Poručík z Inishmore se na nás vyprdl
(tak jedeme do Dublinu)

V pátém čísle prasete se vrátím zase zátky v čase i prostoru do Irska. Napadlo mě to, když jsem si byl zaběhat. Všude mráz a docela bílo, měl jsem vymyšlenou trasu, ale mou trasu okolnosti dost pokroutily. Doběhl jsem lesíkem až do ulice, která se jmenovala K zámku, ale já jsem běžel lživým směrem, tedy od zámku a po poli a kolem hřbitova, jehož zeď hyzdil veselý nápis, abychom nebrali život vážně, protože to stejně nikdy nepřežijem. Pak po louce pro koníky až k Rokytce. Pamatuju si jednu lávku, pro které chci přeběhnout na druhou stranu říčky, ale ta zmizela, ona to ani nebyla lávka, jen taková kovová konstrukce.


Jdeme v noci z hospody, naše bříška jsou prázdná ústřic, ale plná rybí dobré polívky. Jsme tu poslední noc.


Ještě ukradnu do foťáku obrázek na zdi, je skoro tma, ale obrázku to prospělo.

Jednou jsem po ní s Olinou převáželi i kola, ale bylo to dost adrenalinové blbnutí. Lávku někdo rozřezal. Přemýšlím proč ji někdo rozřezal a kdo? Že by to byl majitel louky a by mu po louce nikdo nechodil? To je přece blbost, protože tím nejen nezabrání přechodu přes louku, naopak zdvojnásobí frekvenci. Nebo, že by to byli zloději druhotných surovin? Ale ti zase nepracují tak úhledně, určitě si neměří jednotlivé řezy metrem. Tak mi zbývá jen obecní úřad, že to odstranil proto, že to byla lávka docela nebezpečná. A to i v létě a suchu. Měl jsem najednou dvě možnosti, buď se vrátit přes louku zpět na cestičku a vrátit se pár desítek metrů, přeběhnout přes jiný mostek, ale ten byl několikrát zamčený drátěnými vrátky, asi aby neutekli koně. Pak bych se musel vrátit až do vsi a běžet přes ofiko most, kudy jezdí i autobusy MHD, ale já vracím nerad, tak jsem běžel dopředu podél Rokytky. Louka končí bažinou, ale už pár dní je docela mráz, tak nic nehrozí. Běžet bažinou s namrzlou krustou je velmi příjemný zážitek, je to poprvé hned jsem si to oblíbil, jen možností jak si toho užít moc nebude, za chvilku je jaro a konec.


Vycházíme z hostýlkové snídaňovny, fotím poslední výhled, foťák samozřejmě lže, ale jsem rozespalý a zasněný, tak si toho nevšímám, mám foťák nastavenej tak, aby mi neukazoval, co jsem vyfotil, protože takhle jsem na to zvyklý i z foťáků na film. Tam taky přece nevíte, jak to dopadlo, tam si musíte počkat hodně dlouho a mezitím optické vjemy vychladnou, vznikne užitečný ozdravný odstup a fotka musí začít působit znova. Digitální focení nás od znovunarození obrázku okrádá, dá se tomu předejít právě tím, že si kontrolu snímku po expozici vypnete. Pak to funguje. Tenhle obrázek chtěl korekci -2 EV, samozřejmě, že je to v RAWu, takže by neměl být problém to opravit, ale nechávám to tak, abych si mohl o té fotce tak trošku planě potlachat.

Běžím bažinou, chrustí mi to pod nohama. Pamatuju si ještě dvě další místečka, kde by se dalo přejít na druhou stranu řeky. Ale i ta byla vzorně poklizená, cesta přes Rokytku není. Běžím si dál, křupá křupka, sem tam se propadnu hlouběji, ale nikdy do náběru. Už se těším na příští zimu, jak si půjdu zaběhat na místní blata. Přede mnou je čerstvý výkop, propojka mezi rybníkem a řekou. Vidím ho poprvé, je možné, že tu je už roky, ale pro mě je to novinka, vracím se konečně potupně na turistickou pěšinku k rybníku, dobíhám do lesíka, odbočka vlevo ze tří klouzavých traverz je tu udělaný provizorní přelez přes řeku. Klouže to jako sviňa, ale to mi neva, přešel jsem bez problémů a utíkám do Hostavic. Je tam takovej báreček, patřící k fitku, a nějakejm majitelům terenních aut, kteří za prachy půjčujou ty teréňáky nadrženým řidičům, kteří se po autodromu prohání v bahně a jsou nešťastní, když je dlouho krásně, protože pak je nedostatek bahna. V báru si chci dát černé pivo jako odměnu za to, kolik jsem uběhl kilometrů a pak utíkat na vlak, ve kterým pojede Olina od maminky. Jsem tak domluvení. Paní v báru vypadá znechuceně, bár opuštěně, v televizi furt dokola jezdí terénní auta blátem a na proherního automatu hraje nějaký pán náročnou hru, jak zastavit tři citróny na stejné pozici.


Je hodně brzo ráno a loď již čeká.


Molo.

Mince ve stroji mizí, pivo nečerné zase pomaličku mizí ve mně. V báru je vedro a nahuleno, Jak jsem běžel až ke dveřím báru a teď tu jen tak sedím, začínám brunátnět, kdyby ke mně ta otrávená paní od pípy neseděla zadkem, už by volala záchranku, zapaří se mi brýle,, mobil i foťáček. Podruhé mi proběhne hlavou vzpomínka na Irsko. Poprvé, když jsem běžel těmi blaty a teď v tom zahuleným minibáru. V Irsku se totiž v hospodách nehulí, je to ta nejlepší věc v celým Irsku. Ani v té nejusmolenější hospodě se v Irsku prostě nekouří. Dopiju pivo, doběhnu na nádraží, nastoupím do vlaku a jedem s Olinou domů. Těším se, že do novýho prasátka napíšu zase kousek o tom Irsku.


Dělnící moře.

Na ostrově Inishmore jsme si poslední večer došli do hospody na jídlo Honza chtěl ústřice, ale neměli. Nikde po celém Inishmore neměli ani jednu ústřici a všude kolem moře. No řekli byste to? Jdeme spát do našeho malého kamrdlíku, ráno vstáváme za úplné tmy, chceme jet prvním trajektem zpět na "pevninu". Olina se už vesele bojí večer, jak to bude zase skřípat a houpat. Vstáváme do popršeného rána, snídaně jako včera a za divně namodralého skorosvětla jdeme na molo. Opět nás odbavují chlápci nedostatečně oblečení i v lodi jich je hodně. Jsou mi tím velmi sympatičtí. Zrzavej chlápek v bílé košili s krátkým rukávem.


Bílý maják.

Den pomaličku začíná, a všude kolem je moře.


V autobuse do Galway.

Ulhané, foťákem špatně expozičně vypočtené ráno. Člověk to vidí úplně jinak. Korekce v tomto případě by měla být -1,5EV.


Tam někde v dáli je Inishmor a taky poručík, kterej se na nás tentokrát vyprdnul. Tak snad někdy příště.

Ruce jako Franta Kocourek,knír jak Stalin. Jinej borec v triku má bundu zbaběle přes ruku, co kdyby, že jo. Fotím siluety dělníků na molu, fotky přes zabrečené sklo lodi se mi líbí, fotím tmu a jsem tím podezřelý. Lodní motory vrčí a trošku třepou s podlahou lodičky. Moře je zoufale klidné a Olina se začíná usmívat, tuší, že cesta bude klidná. V dáli sem tam zasvítí bílý maják, který jsme viděl i z ostrova i na pohlednicích na místní poště. Moře je zoufale klidné, loď ani nevrzne, za hodinu už jsme na pevnině. Moře je jak olej. Autobus už na nás čeká. Za hodinu už jsme zpátky v Galway. Nevíme, kdy jede další autobus do Dublinu, tak trošku spěcháme, při takovém spěchu se nefotí nejlíp, ale pár obrázků ukradnu, dublinskej spoj odjel před pár minutama a další jede za chvilku. Vypadá to na snídani.


Řadové domky jako z nějakýho nezávislýho filmu.


Veselé helouínské výlohy.

Řidič doubledeckeru si čte ranní bulvár.

Jdeme do kavárny na vajíčka. A vyčůrat.


Galway je vesele barevné i po ránu.

V jedné veliké sympatické dřevěné kavárně si dáváme anglickou snídani, vejce na slanině a kafe s velikánskou pěnou. Hajzlík je složitě ukrytý za několika zatáčkama a musíme dávat bacha, abysme nezabloudili. Vše je v pohodě, a za hodinku už si to serem přímo po dálnici do Dublinu. Irko je fakt zelené. Honzík nám slibuje, že nás vezme v Dublinu do gůgla na dobrý kafe, že nám ukáže, kde pracuje. A taky kam si skovává svůj novej krásnej kontrabas. Těšíme se, ale o tom až jindy. Právě je Halloween, v Dublinu bude večer určitě sranda. A konečně i ty ústřice, na které se Honzovi dělají sliny už tři dny.

Kojoti


Zpátky v Dublinu

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25) (26) (27)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Denně teče a ile žid

  • V provincii Vnitřní Mongolsko na severu Číny došlo nedávno k velmi zajímavému nálezu. Ve vrstvách ze svrchní křídy byla objevena fosílie dinosaura zhruba o velikosti dnešního papouška. Jeho největší zvláštností bylo, že měl na rozdíl od svých příbuzných pouze jeden prst. Spoluautor tohoto objevu Michael Pittman z University College London se domnívá, že mu tato adaptace nejspíše sloužila k vyhrabávání hmyzu.

  • S návrhem kovového materiálu, díky němuž by mohly být nákladní lodě až o 30% lehčí, než jsou dnes, přišli nedávno vědci z laboratoří Fraunhoferova institutu v německém Chemnitzu. Snížení hmotnosti lodí by také mohlo přispět k redukci emisí oxidu uhličitého a dalších plynů, které vznikají při spalování paliva. Specifický materiál je hydridem hliníku a titanu. Tato látka je za běžných atmosférických podmínek práškem. Při zahřátí na teplotu nad 6500C se však začne chovat podobně jako těsto při kynutí: z prášku se stává jakási pěna. Vzniklý materiál je lehčí než voda a k ostatním konstrukčním prvkům lodi přilne bez dodání jakéhokoliv dalšího „lepidla“.

  • Trochu mě bolí koleno
  • Mrzne
  • Stavil se domů Jirka
  • A Honza je stále v Kalifornii.
  • A 1.2. má narozky. Ani nějak neumím spočítat kolikáté.
  • Teď jsem to spočítal 27.

 

australia


Bei bylo minulý týden 9 let.

 

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek

Bobík šel s mainkou přes trávník, pak se ohromeně zastavil a pronesl:
"Mami, tráva, to je zelenej bazén."


 
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

Baselitz Atrium na Žižkově, (do 4.2.2011)
MILAN ALBICH – OBRAZY

BaselitzNovoměstská radnice, František Dostál (do 6.2.2011)
BaselitzGalerie Vltavín, Jaroslav Klápště - "Vyhnání z ráje" (19.1.2011-18.2.2011)
BaselitzGalerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)
BaselitzGalerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)
BaselitzCafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Pod křídly Černé labutě 2011
Cyklus osmi výstav divadelních výtvarníků, fotografů a umělců v roce Pražského quadrienále 2011 zahajuje Adam Novák - obrazy výtvarník, herec, scénograf.

BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
Velmi zajímavý projekt z fotek divnýho fotografa amatéra a tak trochu voyeura a malíře a skoro bezdomáče z Kyjova. Ale teď už hodně slavnýho. Slávu na jeho hlavu snesl jakýsi doktor přes nadaci Tichý oceán, se kteoru Miroslav Tichý nemá nic společnýho. Jde o typickou ukázku nedohody mezi lidma, nebýt doktora, nestal by se Tichý slavným Nebýt tichého, neměl by doktor koho proslavovat. Vzájemně výhodný vztah se tak stává nesnesitelným, což všam nemá žádný vliv na to, jeslit jsou jeho fotky dobré nebo ne a nakolik k fotkám přihazuje peř Tiché vzhled a způsob života, to totiž také s fotkama nemá moc co společnýho. A něškteré jeho fotky jsou velmi příjemné. Některé se mi zdají roztomile blbé.

tora

V. Hingarová, S. Květinová, G. Eichlová: MEXIKO – 200 let nezávislosti
Publikace Mexiko - 200 let nezávislosti mapuje novodobou historii země v tematických blocích zaměřených na dějiny a náboženství, aktuální dění, jazyk a literaturu, kulturu a umění. Každý oddíl obsahuje přehledovou studii k dané problematice a několik dílčích článků věnujících se jednotlivým aspektům tématu. Autoři příspěvků se rekrutují převážně z řad nastupující vědecké generace; většina z nich měla možnost v Mexiku dlouhodobě pobývat, studovat a věnovat se výzkumu, což jim umožňuje nový, neotřelý pohled na mnohá témata. Rozhovory s kapacitami oboru na úvod každého bloku se nicméně publikace hlásí i k práci starších badatelů a jejich nepopiratelným zásluhám o rozvoj iberoamerikanistiky u nás.


Baselitz

Nové album Sens dámského violoncellového dua Tara fuki potvrzuje výjimečné postavení této kapely na poli alternativní scény.  Duo tvoří zpívající violoncellistky Andrea Konstankiewicz-Nazir (ex BOO, Rale atd. ) a Dorota Barová (Vertigo, Kuzmich Orchestra, DoMa Ensemble atd. ), které společně opět lákají posluchače na průzkum hudebních stylů, na  chuť dálek při zachování neopakovatelných odkazů ženského nitra. 

  • Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.“ (Karel Čapek)
  • Kina:
    Ve dnech 1.-9.2. se v pražském Ponrepu uskuteční filmová přehlídka navazující na hamburský CineFest, jejímž tématem reflexe vztahů Německa a Itálie.
    31.1. – Aero – Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tandros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti. Příběh svérázného trojúhelníku mezi přáteli Francisem a Monikou a jejich novým objevem Nicolasem. Láska k Nicolasovi naruší dlouholeté kamarádství Moniky a Francise a nutí je volit mezi láskou a přátelstvím, mezí klidným životem a vypjatou touhou.) (18:00)
    3.-6.2. – Evald – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.) (21:00)
    1.2. – Kino 35 – Druhý svět (režie: Gilles Marchand, Fr./Bel., 2010, 107 min. Drama) (Gaspard je šťastný mladý kluk, který tráví většinu času s kamarády a přítelkyní Marion. Potkává ale Audrey a jeho život se převrací vzhůru nohama. Audrey je totiž krásná, tajemná a hraje dvojí hru. Ve virtuálním světě se pod jménem Sam pokouší najít partnera, jenž by ji doprovodil na smrt. Ve snaze se dívce přiblížit si Gaspard také vytváří avatara, Gordona, a vydává se hledat Sam.) (19:00)
    2.2. – Oko – Filmový klub – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.)
    (18:00)
    3.2. – Oko – Big Lebowski (režie: Joel Coen a Ethan Coen, USA/VB, 1988, 117 min. Thriller/Komedie) (Bratři Coenové rádi čerpají z filmového žánru „noir“, drsných chandlerovských detektivek, přičemž Big Lebowski si z častých klišé dělá výtečnou legraci. Jeff „Dude“ Lebowski je notorický flákač, milovník bowlingu a marihuany, kterého si jednoho krásného dne spletou s jeho jmenovcem milionářem a doslova mu „pochčijí“ koberec. „Dude“ si ale ne vše nechá líbit a když po tom pravém Lebowském požaduje náhradu škody, postupně se zaplete do šíleného únosu, ve kterém figuruje kufřík peněz, jeho leniví kamarádi, pornoproducent a feministická „akční“ umělkyně…) (20:30)
    1.2. – Ponrepo – Pan Arkadin – Důvěrná zpráva (režie: Orson Welles, Fr./Šp., 1955, 91 min. Krimi) ("Byl jednou jeden štír, který se chtěl dostat na druhý břeh řeky a požádal žábu, aby ho tam přenesla. Žába odmítla: ´Jakmile by ses ocitnul na mých zádech, kousnul bys mne, a to by byla moje smrt.´ I odvětil štír: ´Kde je v tom nějaká logika? Když tě kousnu, zemřeš, a já se utopím.´ To žábu přesvědčilo a dovolila štírovi, aby si jí sedl na záda. Přesně uprostřed řeky ale žába ucítila hroznou bolest a pochopila, že štír ji přece jen kousnul. ´Kde je v tom logika?´ zvolala umírající žába, když se se štírem na zádech potápěla, ´to přece nemá logiku!´ ´Já vím,´ pravil štír, ´ale já za to přece nemůžu. Takový je můj charakter.´ Napijme se na charakter...") (17:30)
    2.2. – Ponrepo – cyklus Pocta Čeňku Šléglovi – Paní morálka kráčí městem (režie: Čeněk Šlégl, ČSR, 85 min. Komedie) (Komedie z prostředí českého maloměsta umožňuje zvážit kvality Šlégla-režiséra. Zaujme mimo jiné smyslem pro výtvarné řešení obrazu na základě vztahů mezi černou a bílou a využitím výrazových možností němých záběrů. ) (20:00)
    3.2. – Ponrepo – Cinefest 2011 – Trans-Alpino – Německo v roce nultém (režie: Roberto Rossellini, It., 1947, 68 min. Drama) (Osud německého chlapce Edmunda sice kulminuje až po skončení války, její zkušenost však v každém jeho rozhodnutí zůstává bolestně přítomná. Rossellini nechává chlapce procházet ulicemi rozbombardovaného Berlína a vytváří tak symbolický obraz materiálního i morálního dna jednoho národa. Rozvrat starého systému a zatím nefungující řád nový vede k tápání a marnému hledání východiska mnoha jedinců, mezi něž patří také Rosselliniho dětský hrdina.) (17:30)
    4.2. – Ponrepo – cyklus Blake Edwards – po stopách pantera – Snídaně u Tiffanyho (režie: Blake Edwards, USA, 1961, 97 min. Komedie) (Drobná, leč půvabná novela Trumana Capoteho si získala okamžitou oblibu hned při svém prvním setkání se čtenářem v roce 1958. Virtuozně napsaná knížka o ničem - to jsou slova kritika, skrývající hlubší pravdu. Hrdinka, snažící se věčnou roztěkaností uskutečnit své sny a představy o životě, je příkladem jedinečnosti každého lidského osudu, byť by byl skryt pod zdánlivou mělkostí povahy. Tato role byla příležitostí k vytvoření nezapomenutelné postavy pro Audrey Hepburn, jež pro ni byla předurčena už svým typem.) (17:30)
    31.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Vězení, ve kterém žiji (režie: Rex Bloomstein, VB/Něm., 2010, 80 min. Dokument) (Film pojednává o dvou komicích. Maung Thura, známý pod jménem Zarganar, je nejproslulejší žijící barmský komik. Během své kariéry byl neúnavně pronásledován barmskou juntou a v současnosti je ve vězení. Do příkrého kontrastu s tímto mužem je postaven Michael Mittermeier, který má ve svém postavení jednoho z nejslavnějších německých sólových komiků veškerou volnost k praktikování umění humoru a provokace.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 31.1. – Minifest: Mafiánské filmy, Praha, Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    1.-6.2. – Festival otrlého divadla 2011, Praha, Aero (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    1.-9.2. – Cinefest 2011 – Trans-Alpino, Praha, Ponrepo
    (info:
    http://www.bio-ponrepo.cz/program.html?filterYear=2011&filterMonth=2&filterDay=0&filterAction=0&filterFor=all&cid=73)
    1.-20.2. –
    Projekt 100 2011, Praha (info: http://www.projekt100.cz/aktualni-rocnik.htm)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    Agentura Liver Music potvrdila, že v červnu přijede do Prahy kapela legendárního rockového kytaristy
    Jeffa Becka. Vystoupit by měla 23. června v Tesla Areně. Beckova loňská symfonická deska Emotion & Commotion uhranula tuzemské kytaristy až třeba po Michala Pavlíčka, nejen u nás šel na odbyt také záznam Beckova koncertu z prestižního londýnského jazzového klubu Ronnie Scott´s v doprovodu baskytaristky Tal Wilkenfeld a bubeníka Vinnieho Colaiuty. Jeff Beck je posledním z „kytarových gigantů“ někdejších Yardbirds, kterého Praha ještě nezažila.

    31.1. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    1.2. – Agharta – Yandim band (21:00)
    2.2. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    3.2. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    4.2. – Agharta – Hot Line (21:00)
    5.2. – Agharta – Madfinger (21:00)
    6.2. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
    31.1.-1.2. –
    Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
    31.1. –
    Blues sklep – Kikina B (20:00)
    1.2. – Blues sklep – Martin Chik & Friends(21:00)
    3.2. – Blues sklep – Gamba blues band (21:00)
    4.2. – Blues sklep – The Kingsize Boogiemen (21:00)
    5.2. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
    31.1. –
    Jazz club U staré paní – Michal Gera Band (20:30)
    2.2. – Jazz club U staré paní – Matěj Benko Trio (20:30)
    3.2. – Jazz club U staré paní – Karel Růžička Trio (20:30)
    4.2. – Jazz club U staré paní – Rajnošek B.AND (20:30)
    6.2. – Jazz club U staré paní – Adam Tvrdý trio (20:30)
    2.2. –
    Jazz Dock – Bucinatores Orchestra (22:00)
    4.2. – Jazz Dock – Marek Šmaus Trio (19:00)
    5.2. – Jazz Dock – DoMa Ensemble – Marcel Bárta & Dorota Barová (19:00)
    1.2. –
    Jazz klub Ungelt – J. J. Jazzmen (21:00)
    4.-5.2. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:00)
    6.2. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:00)
    4.2. –
    Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    5.2. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    6.2. – Jazzboat – Jan Kořínek & Groove (20:30)
    5.2. –
    Kavárna Potrvá – Veronika Vítová Crew (20:00)
    3.2. –
    Kulturní centrum Novodvorská – Vladimír Mišík, Radim Hladík a Jan Hrubý (19:30)
    2.2. –
    Kulturní centrum Vltavská – Original Indigo (20:00)
    31.1. –
    Reduta – Metropolitan Jazz Band (21:30)
    1.2. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
    2.2. – Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
    4.2. – Reduta – P. J. Ryba & The Fish Men (21:30)
    6.2. – Reduta – Eva Svobodová Q (21:30)
    1.2. –
    Stará Pekárna, Brno – Pitch Bender (20:00)
    2.2. – Stará Pekárna, Brno – Jan Spálený a ASPM (20:00)
    3.2. –
    Salmovská literární kavárna – Hot Jazz Praha (19:30)
    4.2. – Salmovská literární kavárna – Keltská vinice (19:30)
    2.2. –
    U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    5.2. – U malého Glena – Šindler – Brunner duo (21:30)
    1.2. –
    Vagon – Zuby nehty (21:00)
    2.2. – Vagon – Tony Ducháček & Garage + Pohlavní nádraží (21:00)

  • Kluby - cizina:
    Pianista Chick Corea vyráží od 9. února na turné Return to Forever IV po Austrálii a Novém Zélandu. Společně s ním si zahrají basista Stanley Clarke a bubník Lenny White, ke kterým se tentokrát připojí také kytarista Frank Gambale a houslista Jean-Luc Ponty. Záznam ze zkoušky a rozhovor můžete shlédnout na:
    http://www.chickcorea.com/. Poté se turné rozjede po Evropě, Japonsku a USA. 26. března by měl Chick Corea vystoupit také v Praze, a to s vibrafonistou Garym Burtonem.

    3.2. – Blue Note Milano, Itálie – Paolo Fresu Devil Quartet (21:00, 23:00)
    31.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Keiko Lee (19:00, 21:30)
    1.-6.2. – Blue Note New York, USA – The Yellowjackets (20:00, 22:30)
    4.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Harlem Arst Ensemble with Salim (21:00, 23:00)
    31.1.-2.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Trio Libero: Andy Sheppard, Michel Benita, Sebastian Rochford (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
    do 1.2. – Songfest.cz – Rok zajíce 2011, Brno, Hradec Králové, Praha, Český Krumlov (info: http://www.fengjunsong.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Dotek, pohyb, nápad. To jsou pravé dary tance.“ (Aubrey Linch)

    3.-4.2. – Alfred ve dvoře – Já tady, ty tam (Projekt Já tady, ty tam hledá specifickou formu divadelního vyjádření, tvořenou zvukem, světlem a fyzickou akcí. Hlavními aktéry jsou dva lidé - muž a žena, hrající na akordeon. Nejde o koncert, ale o rozhovor. Hudba tvoří nehmotnou matérii, která asociuje různé polohy komunikace. A pak světlo navázané na tento rozhovor se stává též partnerem hudby, mění se živě ve vztahu ke skladbě.) (20:00)
    31.1. – Divadlo Na prádle –
    Krysy (režie: M. Doležalová) (Autorská pitoreskní muzikálová podívaná inspirovaná japonskou lidovou povídkou, Pygmalionem, starými hollywoodskými komediemi, jedním hlodavcem a čert ví čím ještě. Plná sympaťáků a lůzrů, gangsterů a femme fatales, lásky a bůh ví čeho ještě.) (19:30)
    31.1. – Divadlo Ponec –
    Sunyata (choreografie: Kateřina Stupecká) (Temná noc má neobvyklou řídící funkci v životě duše. Když dorazíme do temné říše podsvětí, je člověk hlouběji než jeho vlastní emoce. Sunyata je slovo pocházející z buddhistické filosofie a znamená jakousi konečnost, dualitu, rozpoznání sebe sama a může být zjednodušeně chápána opravdu jako prázdnota. Sunyata Kateřiny Stupecké je hlubokým potopením se do prázdnoty.) (20:00)
    2.2. – Divadlo Ponec, hostuje Duncan centre –
    Fg=Gm1m2/r2 (Nedávno jsem otevřela svůj starý sešit fyziky a v něm stálo: „Cívka je cívka, to se nedá nic dělat, bez cívek nehraje ani rádio.“ Kladu si otázku po tom, zda lze tanec definovat jako jednoduchý pohyb tam a zpět v gravitačním poli?) (9:00, 11:00)

  • Festivaly tance:
    do 29.5. – Bolšoj balet, Praha přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info:
    http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
  • Divadla:
    „Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou – ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se.“ (Jan Werich)

    3.2. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    4.2. – ABC – Vše o mé matce (19:00)
    5.2. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    2.2. – Činoherní klub – Miroslav Krleža: Léda (Manželskonemanželská povídka) (režie: Ladislav Smoček) (Léda je pronikavá psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky. Hra o vzájemném puzení i nepřekonatelném odporu mezi pohlavími, o nevěře, citové exaltaci i nevraživé vyprahlosti, falešných sebepředstavách a ambicích, uražené ješitnosti; hra o touze, jež přestává být touhou, stane-li se skutečností.) (19:30)
    3.2. – Činoherní klub – Georges Feydeau: Dámský krejčí (režie: Martin Čičvák) (Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění! Georges Feydeau bývá pokládán za dovršitele vaudevillu, v té jeho bláznivé podobě, a zároveň za zakladatele moderního pojetí situační komedie. Feydeau byl první, kdo vytušil totální divadlo, k němuž bude zakrátko patřit Mejerchold a někteří další. Jeho divadlo vychází z každodenních situací, které jsou všemi akceptovatelné, dovádí je však k nesnesitelnosti, k nejhazšímu extrému.) (19:30)
    4.-5.2. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Ujetá ruka ve Spokane (režie: Ondřej Sokol) (Nikdy nechtějte prodávat někomu ruku, která mu nepatří. Odstartuje to mnoho problémů... Velmi veselá a černá komedie.) (19:30)
    1.a 3.2. – Dejvické divadlo – Modrovous/Suovordom (režie: Petra Tejnorová) (Inverze vlády muže a ženy. Žena, měníc se v anděla, mění muže v bestii. Inspirováno filmy tzv. korejského žánrového konstruktu a filmy, pro něž je typická hra s vyprávěními a časovými rovinami.) (19:30)
    2.2. – Dejvické divadlo – Doyle Doubt: Černá díra (režie: Jiří Havelka) (Ve chvíli překročení horizontu událostí není cesty zpět.)
    (19:30)
    4.2. – Dejvické divadlo – Johann Wolfgang Goethe: Spřízněni volbou (První české uvedení nejvýznamnějšího románu německého klasicismu. Novomanželé, Eduard a Charlotta, se odstěhují na svůj venkovský zámek, rozhodnuti žít osamoceni, mimo společenský ruch. Všechno se ale změní příjezdem Eduardova přítele Oty a Charlotinny neteře Otýlie.) (režie: Jan Antonín Pitínský)
    (19:30)
    1.2. – Divadlo Bez zábradlí - 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
    2.2. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.)
    (19:00)
    5.2. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    4.2. – Divadlo Komedie - Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.)
    (20:00)
    6.2. – Divadlo Komedie – Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob.)
    (20:00)
    4.2. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.)
    (19:00)
    3.2. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (19:00)
    5.2. – Divadlo Pod Palmovkou – Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (režie: Petr Kracík) (Dramatizace je založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce a zájmy společnosti.)
    (19:00)
    31.1. – Divadlo Ungelt – Joe Penhall: Láska a porozumění (režie: Hana Burešová) (Břitce vtipná komedie o životních strastech a slastech tří mladých lidí.)
    (19:00)
    1.2. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.)
    (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 20.2. – Trialog 2011, Brno (info:
    http://www.ndbrno.cz/)
    5.2.-31.12. – České divadlo 2011 (info:
    http://www.ceskedivadlo.cz/)

Na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody operovala i skupina trpaslíků. Nebylo jich sedm, ale o několik více a přestože o sníh nebyla nouze, neměli žádnou Sněhurku. Asi ji zrušili v rámci úsporných opatření ...

obr

MK


Milí přátelé,
dovoluji si vás pozvat na vernisáž IV. ročníku výstavy prací neprofesionálních výtvarníků Made in Mikulov. Letos by se ovšem mohla jmenovat vzhledem k zastoupení Made in Jihomoravský kraj. Budete mít možnost shlédnout obrazy různých výtvarných technik, grafiku, dřevořezby, šperky, ručně šité kabelky, krajky, výšivky, keramiku, porcelán, fotografie...
Na setkání s vámi se v neděli 6.2.2011 v 16.00 hod. těší
Sylva Chludilová
Galerie Efram, Mikulov
a přes 20 vystavujících autorů

 

Po šesti dnech přijímaček na muzikál nevím nic.Chce se mi spááááát.
A tak dnes jen kousek reportáže, jak se Kiara seznámila s kouskem altové zobcové flétny.

Můžu doporučit jako zajímavou hračku. Je dostatečně veliká, takže si ji človíček nemůže nikam zapíchnout a dostatečně malá, aby ji udržel v ruce. Dá se umýt a když se do ní prská, hlučí, kňourá a brble, vydává docela zajímavý zvuky.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

30. 1. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš