prase č. 44

Ve znamení červené
(díl první)

Když se nahromadí více silných zážitků do krátkého období, může se stát, že jeden přebíjí druhý a výsledkem není jejich součet, ale něco méně. Člověk nedokáže několikanásobně víc vzdychat úžasem také proto, že jako tvor adaptabilní si rychle zvyká na nové prostředí, a to zvláště tehdy, když ty změny nejsou k horšímu. Pamatuji se na cestu po Norsku, kdy jsme zprvu za každou zatáčkou fotili (a to ještě na kinofilm) vodopády valící se ze skal po obou stranách silnice. Pak to focení řídlo a posléze jsme ty, které by jinde jistě byly samostatným skvostem, míjeli lhostejně se slovy: „Taková čudla“. Zpátky do usa. Několik parků, které jsme navštívili po sobě, mohlo přes zjevné rozdíly vzbudit dojem, že to jsou všechno červené skály různých tvarů a v různém uskupení, a že ty parky jsou propojené silnicemi vedoucími mezi červenými skálami. Přeháním, samozřejmě, protože ty parky se výrazně liší a nejen v různých odstínech červené. Ten první dojem je mylný a při prohlížení fotografií si člověk i zpětně může vychutnat tu nenapodobitelnost a jedinečnost každého z míst. To mi ale nemůže bránit v tom, abych těchto několik parků nespojil do jednoho balíku, takto dílu povídání o naší cestě v září 2011.

Bryce Canyon – není opravdický kaňon, ale velký kuloár, který se postupně vytvořil oderodováním části krajiny z jedné strany ostře omezené. Takže máme zvlněnou zalesněnou rovinu v nadmořské výšce kolem 2400 m, pak hranu a za ní hoodoos. Ty jsou charakteristickým prvkem parku - je to výraz pro vysoké, tenké, špičaté skalní věže, které vyčnívají nad okolí. Sestávají z relativně měkčí horniny překryté čepicí z něčeho tvrdšího, co chrání horninu pod sebou a brání celkové erozi (ta první fotka je z Dixie national forest – parku těsně vedle Bryce).

Jinak se jim též říká stanová skála, čarovný komín, zemní pyramida a nevím jak ještě, protože se vyskytují na mnoha místech světa, kde jsou sedimentární nebo vulkanické horniny v klimaticky sušších oblastech, například v Albertě, na Taiwanu, v Cappadocii v Turecku a v Evropě v Provence nebo v místě zvaném Đavolja Varoš (Devil's Town) v Srbsku. V Bryce se hoodoos tvoří ve vápencích 40 až 60 miliónů let starých (geologická formace Claron) z přelomu druho a třetihor. Tvorbě bizarních tvarů napomáhají změny teploty v průběhu dnů a roku – údajně zde v noci mrzne průměrně 360 dnů v roce. Za červenou a růžovou barvu může přítomnost oxidů železa a manganu. V bílých formacích tyto oxidy (dříve kysličníky) nejsou. Výška hoodoos v parku je od 1,5 do 45 m. Krajinu lze pozorovat a fotit buď z horního okraje nebo se spustit několika cestami mezi věže, totéž se dá absolvovat v sedle koně. Některé věže jsou pojmenované jako v Ardršpachu, zapamatoval jsem si jen E.T.-ho, jistě ho každý snadno pozná.

Ačkoli je park známý pro svoje barevné věžičky, méně už se ví, že v okolí byly nalezeny četné stopy po dinosaurech (i lebka Hadrosaura). Pro zdařilé fotografování (pokud nepočítám umělce) je zapotřebí slunce ze správného směru, které jsme zrána postrádali, ale pak se to snad spravilo. Jen byl problém z těch několika stovek fotek vybrat těch několik nej, ačkoli pozor - některé fotky vypadají rozmazaně, ale je to zdání, protože rozmazaný vzhled má ta rozvětralá měkčí část vrstev a mohu tady s čistým svědomím tvrdit, že některé fotky rozmazané nejsou. Na některých fotkách jsou k rozeznání maličké postavy – z toho je vidět, jak jsou věže vysoké...

Zion – opravdová horská nádhera, údolí sevřené skalními stěnami, jeden z přístupů je údolím podle řeky, druhý tunelem a serpentinami v bočním údolí.

Pohyb aut uvnitř parku je omezen, odstavují se u návštěvnického centra a dále podobně jako v některých jiných parcích jezdí jen busy alias šatly, jízdné se platí v rámci vstupného do parku. To činí kolem 20 až 25 USD za auto bez ohledu na počet cestujících a vstupenka platí týden. Skály jsou, jak jinak, načervenalé pískovce, v nich pak významnou roli hraje vrstva Navajo Sandstone, geologická formace rozšířená po severní Arizoně, Coloradu a Utahu v části Colorado Plateau. Spolu s příbuznými geologickými vrstvami zde vytváří svislé srázy až 670 m vysoké. Převládá sice barva bílá, nicméně běžná je i růžová a různé odstíny červené. Jsou odrazem dlouhé doby alterace působící na horniny staré mnoho miliónů let. Barevné proměny jsou působené přítomností minerálů se železem, jako je hematit, goethit nebo limonit v různém množství. Vybrali jsme si túru na skalní výspu (červená čára) asi 500 metrů nad údolím Virgin River (modrá čára). Cesta a cíl mají název Andělské přistání nebo odpočívadlo, jak kdo chce, a něco na tom je. K cíli se stoupá zkraje serpentinami s vybetonovanou cestou, ale v závěru v těch nejexponovanějších polohách jsou jen řetězy a skála.

Všechno šlo dobře, i slunce chvílemi svítilo, ale před vrcholem začalo zlehka pokapávat, pak déšť sílil a sílil. Není rozumné zkoušet dojít či dolézt poslední úsek za mokra, protože skála klouže a na obousměrně užívaných řetězech je nutné se vyhýbat s protijdoucími. Pokud se chcete dostat na vrchol za deště, tak ti protijdoucí jsou vlastně všichni kromě vás. A když dvakrát zahřmí, může nastat i zmatek. No a na vrcholu by stejně nebylo nic vidět. Tak příště.

Na některých fotkách zase lze najít minipostavy podobné mravencům. Kromě této úžasné túry nabízí Zion řadu dalších, i cesty, kde je nutné brodit se po prsa. To pak kromě uklouznutí tady hrozí i bleskové povodně, které turistu mohou pěkně vypláchnout. Zion jsme opouštěli v dešti zvláštní krajinou, kde je vidět, jak na hladkých skalách musí rostliny bojovat o každé místo k životu.

Zion bych si určitě zvolil pro delší pobyt, kdybych se tam vydal znovu.

Příště pokračování parkem Arches.

Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Honza Amerika Kurka - Americké národní parky (2011): (1) (2) (3) (4) (5)
Hell&Dr - Austrálie (2011): (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10)
Dr a snad i Jr- Na návštěvě u poručíka z Inishmoru (2010): (1) (2) (3) (4) (5)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie (2010): (1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7) (8) (9 ) (10) (11 ) (12) (13) (14 ) (15 ) (16) (17) (18) (19) (20) (21) (22) (23) (24) (25)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský (2010):(1) (2) (3) (4) (5) (6 ) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

Baselitz DOX, HUGHIE O’DONOGHUE: Cesta (do 12.12.2011)
Velkoformátová plátna zachycující figury při skoku či pádu reflektují tragickou souvislost mezi skokanem, symbolizujícím záměrný přechod do „světa na druhé straně“, s mediálními obrazy lidí zoufale vyskakujících z věží World Trade Centre.

Baselitz Ostrava, Galerie 7, Výstava fotografií - Petr Sikula (do 3. prosince 2011)
Petr Sikula, který právě v tuto dobu slaví své 70. narozeniny, se právem zařadil mezi nejvýznamnější české fotografy. V ostravské Galerii 7 se představuje cyklem Jižní Morava z roku 1983.

Otto M. Urban, Joel-Peter Witkin, Vanitas
Americký fotograf Joel-Peter Witkin (nar. 1939 v Brooklynu) patří již od konce 70. let 20. století k předním představitelům světové fotografie. Jeho instalované černobílé fotografie jsou součástí všech významných světových fotografických sbírek. Ve své tvorbě se věnuje především zátiší a portrétu. Jeho díla představují osobitý pohled na současný svět, často pracuje s odkazy na náboženská témata (Ukřižování, světci atd.) stejně jako na klasická díla světového malířství (Francisco Goya, Odilon Redon, Joan Miró, Hieronymus Bosch atd.). Svou tvorbou ovlivnil celou řadu dalších umělců (např. Erwin Olaf, Jake and Dinos Chapmanovi) i hudebníků (Diamanda Galásová, Trent Reznor). Také díky práci Joela-Petera Witkina se v posledních letech stále více objevují pojmy dekadence a dekadentní v souvislosti se současným uměním. Kniha představuje reprezentativní průřez umělcovou tvorbou od 70. let do současnosti. Vedle fotografií se zde objevují i méně známé kresby a obrazy. Vůbec poprvé je v této monografii publikován soubor nejnovějších Witkinových fotografií, tzv. retablos, jež vznikala v posledních třech letech.

Čtyři z předních světových instrumentalistů současnosti, Yo-Yo Ma (violoncello), Stuart Duncan (housle), Edgar Meyer (kontrabas) a Chris Thile (mandolína) se sešli při natáčení desky The Goat Rodeo Sessions. Zatímco každý z umělců je známý jako sólista, zde se spojili do jednoho celku a vytvořili crossoverový projekt.

„Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.“ (Mark Twain
Kina:
2.11. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (20:30)
3.11. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (18:00)
4.11. – Oko – Pásmo filmů – Freeski night (20:30)
6.11. – Oko – Filmový klub – Černá Venuše (režie: Abdellatif Kechiche, Fr./Bel., 2010, 159 min. Historický) (Nikdy jsem neviděl lidskou hlavu tolik podobnou opici. Píše se rok 1815 a anatom Georges Cuvier právě ukazuje v pařížské Královské lékařské akademii vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové. Jeho kategorický verdikt je doprovázen potleskem významných kolegů. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná „hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání.) (20:30)
5.11. – Kino 35 – Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 155 min. Drama) (V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami.) (19:00)
1.11. – Městská knihovna – Lidice (režie: Petr Nikolaev, ČR/Pol., 2011, 110 min. Válečný) (Příběh obyčejných lidí, kteří se náhodou připletli do cesty dějinám.) (16:00 a 19:00)
1.11. – Ponrepo – Vůdce (režie: Basilio Martín Patino, Šp, 1977, Dokument) (Film je originální portrét diktátora Franca. Režisér nezachovává chronologickou posloupnost, snaží se spíše postihnout rysy Frankovy osobnosti a jeho klíčové činy. Ve filmu jsou použité materiály z nešpanělských filmových archivů a zároveň několik barevných záběrů dotočených v době vzniku.) (20:00)
31.10. – Světozor – Dokumentární pondělí – Duchové Cite Soleil (režie: Asger Leth, USA/Dán., 2007, 88 min. Dokument) (Dvě hodiny od pobřeží Miami Beach leží Haiti - přitisknuté na Dominikánskou republiku, ignorované zbytkem světa. Je to země chudoby, zoufalství a násilí. Ovšem pro většinu lidí, kteří na půdu Haiti nikdy nevkročili, je „peklo“ jediné slovo, které dokáže vyjádřit tamější životní podmínky.) (20:30)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
31.10. – Agharta – Hot Line (21:00)
1.11. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
2.11. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
3.11. – Agharta – Yandim band (21:00)
5.-6.11. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
1.11. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
3.11. – Balbínova poetická hospůdka – Slávek Janoušek (20:00)
5.11. – Balbínova poetická hospůdka – Irish Dew (20:00)
31.11. – Blues sklep – Nano Illusion (21:00)
1.11. – Blues sklep – Kikina B (21:00)
3.11. – Blues sklep – B5 (21:00)
5.11. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
6.11. – Blues sklep – Big Band Trumpets (21:00)
1.11. – Jazz Dock – Tues blues (22:00)
2.11. – Jazz Dock – Marc Ribot Trio (20:00)
3.11. – Jazz Dock – Matej Benko Quintet (22:00)
5.11. – Jazz Dock – Vlado Ulrich Quartet (19:00)
5.11. – Jazz Dock – Mezcla (22:00)
31.10. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
1.11. – Jazz klub Ungelt – Kateřina Mysková Session Band (21:15)
2.11. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
4.11. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Bend (21:15)
5.11. – Jazz klub Ungelt – Filip Gondolán Band (20:30)
31.10. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
3.11. – Jazzboat – Stan the man (20:30)
4.11. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
6.11. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
3.11. – Lucerna music bar – Yann Tiersen (21:00)
2.11. – Reduta – Brink Man Ship (21:30)
4.11. – Reduta – Bridge Band (21:30)
5.11. – Reduta – Back Side Big Band (21:30)
6.11. – Reduta – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (21:30)
1.11. – Rudolfinum – Koncert na podporu projektu Úsměv pro život (19:00)
1.11. – Stará Pekárna, Brno – Up! (20:00)
3.11. – Stará Pekárna, Brno – Bran (20:00)
4.11. – Stará Pekárna, Brno – Plum Dumplings + Model Bazaar (20:00)
5.11. – Stará Pekárna, Brno – Biorchestr + Listolet (20:00)
Kluby - cizina:
27.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Hajime Mizoguchi (19:00, 21:30)
1.-2.11. – Blue Note New York, USA – Toshiko Akiyoshi Quintet (19:00, 21:30)
1.11. – Twins Jazz, Washington, USA – European Jazz Motion (20:00, 22:00)
5.11. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Victor Bailev, Poogie Bell, Peter Horvath (19:00, 22:00)
Hudební festivaly:
1.-31.11. – Jazz bez hranic, Plzeň (info: http://www.jazzbezhranic.com/)
Tanec a experimentální divadlo:
4.11. – Alfréd ve dvoře – Mumráj (Příběh o přátelství a toleranci přinese plno legrace a jedno poučení.) (16:00)
5.11. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (choreografie: Jan Kodet, režie: Janek Růžička) (Tanečně-dramatické představení pro šest postav o snech a touhách mediálních ikon. O zoufalství těch, kteří se jim touží podobat. O rozkoši z plavby po módních trendech. O životě v oblacích a životě v kruzích. Prázdnotě virtuálních prostorů. Oživlých virech. Cynismu informačních toků. Vrstvách make-upu. Závislosti na elektřině. Groteska. Comics. Remix.) (19:00)
31.10. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – 100 Wounded Tears (14 obrazů ztraceného zoufalství.) (20:00)
4.11. – Divadlo Ponec – Patnáctiny Taneční zóny (20:00)
Divadla:
31.10. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
5.11. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
3.11. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
2.11. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
3.11. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
4.11. – Divadlo Komedie – PREMIÉRA – Srdce temnoty (20:00)
1.-2.11. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
4.-5.11. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
Divadelní festivaly:
4.-11.11. – Redfest, Brno (info: http://www.ndbrno.cz/reduta/festival-redfest)
do 31.12. – České divadlo 2011 (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

V neděli, 6. 11. 2011 v 19:30 máme v divadelním studiu Marta (Botanická 5) premiéru představeníčka "Líbej mě, líbej, aneb sen o kostkované košili Jiřího Šlitra". Hrají, zpívají a tančí třeťáci – studenti muzikálového herectví z atelieru Jany Janěkové. Uslyšíte nejkrásnější "zamilovaná" dueta pánů Jiřích Suchého a Šlitra (občas i Ferdinanda Havlíka) a několik dalších písní ze semaforské tvorby v nových úpravách. Vtipné choreografie vytvořila Hana Litterová, režie a scénář Jana Janěková (motivovaná zajímavým snem jistého chlapce o Jiřím Šlitrovi , který byl otištěn v roce 1968 v odpovědně časopisu Sedmička, kam pravidelně odpovídal pan Šlitr na dotazy školáků.). Hraje CKK Band ve složení D. Klementová, J. Klement a J. Jurůj.
Reprízy budou 7. a 8. 11., další týden 16., 17. a 18. 11. vždy v 19:30. Myslím, že potěšení by mohlo být jak na naší straně, tak na straně Vás, kteří (doufám) přijdete.
Zdraví realizační tým:

VELMI NETRADIČNÍ TOUR DE ZAVADIL VE SVATÉM ŠTĚPÁNĚ

Pavlovy úhly pohledu:

Pořád ještě neumím psát texty pod fotky tak, jako páníček, ale to důležité už stejně bylo řečeno v minulém vydání.
Dada a spol.
www.quakvarteto.cz