Musím se k něčemu přiznat. Když jsem opravoval obyčejný nefunkční odkaz, podařilo se mi zlikvidovat celý prase se svatbou. Ani nevím, jak se mi to tak rychle a tak nenápadně podařilo. Smůla. Ale podle mé tetičky, jde vždycky o hovno. Takže ti, kdo si ji přečetli a chtějí znova, tak ti se dozví jinou verzi právě teď. Ti, co prase č. 27 nečetli, tak se dozví jen tuhle verzi a protože nevědí, co bylo v té předchozí, tak je to ani nemusí mrzet. Víc k tomu nemám co dodat. Strécovská situace.

Soňa, moje kamarádka, zpěvačka a fajn holka mě poprosila, abych jim nafotil svatbu. Na Slovensku a slovenskofinskou. No tak jsem sedl ve čtvrtek krutě ráno na žlutej autobus, a přes Brno, kde jsem se vyčůral u plotu, do Žiliny, tak jsem přeskočil hned na druhý autobus a za 3 eura jsem se nechal dovézt do Dolného Kubína. Sundal jsem si sandály a od tohoto okamžiku až do neděle 01:00 jsem si je neobul. Narozdíl od Prahy nebo Brna je to v Kubíně všem u prdele, že si chodíte bosky, což je sympatické.
Proběhl jsem si Kubín a pak jsem klusal do kempu v Gäceľu, kde se měla odehrávat hostina a rej a i přespat. Po cestě jsem trpěl tím, jak je tu krásně. Asi se sem musím podívat někdy znova.

 

Krajina v okolí Dolného Kubína je básnička.

Ejka připravila grilování. Vaření, pečení, kuchtění je její vášeň.

Přijíždí finská větev.

Jsou veselí a sympatičtí

A dorazili i Dada s Jirkou na kole.

A borovička je hlavným motorom takové akce. Tady na Slovensku jakékoliv akce.

Finům borovička chutná.

Tady budeme bydlet v noci. Dada s Jirkou si zkouší, jak se čumí na televizi.

Po první hostině.

Ráno jsem vstal brzy, vzpomněl jsem si na knihu Stoletý stařík
vylezl z okna a zmizel. A udělal jsem to taky tak. Bosky jsem si
zaběhal podél Oravy a bylo to nádherný.

Ta krajina by ze mě udělal asi básníka.

Orava ráno.

Jedem pro víno za Nastěnkou do dřevěnice. To je její ateliér.

A její triko

Pak už jsem předaný Soni a jsem její fotograf, průvodce, ochránce a rozfukovač nervozity.

Přemýšleli jsme s Dadou, co tak můžou Soni s ksichtem udělat
v kosmetickém salůnu.

Jasmínka mě přivítala růžemi.

Pak mi zatančila Labutí jezero na posteli.

Svatební šaty ještě číhají v igelitu.

Jedem zkontrolovat a vyzvednout kytky.

Pak přetížíme výtah pomocí zrcadlení.

Tak krásný výhled má Ejka se Stevom ze své kuchyně.

Psíkovi je svatba u prdele.

Nevěsta je téměř připravena.

Tři krásné Grácie.

Ještě najít svatební boty. Soňa se mi přiznává, že by nejraději chtěla mít svatbu taky bosky.

Poslední uzlíky.

A tátovi kytku do klopy.

A hurá na to.

V limousině.

A zde se bude odehrávat obřad.

Prudké schody do kostela.

Obřad začíná.

Kostel je krásný, chráněný organizací UNESCO

Paní farářka.

Ty vole, to je nuda.

Ale holky jsou celé napnuté a dojaté.

Slib a prsteny.

Podpisy.

Krásný zpěv.

Jasmínka s babičkou.

Společné foto je složité. Zespoda se mi horní řady kryjí. Shora se zadní řady utápí.

Rodinka.

Jasmínka.

Nevěsta.

Rodinná skupinka.

Táta nevěsty a v pozadí Dada.

A pár fotek aranžovaných. To mi moc nejde a nerad někoho kroutím do pozic.
Ale uznávám, že je to potřeba.

Svatba v krásné krajině.

Kostel je celý dřevěný, stavěli ho bez hřebíků a než začali, jeli se to naučit do severských zemí.

No a protože se to učili od Finů a Švédů, je kostel zdobený severskými náměty.

Tuhle fotku mám rád, i když je tak trochu jako od Karola Plicky.
Ale když jsem to fotil, tak jsem na to nemyslel.

Slavnostní přípitek

O výzdobu prostoru pro slavnostní hostinu se postarala především Nastěnka.

Přípitek, jak jinak, borovičkou.

Polívka s nudlema.

Jasmínka má ráda sladký.

Od Nastěnky dostali nevěsta s ženichem mandalu, kterou museli hosti dodělat na místě.
Každý se musel zašpinit zelenou barvou na prstě, otisknout se někam do volné části v kruzích
a zlatou fixkou se identifikovat.

Rodinka tančí.

Dada se zamilovala do finského popěvku při zvednutým pohárku.
Jirka jí to musel nahrát na mobila a ona si to pak přepsala do not.
A slova ve finštině si nechala doplnit od finské větve.
Naštěstí jsou všichni muzikanti, takže přes noty si rozuměli.

Jirka si pak zkusil, jestli by se nedostal červí dírou do jiné dimenze. Ale zapomněl jsem se ho zeptat,
jestli se mu to povedlo.

Holčička a Orava.

Země dvou sluncí.

Západ nad Oravou.

Svatební dort byl barevně sladěný s interiérovými cetkami.

A Soňa zazpívala, až se ježily chlupy na zádech.

Zazpívala tátovi, táta jí zpíval v kostele. Kam se člověk kouknul, byl nějakej zpěvák.

A pak zase ženich zazpíval nevěstě.

A brácha ženicha a jeho sestra ho doprovodili na kytaru klávesy.

Zazpívali nám všem spolu.

Malé Finče sice ještě ani neví, jak se ten nástroj jmenuje, ale už na něho umí.

Zajímavé horizonty.

Prý jsme si podobní.

Bráchové zpívají.

To už je fakt ráno?

Asi jo. Soňa s Miškou.

A je to. Ještě Nastěnku vdám a budou obě pod čepicou

Je po svatbě. Bylo to krásné. V noci mě pak vzali Ejka se Stevom autem do Žiliny,
Abych nemusel jet moc brzo a čekat dlouho v hospodě. V 1 ráno v neděli mi jel žlutej autobus
do Prahy. Padl jsem na sedadlo a probudil se až na Florenci.