prase č. 46

Jó Josemity
(čtvrté povídání o amerických národních parcích)

Co píše můj oblíbený autor Fr. Hellwald v knize Amerika? (je to sice trochu letité, že ani v Akademii věd si nejsou rokem vydání 1882 stoprocentně jistí, jisté je, že tuto knihu o 500 stranách, kterou vzdělal Jakub Malý a vydal Fr. A. Urbánek v Praze nabízí antikvariát Na Rynku v Hradci Králové za 800 korun): „Krajinná půvabnosť Sierry Nevady byla opětně slavena, nejvíce vyniká v ohledu tom údolí Josemitské (Yosemite), v nejnovější době zhusta navštěvované, s překrásnými slapy čili vodopády, jež tu spůsobují prameny řeky Merced, přítoku San Joaquina. Toto v horách ležící, asi 2½ km. dlouhé údolí je rovněž tak zvláštní jako velikolepé ve své kráse. V průměru asi 1 km. široké jest po obou stranách uzavřeno spoustami horskými, které zde co holé skály příkře do výše 600-1200 m. trčí, vystupujíce na druhé straně v jednotlivých vrcholech až do výšky 3650-3960 m. Ana řeka četnými zatáčkami úrodným údolím, plným luk, stromových skupin, křovin a lesíků se vine, tvoří tyto skalné obruby, často tak vysoké jak údolí široké jest, nejpodivnější útvary, jimž podobné vyskytují se v míře zmenšené v Čechách u Aberšpachu a Hořejší i Dolejší Teplice. Nad míru velikolepě vyniká z obrovských těchto skupin prostopádná stěna žulová, asi 900 m. vysoká, při jedné louce. Jiná skalná skupina o četných zubech vystupuje k výši asi 1500 m. Mimo některé menší slapy potkáváme se tu, na blízku stoku pramenů Mercedových, s nejvyšším snad vodopádem na světě. Jest prý asi 600 m. vysoký, avšak na posledních 180 m. jej proměňují vystupující skaliska v katarakt, a vody nemá ani stou čásť Niagary. Dále tvoří přítoky Mercedu v skalnatých údolích těchto ještě několik jiných malebných slapů přes 100 m. vysokých. Dále nahoře možná honiti v pustinách, kde na vzdálenějších výšinách se nachází velmi plachá divoká ovce horní. Údolí Josemitské leží 1220 m. nad hladinou mořskou a objeveno bylo r. 1851 při pronásledování Indiánů, kteří ustupovali v tu stranu.“
Teď by stačilo přidat několik fotek a bylo by to hotové, ale ve spojitosti s Yosemitským údolím není možné nezmínit několik záležitostí. Nejdříve ale něco přízemnějšího. Bydleli jsme v Oakhurstu a zprvu byly nějaké zmatky s rezervací v hotelu. Pak nám dali pokoj o normální šířce, ale tak dlouhý, že jsem za ty dva dny snad ani nestačil dojít až k oknu. Přijeli jsme sem odpoledne a měli ještě trochu času zajet k Bass Lake, jezeru obklopenému lesem a částečně chatami. Moje máma se vždycky po návratu z jakéhokoli výletu ptá, jestli jsme se koupali, protože teprve koupáním dostává dovolená význam. Tak tady jsme se koupali nejen v jezeře, ale i později v hotelovém bazénku a i ve vířivce. Takže to jsme jí udělali radost. U toho jezera jsme chvíli pozorovali, jak bohatší chaťáci nakládali a vykládali svoje motorové čluny tak, že po šikmé rampě zacouvali s vozíkem, až ten byl ponořený a člun mohl naplout na podvalníček nebo z něho naopak splout na vodu. Říkal jsem si, co asi na to citlivější ekologové, když se v rezervačním jezeře máchají zaolejované vozíky, ale třeba to mají nějak ošetřené. A jestli ne, ke stromu se kvůli tomu přivázat nepůjdu. Také bylo zajímavé rozdělení funkcí při tom úkonu, když se něco nestrefilo na sebe dokonale a bylo třeba ten člun postrčit nebo nějak lépe upevnit, někdo musel do vody. Protože většinou řídili muži, koupaly se a čluny přizvedávaly jejich ženské protějšky. To je spravedlivé.

Za ty věci, o kterých se nelze nezmínit, považuji:

místní geologii, která určuje mimořádnost tohoto území. Na jedné straně extrémně pevné žuly, na druhé pilný ledovec, který si s tou pevností částečně, řekněme selektivně, uměl poradit. Hlavně během křídového období ve druhohorách před přibližně 100 milióny let pronikalo zde roztavené žulové magma do jiných starších hornin. Odborně se tomu říká intruze a odehrávalo se to v relativně velkých hloubkách, takže následné ochlazování probíhalo pomalu a umožnilo žulám získat ty jedinečné vlastnosti. Následnou erozí nadloží se žulová tělesa dostala k povrchu a v nedávné době (ve srovnání s tím předcházejícím časovým údajem) ledovec brousil až se dobrousil. Není ovšem žula jako žula, k těm intruzím docházelo postupně a každá vytvořila svoje vlastní těleso s trošku jiným složením, což se ovšem pozná jen důkladným rozborem. S názvy různých typů žul si tady odborníci nedělali vůbec starosti. Když si čteme ve vysvětlivkách ke geologické mapě, tak největší barevné fleky jsou označené Kec, Khd, Kbv, Ks, atd. Pozorný čtenář už jistě pochopil, že to znamená K jako křída (nejmladší ze tří období druhohor a shodou okolností to i mezinárodně začíná na K), ec znamená El Capitan, hd Half Dome. Takže stěnu El Capitan tvoří žula typu el capitan, atp. Trochu mi to připomíná debatu o tom, jestli je Mariánská skála v Ústí nad Labem z čediče nebo znělce. Když to nebralo žádný závěr, kolega vzdělaný v němčině nazval tu horninu marienbergit – a měl to vychytaný,
atmosféru, která je kromě té mimořádnosti v mnoha směrech vytvářena obtížností uvěřit, že na jedné straně může něco takového vůbec reálně existovat a dále, že se najdou lidé, kteří se po těch nebetyčných stěnách dokážou pohybovat a vydrápat se až nahoru. Kdo se jen trochu o sport a horolezectví zajímá, ví, že co jméno kopce nebo stěny, to legenda,

Miroslava Šmída, který tu v září 1993 zahynul při sólovýstupu na Lost Arrow, skalní věž vysokou 380 m vyčnívající před masivem na pravém břehu řeky Merced.

Nebudu se zabývat okolnostmi tragédie, ale spíše jednou z historek, které jsem vyslechl o tomto známém horolezci od kamarádů Východočechů, kteří s ním strávili spoustu času v okolí Aberšpachu. Je známo, že kromě extrémního horolezectví se zabýval i jinými rizikovými sporty, jako byl například horský paraglajding. Známý je jeho seskok z hory Bžeduch na Kavkaze, který skončil těžkým zraněním, zlomenou pánví při přistání na moréně (Náchodský deník, září 2008). V nemocnici se prý potkal s podobně postiženým dědou a trávili tu dlouhé týdny v sádrovém lůžku (předpokládám, že každý ve svém). Nevím, jestli to převyprávím přesně, ale bylo to asi nějak tak, že děda se ráno probudil a spokojeně pronesl: „Dneska máme sobotěnku, zítra bude nedělička, to si zas pěkně poležíme“. To bylo asi na facku. Tak my jsme si původně plánovali fyzicky dosti náročný výstup na Half Dome, ale teprve krátce před odletem jsme zjistili, že pro nadbytek turistů lačných dostat se na vrchol dominanty východní části údolí (výstup končí na hladké ukloněné žulové ploše a je zajištěn dvojicí ocelových lan – jak mi Oli jistě potvrdí) je nutné získat permit nejlépe několik měsíců předem. Když jsem se na stránky parku díval na jaře, tak tam nic takového nebylo (si myslím) nebo jsem to přehlédl (si nemyslím). Každopádně byla tu možnost zkusit štěstí večer před výstupem v infocentru, jestli to někdo neodřekl anebo vybrat něco jiného, srovnatelné krásného. Druhá možnost se nám jevila jako vhodnější, a tak jsme zvolili túru na Yosemit Point (žlutá klikatá čára od Yosemite Lodge vzhůru),

která vede podle horního Yosemitského vodopádu a také celou cestu člověk kouká na Lost Arrow zespodu, ze strany a nakonec i shora. Za těchto okolností jsme na Miroslava Šmída museli vzpomínat velmi často, pokud jsme nepřemýšleli o tom, že převýšení na túře je skoro 1000 metrů nahoru, 1000 dolů, praží do nás slunce a je nutné pravidelně doplňovat tekutiny ze zásob vlečených na zádech. Nicméně vše dostatečně upozaďovaly neskutečné výhledy, při kterých prostor jakoby dostává další dimenze.

Ať to bylo na celé dovolené jakkoli hezké, Yosemity u mě vyhrály a dlouho zůstanou uloženy v té části paměti, kterou dobrovolně nevymažu.
Pohled od vstupního tunelu, vlevo Kec, vdáli Khd.

El Capitan

Klasická cesta vzhůru vede po té prostřední hraně, říká se jí ´the Nose´ a je neuvěřitelné, že byla vylezena v červnu 2010 v rekordním čase 2:36:45 (opravdu něco přes 2 a půl hodiny) dvojicí lezců (Dean Potter, Sean Leary) částečně volným lezením a částečně s použitím pomůcek. Hrůza.
Half Dome – na třetím snímku je možná od Half Dome vlevo Mount Lyell (3997 m) – nejvyšší hora parku, na pátém vlevo od HD je North Dome, Washington Column a Royal Arches, na posledním snímku by při velkém zvětšení byly vidět na horní ploše postavy. Ještě mi Jirka sliboval dodat nějaké další fotky HD, tak jesli je někdy pošle, přidám je ev. k dalšímu dílu.

Výlet na Yosemite Point – pohled zdola, vlevo horní Yosemitský vodopád (v tomto ročním období má málo vody), vpravo Lost Arrow a vrchol;

Dolní Yosemitský vodopád (na předchozím snímku je schovaný za travnatou plochou vlevo dole

Kolem horního vodopádu a Lost Arrow

Největší stoupání končí na plošině, kde Yosemite Creek dělá idylické údolíčko.

Poslední plotna a vrchol (2114 m).

Pohled dolů na Visitor Center.

Lost Arrow shora. Oblíbenou kratochvílí horolezců je natáhnout si lanovku mezi okrajem masivu a špičkou.

Pohled ke Glacier Point.

Pohled k jihovýchodu.

Ztracený a opuštěný slaměný klobouk na skále, to už jsem zažil na Tenerife. Tam jsem klobouk sice získal a nosím ho v létě na zahradu, když jsem ale pro něj lezl, tak jsem se nějak pošmýkol a rozedřel si loket a ještě mě žahla nějaká rostlina, takže tam mám dodnes jizvu. A ještě jsem dostal vynadáno. Tady jsem klobouk nezachránil a oželel, to by dopadlo hůř. Přesto, že i bez oficiálního varování před pádem skal a pádem ze skal je na první pohled patrné nebezpečí, blbci jsou nepoučitelní – tenhle snad získal o několik decimetrů lepší záběr shora na vodopád, ale mně ukrátil dobu kochání, protože jsem raději odešel, abych nemusel vidět ho plachtit.

Jednu ze všudypřítomných veverek zjevně zajímalo něco jiného (žalud).

Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7) (8) (9 ) (10) (11 ) (12) (13) (14 ) (15 ) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

Baselitz DOX, HUGHIE O’DONOGHUE: Cesta (do 12.12.2011)
Velkoformátová plátna zachycující figury při skoku či pádu reflektují tragickou souvislost mezi skokanem, symbolizujícím záměrný přechod do „světa na druhé straně“, s mediálními obrazy lidí zoufale vyskakujících z věží World Trade Centre.

Baselitz Ostrava, Galerie 7, Výstava fotografií - Petr Sikula (do 3. prosince 2011)
Petr Sikula, který právě v tuto dobu slaví své 70. narozeniny, se právem zařadil mezi nejvýznamnější české fotografy. V ostravské Galerii 7 se představuje cyklem Jižní Morava z roku 1983.

Josef Brukner, Zdeněk Miler: Krtkův den
Krtka probudilo sluníčko. Bude pěkný den, a tak ho stráví na zahradě. Posnídá mrkvičku a do práce. Čekají na něj sladké jahůdky. Po dobrém obědě si odpočine, vykoupe se v rybníčku a večer znovu do postýlky. Klasické dvanáctistránkové leporelo pro nejmenší. Ilustrace Zdeňka Milera provázejí půvabné verše Josefa Bruknera.

Nejnovější deskou japonské jazzové klavíristky Hiromi Uehary je Voice, které je nahrané formou klasického jazzového tria. Spolu s ní hrají Anthony Jackson (kontrabas) a Simon Phillips (bicí). Hiromi experimentuje s formami, sama skládá a o svém hraní říká: "Hiromi plus klavír na pódiu rovná se jiná osoba. Jsem trochu jako ti roboti z japonských animovaných seriálů, vždycky jsou nejdřív hodní a spořádání, ale pak se najednou zblázní a začnou vyvádět."

„Člověk je pouhým ztělesněním svých myšlenek. Stává se tím, na co myslí.“ (Mahátma Gándhí)
Kina:
15.11. – Aero – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar, 2011, Šp., 118 min. Drama) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (10:00)
18.11. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (17:45)
17.11. – Oko – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (20:45)
16. A 19.11. – Kino 35 – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (19:00)
15.11. – Městská knihovna – Kůže, kterou nosím (režie: Pedro Almodóvar, 2011, Šp., 118 min. Drama) (Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. V příběhu, v němž hraje zásadní roli chladně vykalkulovaná a precizně provedená pomsta, Almodóvar za scenáristické pomoci bratra Agustína suverénně kombinuje časové roviny, mezi něž rozpíná svá témata vášně, tělesnosti a pohlavní identity. Jeho devatenáctý film je opět sofistikovanou poctou filmu, tentokrát Hitchcockovi, Buñuelovi či hororu Georgese Franjua Oči bez tváře.) (19:00)
14.11. – Světozor – Rozbouřená obloha (režie: Rachid B., Fr./Švýc., 2011, 42 min. Dokument) (Autobiografický dokument, který je do filmu přeneseným deníkem, esejí i poémou jednoho života. Režisér Rachid B. v strhujícím otevřeném monologu vypráví o svém dětství, cestě z Maroka do Evropy a New Yorku, dospívání, homosexualitě, vášni, náboženství, hledání se, umění a vyrovnávaní se s umíráním otce. Jeho hlas provází výtvarně a emocionálně působivá dokumentárně-experimentální koláž obrazů, autentických super 8 záznamů a atmosférických impresí.) (20:45)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
14. a 16.11. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
15.11. – Agharta – Hot Line (21:00)
17.11. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
18.11. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
20.11. – Agharta – AMC Trio (21:00)
21.11. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
15.11. – Balbínova poetická hospůdka – Iván Gutirez & Madera & To Portugal (20:00)
16.11. – Balbínova poetická hospůdka – Štěpán Kojan (20:00)
14.11. – Blues sklep – Jaroslav Hutka (21:00)
17.11. – Blues sklep – Lavon Volski (21:00)
18.11. – Blues sklep – Plum Jam (21:00)
19.11. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
20.11. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
15.11. – Jazz Dock – Rene Trossman Band (19:00)
16.11. – Jazz Dock – Ondřej Kabrna Timeways Trio (19:00)
17.11. – Jazz Dock – Vladimíra Krčková Trio (19:00)
18.11. – Jazz Dock – Roman Pokorný Trio (22:00)
20.11. – Jazz Dock – Vertigo (22:00)
15.11. – Jazz klub Ungelt – Tereza Rajnincová & Groove In (21:15)
16.11. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
18.11. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (21:15)
20.11. – Jazz klub Ungelt – Hanelle blue´s band (21:15)
15.11. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
16.11. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
17.11. – Jazzboat – Julius Bartoš Quartet (20:30)
19.11. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
16.11. – La Fabrika – Conbempuls: Jiří Bárta a hosté (20:00)
17.11. – Lucerna – J.A.R. (21:00)
14.11. – O2 aréna – George Michael (20:00)
15.11. – O2 aréna – Lenny Kravitz (20:00)
19.11. – Reduta – Prague big band (21:30)
20.11. – Reduta – Simone Reifegerste Trio (21:30)
19.11. – Rudolfinum – Jiří Stivín a Collegium Quodlibet (19:30)
15.11. – Stará Pekárna, Brno – Quattro Formaggi (20:00)
16.11. – Stará Pekárna, Brno – Tubabu (20:00)
17.11. – Stará Pekárna, Brno – Dura and Blues Groove + Petra Börnerová duo (20:00)
14.11. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
15.11. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
16.11. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
Kluby - cizina:
14.-15.11. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Dianne Reeves (19:00, 21:30)
18.-19.11. – Blue Note New York, USA – Chick Corea & Flamenco Heart (20:00, 22:30)
17.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Jazz Band Masterclass Bans with Jeff Antoniuk (19:00)
15.11. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Mario Biondi (19:00, 22:00)
Hudební festivaly:
do 31.11. – Jazz bez hranic, Plzeň (info: http://www.jazzbezhranic.com/)
Tanec a experimentální divadlo:
Balet Slovenského národního divadla s uměleckou ředitelkou tanečního divadla Elledanse Šárkou Ondrišovou přináší na jeviště nový taneční cyklus Pondělky současného tance v SND. Intimní prostředí studia v nové budově SND je ideálním místem pro malé jevištní formy a alternativní umělecké žánry.
14.-16.11. – Alfred ve dvoře – Na větvi! (Je tu tajemství, které nikdy nepoznáš.) (20:00)
17.11. – Divadlo Archa – Palissimo Company – taneční dílna 1 (16:30)
18.11. – Divadlo Archa – Palissimo Company – taneční dílna 2 (16:30)
15.-16.- Divadlo Ponec – PREMIÉRA – Aniby neřekla (… podivný muzikál či rozpohybovaný koncert.) (20:00)
Taneční a multimedální festivaly:
do 13.11. – Festival současného umění TINA B., Praha (info http://ww.tina-b.eu/)
Divadla:
17.11. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
15.11. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
17.11. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
18.11. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
14.11. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann, Klaus Schumacher: Louis a Louisa (režie: Juraj Nvota) Když bylo Louise osm let, dostala od rodičů vysněný dárek – adoptovala na dálku za dvacet euro měsíčně chlapečka z Jižní Ameriky. Teď je jí osmnáct a Louis stojí u dveří jejich domu, zářící úsměv, jihoamerický temperament. Komedie o problematice xenofobie, globalizace a srážky dvou odlišných světů, kdy si nemůže ani typická maloměstská rodina být jista správností svých zvyků.) (19:00)
17.11. – Divadlo Na zábradlí – PREMIÉRA – Kolonie (19:00)
15.11. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
19.11. – Divadlo Rokoko – PREMIÉRA – Perplex (19:00)
14.-16.11. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
17.11. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
16.11. – Divadlo V Dlouhé – PREMIÉRA – Láska a peníze (19:00)
Divadelní festivaly:
do 20.11. – Pražský divadelní festival německého jazyka (info: http://www.theater.cz/festival-2011/program/)
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

V PIVOXU O VÍKENDU

natáčel Vít Šujan na svůj kontrabasabas všechny písně na připravované CD zhudebněných veršů Jana Skácela a Milana Rúfuse. Jirka kromě nahrávání stíhal pořídit ještě i dokumentání foto.

V tomto postoji vydržel Víťa celé sobotní odpoledne a večer s jednou přestávkou, pak ještě v neděli dopoledne dvě hodiny. Basisti to nemají lehký. Kdybyste ho chtěli vidět a slyšet naživo, v úterý, 15. listopadu v 19:00 má svůj večer v Divadle šansonu (Jamborova 65). Pořad se jmenuje "Další Šujanoviny v Suchém baru".

To jsou ti studenti, které můžete tento týden ještě 3x vidět v představení "Líbej mě, líbej aneb Sen o kostkované košili Jiřího Šlitra" - 16., 17. a 18. listopadu vždy v 19:30 v divadelním studiu MARTA (Bayerova 5)

Fotila Jana Janěková, brýle dodal Jaro Majerčík s firmou Sagitta.

Kdo má rád humor v písních pánů Suchého a Šlitra (i pana Ferdinanda Havlíka), nebude zklamán.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz