Správný cestovatel nemá žádné plány ani záměr dokončení cesty, tvrdí ve svým moudrech slavný Lao-Ce. Ale my nejsme správní cestovatelé, tak tak trošku víme kam jdeme. Ale co uvidíme a zažijeme, to nevíme. V jednom z předchozích vydání jsem sliboval, že se do čínské čtvrti vrátíme. Takže teď. Jedno odpoledne za námi přijela Jiřka s Davidem, že nás vezme na nějakou specialitu do čínské čtvrti. Zrovna mě bolely záda, tak jsem musel chodit trochu opatrněji, ale těšili jsme se. Jiřka s Lálou tu v Americe před skoro třiceti lety zakotvili, když prchli z ČSSR. Zpočátku žili v SF, ale pak se odstěhovali do klidnější oblasti Kalifornie.

Náměstí s hotelem, kde kdysi pracovala Jiřka v hotelu. Nostalgicky vzpomínala, jak to bylo těžký, jak každej den chodili po SF a somrovali o práci, třebas i umejvání nádobí. Žádná procházka růžovým sadem.

Mám rád fotky hodin. Samotný hodiny a hodinky mě tak neberou, ale fotky hodin jo, protože to se pak i nejpřesnější hodiny stanou takovou lednicí na ten jedinej okamžik, kdy cvakla spoušť.

Jiřka nás vzala do jednoho z hotelů, kde nakonec sehnala práci. Hotel to byl hodně lesklej a i honosnej, s výtahem skleněným zvenčí a mramorem uvnitř. Já bych si do takovýho hotelu ani netroufl nakouknout, protože při mém způsobu oblíkání bych byl sakra nápadnej. Ale Jiřka, že ať jdeme, že se tam aspoň vyčůráme na luxusních hajzlech, což zase byl nápad dobrej, protože se nám už chtělo všem. Hajzly byly parádní.

Samej mramor, samý dřevo, samej chlápek v livreji.

Tak jsem si aspoň vyfotil selfíčko před vstupem do cock báru.

Tenhle chlápek si vydělává tím, že stojí na modré přepravce.

Některé zaměstnání vyžadujou silné nátury.

Všeobjímající kýč. Ale mně, kdoví proč, připadá ten obrázek potrhle exotickej.

V SF se mi líbí.

Některý stromy jsou tak okrájený, že to tu vypadá skoro jako u nás na chalupě, když se do ořezávání stromů pouští moje sestra.

To už se plazíme směrem k vietnamské hospůdce, kterou má Jiřka ráda a ráda tam sem tam zabrousí.

Je to poblíž té ulice, co jezdí kabelovka.

It´s time for lunch,

Samotná čínská čtvrť je taková jakoby klasická, jako bejvaj i v jinejch městech. Obchůdky se vyplavujou z domů do chodníků. V čínskejch čtvrtích často majitelé krámků bydlí v domě nad obchodem. Jsou sice ochotní a vstřícní, ale zdaleka ne, jako před léty. Klasickej multikulti přístup. Úklony a jistá servilnost začíná být vzácností.

Kolmo na čínské ulice bývají ulice velkoměstské.

Při vstupu do čínské čtvrti vás vítají čínští houslisté na nástroj se dvěma strunami. Nebo jen jednou.

Ale jo, je to takové trochu čínské. Já jsem sice v Číně nebyl,, ale předpokládám, že v Číně nebejvají čínský čtvrtě, proč taky. Ale třeba v Jižní Korei je v Soulu taky jedna čínská čtvrť a jsou si dost podobné.

Medvídek koala s brilianty.

Naval kámo, naval oheň.

Za rohem je obchod s krásnými věcmi.

Ve vietnamské hospůdce jsme dostali kulatej stůl, pak jsme si dlouho vybírali, kecali jsme a povídali si. A taky jsme se fotili pro příbuzné.

Z výrazu v mým ksichtě by možná mohlo být patrné, že mě bolí záda.

A Jiřka se nás ptala, jestli chceme malou nebo stření nebo velkou porci polívky. A my že malou, což Jiřku překvapilo, ale budiž. Malá porce polívky však byla velikostí srovnatelná s pořádným nočníkem. Velká porce, to ani neumím odhadnout, je určitě půl vany. Jiřka s Davidem si dali střední, a byl to lavór. Nedala se sníst ani ta malá porce. Ale bylo to vynikající. Pan vedoucí se do mě zamiloval usmíval se na mě a vietnamsky žertoval. Asi.

Čtvrť je plná různých figurek a lidiček s pohnutými osudy.

A pak taky lidiček zakletých do odlitků předstírajících, že je to bronz.

Na ulicích SF není bezpečno, ale je tu hezky.

Jiřka

Stádo veselých bůžků.

Čínský prase.

Jojo, já taky.

Tak zatím sbohem, čínská čtvrti, zas až někdy jindy.