálním beránkem, abychom měli co posnídat ve sváteční den (v místní ubytovně se snídaně nepodávají a samoobsluha byla zavřená). Výzdobě beránka věnovala velkou pozornost, protože při našem vytížení předpokládala, že ho možná nedopravíme vcelku. Podle nápisů bychom ho hravě slepili. Ale můžu s radostí potvrdit, že do Račic přicestoval bez újmy na uměleckém dojmu a chutnal s óbrovskó siló!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

25. 4. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš