V několika předchozích vydáních v sekci surreálného zrzka jsme anoncovali, že se v noci 7.6.2014 na zřícenině hradu Landštejn narodí jeden z nejmohutnějších happeningů malíře, sochaře, muzikanta a performera Lubo Kristka. Lubo Kristek je svými happeningy znám po celém světě a tento poslední hepáč byl asi ten největší, jakého se kdy dopustil. A možná nejen on. Možná by se dalo i říct, že Křížová cesta je pět happeningů v jednom.
Ale teď už popořádku. Lubo měl před nedávnem narozeniny a já jsem se rozhodl, že bych mu jako dárek mohl nabídnout sebe, jako pomocníka k tomu happeningu. Sedl jsem už ve středu do busíka a odjel do Podhradí.
A tak jsem se na pár dní stal Lubovým asistentem. Samotná příprava happeningu zabrala Lubovi několik měsíců, tisíce telefonátů, mailů a úředničiny, za jakou by se nemusela stydět ani EU se svým sídlem plným úředníků.
No a protože jsem přijel rafinovaně ve středu až navečer, tak jsem nic ten den dělat nemusel, jen jsem si vyslechl pracovní scénář, pak jsem kecali o všem možným a šli spát. Ve čtvrtek ráno už ale bylo s nicneděláním utrum. Spravit uvařené prase, vytvořit z něj věrnou maketu mamonu, vyrobit z vařených brambor kamení k ukamenování, sehnat čerstvou zeleninu, sníst oběd, pak i večeři, vést zase chviličku moudré rozhovory, jak už to umíme. A v hluboké noci jít spát. Má přijet ještě Miro, ale má zpoždění, takže přijíždí až po půlnoci.
Ráno začíná jako obvykle šrumcem, který nepoleví do hluboké noci. Je potřeba navozit na hrad Landštejn všechny propriety, a že jich je. Na Landštejně vybudovat středověké město a spoustu dalších míst. Udělat nebordel z hromady kostýmů.... No, nechci vás zatěžovat stejně jako ten pán z filmu Na samotě u lesa, co všechno to obnáší.
Přestože na Landštejně stavíme jako o život, hrad je v běžném provozu, takže tudy procházejí návštěvníci, tak jako jiné dny. Spousta z nich je zvědavá, vyptávají se, fotí si mnohdy spíš naše kulisy než středověké trosky. Všude vládne dobrá nálada a nikdo není otrávený. Je krásné sledovat, kolik zapálených lidí pro tuto akci pracuje a jak velmi často funguje samostatný, téměř nikým neřízený synchron. Z Orlických hor přijíždí i Helča s Borisem a Beou.
Všichni budují a staví jako o život. Je opět noc, někteří zůstávají na místě, my jedeme zas zpátky do Podhradí. Čeká nás další nadupaný den. Musíme totiž velmi brzo vstávat, jet si pro jednu z důležitých postav happeningu, která bydlí poblíž vepřína. Je třeba tohoto člověka připravit do přijatelné podoby. Venku je krásně a kvetou vlčí máky. Vše kupodivu vychází. Vyrážíme opět na Landštejn, po cestě musí Lubo vyzvednout poštovního holuba, bez něhož by mohl happening být nerealizovatelný. Lubovy happeningy jsou košatě složité, provázané a plné jinotajů a sdělení, takže vynechat jeden krok by mohlo vytvořit velikou trhlinu v ději.
Party budovatelů jsou již v plné práci, přijíždí další účastníci. V happeningu vystupuje přes 70 účinkujících ze všech koutů republiky. Začíná kostýmová zkouška a první informační schůzka, kdo, kdy, co, a jak. Pan Svoboda se vzorně o všechny účastníky stará, dokonce sám obsluhuje u řízků a večer u klobás. Všichni jsou milí a příjemní a počasí je taky takové.

Projít znova scénář. Pokolikáté již?

Spravit uvařené prase. A jak? To vám neprozradím, protože jsme se s Lubem dohodli, že o tom nebudu psát. Asi jakože tajemství.

Uvařit brambory a vyrobit kameny na kamenování.

Na nádvoří je zatím prázdný klid, jen majestátní robustní zdi dýchají studeností věků.

Některé kostýmy a masky je nutné vyzkoušet v předstihu.

Místo posledního jednání. Ale to zatím nikdo neví.

Přichází první pracovníci happeningu. Je to dobře vymyšlené a někteří účinkující si vlastně scénu staví sami pro sebe.

Lubo pobíhá sem a tam, uděluje rady i rozkazy. Co kam a jak, někdy i proč. Zde za pomoci své ženy dumá nad smrtkou.

Víc očí víc vidí.

Přichází další účastníci. Velká paní pojede na voze. Ona to sice už ví, ale vy ješte ne.

Zde jen zkoušíme, jestli je plošina dostatečně veliká pro tři tančící plamínky. Shodujeme se na společném výroku, že je velká nedostatečné, ale že to musí stačit.

Hrad je normálně v provozu a chodí hodně návštěvníků, jako jiné dny. Samozřejmě, že jsou zvědaví, a někteří malí zvědavci dumají nad tím, jestli to nebude nějaká pohádka.

Přijíždí Helča s Bibi a Borisem. Helča se ujala role kostymérky, ale hrát bude taky. I Bibi. I Boris.

Správný směr.

Je brzké ráno, Lubo a já vyrážíme k vepřínu probudit jednoho z herců. Mekišáka. Je potřeba dohlédnou na pořádnou hygienu. Mekišák bydlí v domečku bez elektřiny, takže se meje v lavoru se studenou vodou. Někdy, většinou před natáčením.

Obout fusakle, oblek a boty. Vyrážíme za světlem reflektorů.

Cigárko.

Zamknout domeček. Není to domeček na elektřinu, ale na na klíč zatím jo.

Mekišák je slavná postava filmů. Hrál prý už i v amerických filmech i v Rakousku, je to postavička hluboce hrabalovská.

"Tak kurňa, kde je to auto pro filmovó hvězdu? Víte jak mně říkali v Rakósku? Freddie Mercury. Akorát já zpívám trochu jinak, ale to je dobrý. Sranda musí byt."

Kostýmové zkoušky jsou v plném proudu.

Je třeba ze slušných lidí vytvořit trhany.

Boris na kostýmové zkoušky kašle, ale našel si taky důležitou činnost. Uvěznil se na pranýři. Vydržel v něm celé dopoledne. A aby se nemusel furt bavit s lidma, kteří chtěli vědět proč a za co ho pranýřujou, tak si strčil do huby zelené jablko, a tak už ani nemohl odpovídat.

Vzácná chvilka klidu.

Jeptišáci to mají dobrý, obleky černé a dobře neprodyšné, teplota dnešního dne vysoká.

Miro s křídly anděla smrti.

Prý projev studu.

Symbioza.

A zde jsou již ony tři slavné baletky. I ony si musely vyzkoušet, jak je ta plošina veliká. Teda vlastně malá. A vypadají zděšeně a to zatím jen stojí, večer za světel reflektorů budou i tančit.

Postaviček je hodně a některé jsou perverzní nebo transvestitní.

Jeptišáci řeší neprodyšnost po svém. Hlavně si zapamatovat, kde je nahoře a kde dole.

Pak vilní jeptišáci zahlédnou nevinného bílého těhotného anděla. Předstírají sepnuté ruce. Kdoví, co by ty ruce..., ale nechme toho.

Skupinové foto na požádání. Jen tak mimochodem, oba tyto páry vystupovaly před lety na Janohradě v jiném Kristkově happeningu PHYLOGENESNÍ ZNAČNĚ VLHKÁ SVATBA aneb O tom, jak se unavený svět lidí znovu vrací do hlubin vod. Happening z roku 2008.

Helča si na svou roli i roli Bibi a Borise kostýmy ušila doma sama. Inu její profese se nezapře.

Další instruktáž o scénáři.

A další vzácná chvilka klidu.

Jen Lubo se trápí, protože co když něco důležitého neřekl?

Rozcvičit nohy.

Herci jsou pozorní a nevyrušujou. Všichni to berou zodpovědně.

I Boris.

Zkouška bezdrátové techniky.

Šlape jak hodinky a hlas pěvkyně nám dělá na zádech štětiny. A taky mokrý voči.

Ještě vymyslet a pak taky udělat galerii těch 13 obrazů. Místa málo, obrazů moc, a velké. Drobná chybička. Koho by napadlo, že se obrazy nevejdou na jednu stěnu vedle sebe.

Instalovat ohňový vodopád.

Zkouška křižáků nanečisto. Tahle scéna vypadá, že bude masakrová.

Zatím je to leháro, ale večer už nebude.

Masky vyvaleně čumí na ten šrumec.

A ještě jedna chvilička zdánlivého klidu.

Dorazil vilný farář. Prý takový vesnický chudý typ.

Foto na zakázku. Dvě Heleny a dva kameny.

I Miloš dorazil, přivítal se s Mistrem a těší se na představení.

Zkoušky nanečisto.

Obrazy zakryty, Tato scéna začíná být hotová. Však už je dost odpoledne.

Obloha - nebesa, která večer mají spadnout.

V okně se skrývá slavná violoncellistka.

Zapadá slunce, vychází měsíc, čas se navršuje.

Bejt nebo nebejt focenej, to je oč tu neběží.

Vše připraveno.

Soumrak padl, poslední bílé čáry na ksicht.

Obléci Freddieho do speciálního kostýmu. Pak pohlídat, aby zůstal skrytý, a pak ještě dohlédnou, aby odkrytý vyrazil ve správném okamžiku.

Před hradem se srocují davy návštěvníků. Jako obvykle je happening zdarma. Ostatně tím je Lubo Kristek vyhlášený. Na žádný s jeho happeningů se neplatilo vstupné. Ani dobrovolné!!!!

A mně nezbývá, než upozornit, že právě začíná happening nazvaný Mythická krajina Nr. 2014.
Proběhl tudy zloděj s trakařem plným uloupených peněz. Odkudsi vybíhá nahá ženština, vřeští a za ní vyráží chlípný farář.

Branou projíždí vůz tažený párem koní. Rozveselená juchající společnost hoduje, pije a je i perverzní.

Za vozem si táhnou svého šaška.

Kopou do něho a nenávidí ho.

Zhýralá společnost nemá zábrany.

Na nádvoří se zatím k životu probouzí malé středověké městečko, trhovci se zeleninou a pečenými kuřaty se vnucují. Mumraj narůstá.

Má dáti a dal zatím funguje.

Na piedestalu stojí nad hlavami všech zlaté prase. Nedostižný symbol blahobytu.

Ospalý klid postupně přechází ve velký vřesk a mumraj, hudba a tanec. Napětí ve společnosti stoupá.

Společnost začíná být digitalizovaná a pomaličku se mění vzhled, nikoliv však povaha. Lidi si i nadále nerozumí, ale už k tomu mají telefony.

Digitální šum.

Zmatená společnost je plná čísel. Něco se děje.

Freddie s kozou.

Podaří se odchytit smrtku a uvěznit ji. Společnost se smrti už nemusí bát. Mohou žít navždy. Varovný prst šaška však není vyslyšen, svého šaška záchranáře už lidstvo nechce, začne ho kamenovat.

Prase číhá.

Na piedestal s prasetem se proplíží jakýsi Jidáš. Vidíte v jeho oku tu jiskru, která se vám vymstí?

Naláká společnost na dostupnost bohatství a lidi chtějí zlaté prase.

A taky ho dostanou. "Jidáš" ví proč. Má jasný plán.

Lidstvo se bije o zlaté prase, každý by ho chtěl pro sebe, ale prase je během chvilky roztrhané. Nemá nikdo nic. Závist, zuřivost, vztek.

Z nebes se se spouští ohnivý déšť, nastává apokalypsa. Smrt je osvobozena a začíná kosit lidi. Nekosí kosou, ale sítí. Náměstí se plní mrtvolama.

Město hoří. Apokalypsa.

Tanec smrti.

Naprostá apokalypsa, město hoří, mrtvoly smrdí. Přijíždí vůz tažený nosáčema, nakládají mrtvoly. Smrt se tetelí nad tou žní.

Vybíhá hořící postava, poslední z žijících. Plamínky z hořícího města tančí vyvražděným městem.

Plameny tančí.

Lidstvo vyhynulo? Plameny apokalypsy uhasly.

Pochod jeptišek.

Kosmos je připraven.

Přichází Chronos. Času není nazbyt.

Zvoní zvon, a křižák za křižákem vchází na scénu , odhalí obraz a umře. Obrazů je třináct, křižáků dvanáct.

Do kosmického ticha vystoupí z Kosmosu Nevinnost, spatří hromadu mrtvých křižáků.

Odhalí závoj a pod ním...

... se objeví bílý těhotný anděl. Odhalí třináctý obraz křížové cesty. "Sublimace zlata".

Začne zpívat árii, živá hudba ji doprovází a pomalu odchází í z této scény na poslední místo happeningu.

A do toho úžasný zpěv jeptišek a jeptišáků.

V románské kapli visí uštvaný šašek, který to s lidstvem myslel tak dobře. Dokopaný, zkrvavený a kamenovaný končí na kůlu.

Těhotný anděl mu naposledy zpívá krásnou píseň Naděje pro jiné.

Filharmonici v okně starého hradu.

Chronos přísně dohlíží na teorii relativity a ohýbání času. Vše je v řádku. Tak jako to má být.

K obrazům křížové cesty přichází opět těhotný anděl.

Rozsápe se si břicho a v něm, zlatá klícka.

Porod.

Narodil se holub, duše šaška odlétá na věčnost. Doufejme s nadějí do budoucna.

Naděje v podobě holuba si užívá svých pár vteřin slávy, než uletí do noci.

Diváků bylo hodně. Možná tři stovky, hlava na hlavě. Příběh končí a diváci tleskají. Tleskají nadšeně a usmívají se.

Přichází ukřižovaný šašek, kyne lidem a tichým hlasem oznamuje, že úrp ně zase jednou umřel Třeba si toho budou lidi jednou vážit.

Je po akci, všichni jsou šťastní a unavení. V místním bufetu si dáváme pivo, již je neděle. Mistr odjel domů. Zůstávám na hradě, dohodl jsem se s Helčou, že přespím u nich ve stanu, ale společnost je veselá, pivo dobré, tak kecáme a bavíme se královsky.

Veselá společnost, která tu zůstala do rána, se rozhodla, že spát nepůjde, udělali jsme si oheň, popíjeli pivo a kecali nehorázné kraviny. A taky řešili problém polonézy, nebo že by to byla ,mazurka? Je normální ráno a my jdeme demontovat scénu. A ještě takovou noticku. Ve čtvrtek večer jsem si vynuloval v ledvince takový to chytrý počítadýlko kroků s 3D čidlem. A to mi napočítalo, že jsem nachodil po hradě Landštejn (a že je sakra do kopce a schodů) přesně 30 kilometrů a 281 metrů, neboli téměř 33 tisíc kroků. Ty kilometry s ohledem na schody a šprycle od žebříků jsou asi kravina. No a to znamená, že jsem se stal landštejnskou fretkou. Ale prozradím vám, že mě z toho bolely nohy víc, než když jsem před nedávnem uběhl 71 kilometrů.

Je konec, přicházejí noví návštěvníci, ale už nepoznají, že tudy něco zázračného včera prolítlo. Tak alespoň takto přes internet, ať to zůstane zachované.

Lubo si na rozloučenou zatančil v sedě s Bibli.

A prosím ještě poslední foto s malou slečnou kastelánovou. Tak snad zase někdy jindy. Krásný happening Mythologická krajina Nr. 2014 skončil. Podrobnosti technického rázu, hudba, jména účinkujících a další (možná důležité) informace se dozvíte na www.lubokristek.net. Tam naleznete za nějaký čas i video z celé akce. Dnešní vydání WWWiditelného prasete berte jen jako reportáž, která si neklade za úkol být přesná, jen jsem se pokusil obrazem a sem tam slovem uvěznit myšlenky z toho krásnýho večera.