Malá procházka
(pro nezralej kokos a zpět)

Vraťme se ještě na chviličku do městečka Tin Can Bay. Ano, to městečko, kde dětičky za 5 dolarů krmili delfíny leklejma rybama. To městečko, které nám poskytlo po totálním promočení stanů a spacáků a oblečení suché doupátko, kde jsme se mohli vyspat v suchu a pohodě. Když jsme odjížděli z města, vzala nás Helča ještě na naučnou stezku, která se vinula podél pobřeží slepých ramen zátoky. Městečko je na takové kose. Ze všech stran číhá moře. Naučná stezka je myslím zleva. Ale to je stejně jedno. Děcka vyběhla z auta a zmizela. Nalákali jsme je na dobroty.

Štětkovník záchodový

Spiklenecké znamení

Sundali jsme si boty a vyrazili. Samý hezký kytky, sluníčko, pěšinka z asfaltu a betonu. Po stezce jsme šli sami. Nikdo nikde. Možná to je tím, že naučných stezek je všude po Austrálii mraky, tak jsou všichni rozptýlení.

Tady je určitě někde krokodýl. Přestože v této oblasti žádní krokodýli nejsou. Jenže já jim nevěřím.

Já stejně žádný kytky nepoznám. Děti pobíhají jako smyslů zbavené, ale není co zničit, všecko je pohodové. Trávník vlevo i vpravo je spíš mokřisko, jako třeba na Rejvízu v Jeseníkách. Slunko pálí a asfalt začíná být docela teplý. Chodníček končí v přístavišti. Vysoké palmy s nezralými kokosy, zaparkované lodě. Klid až mrtvo, žádnej adrenalín. Kecáme, čucháme ke kytkám, nejraději bysme někoho pomlouvali, ale ani to nám moc nejde. Bobík našel obrovskej spadlej kokos. Rozhodl se, že ho nutně potřebuje vzít s sebou. Přemlouváme ho, aby se na to vyprdl, že je kokos těžkej a že mu s ním nikdo nepomůže. Vůbec mu to nevadí. Boris objeví spadlé hnízdo ptačí. Vajíčka vyžraný.

Pankáčovník.

Divný kytky.

Jako z filmu od Kim Ki-duka

V jednom vajíčku už byl ptáček, jenže teď je plnej červů. Děti vypadají tak trošku posmutněle, Helča je chce rozveselit, najde si zobák a dělá dětem ptáka živýho. Je to srandovní, ale končí to třískou v oku. Teď zase vypadá posmutněle ona. Hledá nějakou záchrannou místnůstku, kde by si od břevna v oku pomohla. Najde hajzlík. Jak jinak než čistej a nesmradlavej. Umeje si ruce a tu potvornost z oka vysvobodí. Je to fajn, bude moct řídit auto. Stejně pak řídím já. Dojdeme na úplný konec Tin Can Bay, kdyby tam nebyl plot, mohli bychom se dostat zase k těm delfínům, jak jsme je ráno krmili. Je tam naštěstí plot. Nemusíme nikam, jen vpřed vede cesta zpět.
Dumáme o tom kokosáku. Je divnej. Je moc velikej, je moc měkkej, málo chlupatej. Teda co to kecám. Je úplně nechlupatej.

Zde číhá na hlavy chodců celá otep nebezpečných kokosů. Dostat tímhle po palici, tak nevím, co by mi v hlavě zůstalo z mých "geniálních" myšlenek. Pro mě katastrofa, pro lidstvo prd.

Typické australské bydlení.

Autoportrét u snapperů.

Bobík našel kokosa. Nikomu se nechce mně uvěřit, že to je normální kokos. Olina je známá nedůvěřivka, zvláště pokud jde o mé vědomosti (a já se jí moc nedivím, znám se dost dobře), tak se ptá několika místních prostých lidí. S nejistotou v hlase jí říkají, že to je asi kokos. Těm Olina uvěří. Ale až večer získají všichni jistotu. Přiznám se tu tajně, že jsem to jednu chvíli chtěl taky odpískat, že to kokos není, ale zůstal jsem statečný až do konce.

Malej kokosáček. Po těžkém večerním zápase tří dětí a dvou dospělých pánů z této ohromné věci zůstane kokos asi 7centimetrový.

Přemýšlíme, jak by se dal rozbít. Honza si naivně myslí, že když s ním pořádně třískne o zem, tak to přece praskne. Rozmach a síla je mohutná, kokosák srandovně pleskne o beton, odrazí se a odkutálí. Honza se snaží ještě několikrát, ale kokos vypadá pořád úplně stejně. Je to úžasnej obal. Stoprocentní ochrana. Po cestě zpět objevíme ještě jednoho mrtvýho ptáka. Zelenýho papouška. Děti už ani nejsou smutné. Berou to tak, jak to je. Já sice nerad chodím stejnou trasu dvakrát, ale cesta zpátky je možná jen po vlastních stopách. Z hlediska fotografickýho to je v pořádku, po cestě tam nám svítilo slunko do ksichtu, teď do zad. Při focení je to změna zásadní.

Boris je smutnej. Ale na této fotce to není skoro poznat. Možná to je tím, že na fotce Boris vůbec není.

Tenhle mrtvej nenarozenej ptáček se stal pochoutkou pro larvy, mravence a boručky.

Helča se snaží rozveselit smutné děti a netuší, že za chvíli na chvíli skoro oslepne.

Mrtvej zelenej ptáček.

Naučná stezka končí, odjíždíme nepoučení. Nic nového nevíme. Vlastně jo, víme. Víme, jak vypadá nezralý kokos, a večer se i dozvíme, jak odolný obal kokosák má. Děti ho dovlekly až do našeho nového tábořiště a pokoušeli jsme se ho asi dvě hodiny rozebrat. Několikrát jsem jim pomohl nožem, ale fakt to byla velká dřina. Vevnitř toho obrovskýho plodu jsme objevili jeden maličkej doopravdickej kokosek. Rozbili jsme ho, byl bez mlíka, ale samotnej kokos už byl opravdickej. Spravedlivě jsme se podělili.

Jsme přece u protinožců.

Austrálie je plná všelijakejch obytnejch auťáků. Nejen ty koupený karavany, spoustu z nich si tu lidi vymyslí a vyrobí sami a pak s nimi jezdí po celé šíré Austrálii a... A nic.

Tak a to je úplně poslední příspěvek z našeho nádhernýho týdenního výletu po Austrálii v půjčeným autě.

Žvejková lejdy.

Jirka si našel holku.

Tolik skupinovejch fotek jsem nikdy v životě neudělal. Ale je to hlavně proto, že jsme se jako dospěláci takto poprvé jako celá rodinka sešli až letos a v Austrálii. Dřív se nám to nepodařilo, ani když jsme bydleli všichni v Česku.

Hejno čichačů. Tahle kytka se jmenuje nějak jako štětka na sklínky, nebo tak nějak.

Podrobným porovnáním lebky s kokosem jsme dospěli k poznání, že Honza pochází z palmy kokosové.

Boris si umejvá nalezené předměty v bahnité vodě. Ani bych se nedivil, kdyby se tu objevil nějakej zatoulanej krokodýl. Trošku mi to místečko připomíná film Krokodýl Dundee.

V Austrálii se chodí bosky.

Samej mimozemšťan, Marťan a kdoví kdo.

Procházka končí. Jedem dál.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010):
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
J
an NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Europalety v Austrálii, to je ale bordel. A nebo to jsou australopalety?

  • Tým vědců z univerzity ve Wisconsinu-Madisonu představil způsob, jak vyrábět malé množství elektrické energie z lidského dechu. Klíčový je v něm mikropásek, který vytváří tzv. piezoelektrický efekt. Díky speciálnímu materiálu PVDF se v něm hromadí elektrický náboj, který se dále využívá. O využití takové malé elektrárny obnovitelného zdroje lze uvažovat především v lékařství, kde by podobné mikrozařízení mohlo např. dobíjet baterie kardiostimulátoru.
  • Evoluční biologové z Velké Británie prokázali, že galantní chování není jen výsadou člověka. Samci cvrčka polního důvtipně ochraňují své samičky. Když pár vyleze ze svého hnízda, sameček vždy popojde od vchodu dál, než samička. Svým pohybem upoutá pozornost a chrání partnerku. Biologové zdokumentovali, že tento hmyz ve volné přírodě téměř vždy používá toto specifické gentlemanské chování, které se v laboratorních podmínkách se neprojevilo.

  • už jsem se zase řízl do prstu
  • A Olina taky
  • A Dana taky
  • hotové řeznické orgie

 

australia

australia

Surreálný inspektor Zrzek


Po půlnoci bývá v českých televizích rejdiště ezoterů a všelijakých šulibrků, kartářek, věštkyň, čarodějů a čarodějnic.
Je to neuvěřitelně pitomé a velmi doporučuji alespoň jedno zhlédnutí. Nebudete litovat. Zazní zde plno mouder, která jsou bezbřeze vesmírná.
Tohleto moudro třeba řekla jakási paní, která si v EZO-TV říká Ený - kartářka:
"Buďte na lásce, je to Vaše životní rozhodnutí."


 
BaselitzCzech Photo Gallery, Sport jinak - Tomasz Gudzowaty (7.10.2011 - 27.11.2011)
Fotografická kolekce polského fotografa Tomasze Gudzowatyho ověnčená cenami World Press Photo a letošního porotce soutěže Czech Press Photo, představuje pět desítek záběrů netradičních sportů, které vidí zcela originálním způsobem.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu, ANDREAS FEININGER / That’s Photography (do 23.10.2011)
Andreas Feininger, syn významného malíře, je proslulým světově oceňovaným fotografem. Studoval a působil v Evropě, v roce 1939 Feininger emigroval do Spojených států, kde se proslavil svými dynamickými černobílými fotografiemi New Yorku čtyřicátých let, v nichž zachytil rušný život velkoměsta odehrávající se na pozadí působivých architektonických dominant. Feininger byl nejen výborným fotografem na volné noze, ale stejně tak vynikajícím učitelem. Vedle příruček napsal více než 40 knih o fotografování, které byly přeloženy do 13 jazyků. Andreas Feininger dokončil životní pouť roku 1999 v New Yorku. Rozsáhlá výstava v Domě U Kamenného zvonu představující takřka tři stovky černobílých fotografií je pozoruhodnou sondou do tvorby tohoto slavného tvůrce.

BaselitzDOX, HUGHIE O’DONOGHUE: Cesta (do 12.12.2011)
Velkoformátová plátna zachycující figury při skoku či pádu reflektují tragickou souvislost mezi skokanem, symbolizujícím záměrný přechod do „světa na druhé straně“, s mediálními obrazy lidí zoufale vyskakujících z věží World Trade Centre. 

BaselitzDOX, HUGHIE O’DONOGHUE: Cesta (do 12.12.2011)
Velkoformátová plátna zachycující figury při skoku či pádu reflektují tragickou souvislost mezi skokanem, symbolizujícím záměrný přechod do „světa na druhé straně“, s mediálními obrazy lidí zoufale vyskakujících z věží World Trade Centre. 

Baselitz Ostrava, Galerie 7, Výstava fotografií - Petr Sikula  (do 3. prosince 2011)
Petr Sikula, který právě v tuto dobu slaví své 70. narozeniny, se právem zařadil mezi nejvýznamnější české fotografy. V ostravské Galerii 7 se představuje cyklem Jižní Morava z roku 1983.

Umberto Eco: Pražský hřbitov
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Za román Pražský hřbitov získal autor v srpnu 2011 prestižní Paveseho cenu.

Support Lesbiens vydali novou desku nazvanou Homobot. Jejich fanoušci na ni museli čekat tři roky. V pořadí osmá studovka má podle dostupných informací přinést spoustu změn a pravověrné fandové budou nemálo překvapeni.



  • Nobelovu cenu za literaturu získal pro tento rok švédský básník a překladatel Tomas Tranströmer. „Skrze své zhuštěné, ale průzračné obrazy nám nabízí čerstvý pohled na realitu,“ stojí v prohlášení akademie.
  • „Váš čas je omezen, tak jím neplýtvejte na žití cizích životů.“ (Steve Jobs)
  •  Kina:
    17.10. – Aero – Win Win (režie: Tim McCarthy, USA, 2011, 106 min. Komedie) (Život je hra s pravidly. Ale jsou tu i výjimky.) (20:30)
    19.10. – Aero – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život. Žije v iluzi, kterou lidé někdy trpí a domnívá se, že život ostatních lidí, by byl pro něho daleko lepší.) (20:30)
    21.10. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (20:30)
    21.10. – Aero - Odcházení (režie: Václav Havel, ČR, 105 min. Drama) (Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.) (22:30)
    19.10. – Oko – PREMIÉRALatim – Obřezané (režie: Miroslav Hrdý, ČR, 2011, 40 min. Dokument) (Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové, kteří tamní vyprahlou buš obývají, ji považují za něco, co je jejich součástí, co od nepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka. Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná.) (18:00)
    22.10. – Oko – Buchty a loutky: Chcípáci (režie: Radek Beran, ČR, 2006, 60 min.) (Loutkový film pro dospělé Chcípáci divadla Buchty a loutky je poklonou brakovým a pokleslým příběhům. Zdánlivě fatální konflikt přebíjí stejně fatální, ne-li ještě fatálnější láska, a to ne jedna, ale hned čtyři. Zlosyn je zahnán do kouta a láska vítězí. Výtvarná stránka filmu je plná kombinací brutálních detailů, odpudivé střídá mazlivé, stejně jako v životě. Filmový debut proslavených hračičkářů si na nic nehraje, jen si hraje. Pohrává. Staňte se svědky nové, stárnoucí vlny loutkového filmu!) (18:00)
    22.10. – Oko – Buchty a loutky: Čelisti (režie: Radek Beran, ČR, 60 min.) (Další původní představení s loutkami inspirované filmovým hitem. Tímto filmem se zrodila režisérská hvězda, Steven Spielberg vstoupil do síně slávy, ze které se mu stále nepovedlo vystoupit. Jeho film je čistý jako křišťál, formálně dokonalý, a taková bude i naše adaptace. Napínavé scény ve vodě, chlapácké rozhovory tří mužů, jak vyzrát nad krutou přírodou... Koncert psychologického herectví s loutkou, koncert přímočarého projevu ryby – šelmy, napětí, hrůza, strach... To vše doplněno projekcí živých záběrů podmořského světa, postaveného přímo na jevišti.) (21:00)
    23.10. – Oko – Buchty a loutky: Psycho Reloaded (režie: Radek Beran, ČR, 60 min.) (První inscenace čtyřdílného cyklu, inspirovaného americkými kvalitními filmy. /Barbarella Reloaded/ Čelisti Reloaded/ Moucha Reloaded/ Na motivy slavného hororu loutkové divadlo. Poklona dobrému filmu, poklona špatnému humoru, poklona loutkové tradici. Tolik poklon, až mrazí v zádech.) (18:00)
    18.10. – Městská knihovna – Opravdová kuráž (režie: Ethan Coen, Joel Coen, USA, 2010, 110 min. Drama) (Jak velkou kuráž musí mít čtrnáctiletá holka, aby pomstila tátovu smrt? Odpověď nabízejí nejúspěšnější hollywoodští bratři Joel a Ethan Coenovi v temném westernu Opravdová kuráž. Herecký objev Hailee Steinfeld na krvavé cestě za mstou doprovázejí Jeff Bridges jako jednooký šerif Rooster Cogburn a Matt Damon v roli Texas Rangera LaBoeufa. Tátu Mattie Rossové zabil psanec Tom Chaney, který následně prchnul do indiánských teritorií, kam na něj světská spravedlnost dosáhne jen velmi těžko. Mattie je na svůj věk nezvykle dospělá a pragmatická a má tak jasnou představu, jak spravedlnosti pomoci.) (16:00, 19:00)
    19.10. – Ponrepo – Vánoční příběh (režie: Arnaud Desplechin, Fr., 2008, 150 min. Komedie) ("Trochu násilnický a trochu rozverný příběh" vyprávějící o jedné rodině a jedné transplantaci. Do severofrancouzského Roubaix k rodičům na návštěvu přijíždějí jejich již dospělé děti, aby zde společně se svými rodinami oslavily vánoční svátky. Pod vlivem matčiny nemoci, spojené s hledání vhodného dárce kostní dřeně, ožívají vzájemné ambivalence, rodinná tajemství i tragédie. Pozvolna plynoucí snímek s vtipnými dialogy a nápaditou formou vyprávění odkazuje k slavným filmovým dílům i předním evropským myslitelům, jež hojně cituje.) (20:00)
    17.10. – Světozor – Dokumentární pondělí – Z popelnice do lednice (režie: Valentin Thurn, Něm., 2011, 88 min. Dokument) (Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Více než polovina vyprodukovaného jídla se nikdy nedostane na talíře spotřebitelů. Místo toho skončí v kontejnerech nebo na skládkách. Řeč přitom není jen o zkažených potravinách, ale i o naprosto nezávadných produktech, kterým často ještě neprošla záruční lhůta. Jen v zemích Evropské unie potká tento osud 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Jak je možné, že dochází k ničení takového množství jídla?) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    17.-19.10. – Alimenterre, Praha, Světozor (festival dokumentárních filmů – drobní zemědělci, výživa a hlad objektivem kamery) (info: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly)   
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    17.10. – Agharta – Petr Kroutil (21:00)
    18.10. – Agharta – Madfinger (21:00)
    19.10. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    20.10. – Agharta – Tereza Rajnincová a Groove In  (21:00)
    21.10. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    22.10. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
    23.10. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    23.10. – Balbínova poetická hospůdka – Laco Deczi & Celula N.Y. (20:00)
    17.10. – Blues sklep – Varhan Orchestroviš Bauer & OFO (21:00)
    18.10. – Blues sklep – Ivan Vrána Blues Band (21:00)
    19.10. – Blues sklep – Jazz Rabble (21:00)
    20.10. – Blues sklep – Bluesbusters (21:00)
    23.10. – Blues sklep – Gipsy night: Trio Romano (21:00)
    18.10. – Jazz Dock – Jan Kořínek & Groove feat. Sharon Lewis (22:00)
    19.10. – Jazz Dock – Madfinger(22:00)
    20.10. – Jazz Dock – Rajnošek Bharata (22:00)
    21.10. – Jazz Dock – Irena Budweiserová a Fade in (19:00)
    21.10. – Jazz Dock – Wrgha Powu Orchestra (22:00)
    22.10. – Jazz Dock – Jan Andr Quartet (19:00)
    17.10. – Jazz klub Ungelt – The Blues Wave (21:15)
    18.10. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
    19.10. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    20.10. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    22.-23.10. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    17.10. – Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    18.10. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    19.10. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    21.10. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    23.10. – Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    17.10. – Reduta – Trio Fix (21:30)
    18.10. – Reduta – Petr Kalfus Sextet (21:30)
    19.10. – Reduta – Karel Růžička Quartet (21:30)
    20.10. – Reduta – Trio balkan strings (21:30)
    21.10. – Reduta – Maaike den Dunnen european quintet (21:30)
    22.10. – Reduta – Emil Viklický Trio feat. Julian Nicholas (21:30)
    17.10. – Rybanaruby – Dorota Barová a SoUsedi (20:00)
    17.10. – Stará Pekárna, Brno – Blues street band (20:00)
    18.10. – Stará Pekárna, Brno – Sobhan Parr + Eggnoise (20:00)
    19.10. – Stará Pekárna, Brno – Endy Moon 4pm Band
  • Kluby - cizina:
    11.-13.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Toots Thielemans (19:00)
    17.10. – Blue Note New York, USA – Jacqui Navlor Quartet (20:00, 22:30)
    21.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Keith Killgo (21:00, 23:00)
    20.-22.10. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Julian Joseph All Star Big Band (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    20.10. – Alfréd ve dvoře – Mraky (Rodinná archeologie) (19:30)
    21.10. – Alfréd ve dvoře – Sociální akupunktura (Prezentace projektů kanadské skupiny Mammalian Diving Reflex.) (18:00)
    22.-23.10. – Alfréd ve dvoře – Nechte se ostříhat dětmi! (V budoucnosti dostane každé dítě nůžky, aby formovalo naše sousedy.) (12:00)
    21.10. – Divadlo Archa, hostuje Deja Donne Company & Závod En-knap – Not Made for Flying (Podmanivá inscenace pro sedm tanečníků z různých zemí světa, která podle tvůrců „hledá krásu v napětí mezi hrdinou a obyčejným člověkem“.) (19:30)
    22.10. – Divadlo Archa, hostuje Deja Donne Company & Závod En-knap – Not Made for Flying (20:30)
    20.10. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (choreografie: Jan Kodet, režie: Janek Růžička) (Tanečně-dramatické představení pro šest postav o snech a touhách mediálních ikon. O zoufalství těch, kteří se jim touží podobat. O rozkoši z plavby po módních trendech. O životě v oblacích a životě v kruzích. Prázdnotě virtuálních prostorů. Oživlých virech. Cynismu informačních toků. Vrstvách make-upu. Závislosti na elektřině. Groteska. Comics. Remix.) (19:00)
    17.10. – Divadlo Ponec – A je to (Divadelní inscenace volně navazující na předchozí dílo Jana Bárty Wacht even!) (20:00)
    19.10. – Divadlo Ponec – Drž mě pevně, miluj mě zlehka (Robert Fulghum tančí tango.) (20:00)
    20.10. – Divadlo Ponec – De Capo (Rozhodnutí je jen začátek něčeho.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 22.10. – 4+4 dny v pohybu, 16. ročník festivalu současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz/)
  • Divadla:
    20.10. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    26.10. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    21.10. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(a) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    17.10. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    18.10. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    21.10. – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastní natáčení amerického velkofilmu. Členové štábu, herecké hvězdy i místní venkovani, ti všichni hrají své role nejen na place, ale i mimo něj, v situacích a vztazích, které natáčení vyvolává. A co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    18.10. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
    20.10. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
  • Divadelní festivaly:
    do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)


Na Korsice 2.

jsme pokračovali po východním pobřeží do Alerie.

Z této strany je přístup do moře mírný, pláže rozlehlé, hory docela daleko.

Párkrát jsme potkali stáda oveček nebo koz se spoustou mláďat, asi je tam mají 2x do roka.

Jedno odpoledne po cca 20 km výletě jsme dojeli ke kopcům. Provedli jsme zámysl a vydali se do městečka Antisante. Bylo to už „jen“ 8 km. Ale pořád do hory, bez jídla, jen s vodou, to byl boj...

Městečko celkem malebné, rozhledy široko daleko, ale hospoda zavřená, obchod nikde, k moři daleko.

Podělili jsme se o poslední kousky čokolády a zkusili trefit zpět cestou na druhou stranu. S nepatrným mrazením, že zabloudíme a zatmíme.

Ale sjezd byl krásnej a nakonec ty obrázky, co nám zůstaly v hlavě, stály za to.

Poslední den jsme se pokusili dojet do kempu zkratkou okolo řeky k moři. Vyklubala se z toho polňačka, lemovaná rákosem, kterej sahal 4-5 m do výšky, pěknej buš.

A u moře jsme zjistili, že se dá při odlivu brodit přes ústí řeky až na naši část pláže.

Jirka coby Přednosta nosičů CKK přestěhoval kola a pak už následovaly už dříve zmíněné pokusy o jízdu na kole po pobřeží.

Východ slunce u moře stojí i za přenocování na pláži.

Ale v Beskydech je taky nádherně!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

16. 10. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš