Omlouvám se všem, kteří jsou zvyklí na užvaněné tlusté WWWiditelné prase. Situace se vyvrbila tak, že jsem přes víkend musel trochu pracovat. Teda trochu jako moc blbinek, grafikova smrt. Nic zásadního, ale přece nezahynu hlady.
Dnešní téma jsem zvolil podle toho. Když jsme byli na chalupě a den odpočívali po té krásné dlouhé túře z Orlickejch do Jeseníků, nedalo nám to lenošení a vyrazili v v ještě větší sestavě do Horní Lipové. Zde je totiž takové kuriózní místo. Bufet v lese. Ofiko se jmenuje Lesní bar. Od nádraží je to jen kousek, takovej malej výlet. A Helča navíc slibovala, že zná cestu, která není ani 8 kiláků dlouhá, kdy se vynoříme na Ramzovou. Neuměl jsem si to představit, protože tuhle cestu jsem neznal. Neznal ani, když jezdím na chalupu už přes 60 let. Furt se něco člověk učí.
Boris s Bobíkem se těšili jak malí kluci na to, že pojednou vlakem. Milujou jízdu v kupé. Taky proto, že ve vlaku nesmrdí benzín jako třeba v autě. A taky vlak nedělá tak krkolomný zatáčky. I když zrovna na téhle trati je jedna zatáčka tak zhruba 270°.
Našli jsme si vláček, vyrazili zvlhlou Ostružnou na nádraží. Baťůžky krásně lehoučký. Mlha a mrholení. A ta vůně. Koupili jsme si nějakej speciál lístek pro místní ježdění. Tržní mechanizmus dorazil i do hor na Severní Moravě. Komplikovala to totiž Dana s tím, že má In50, čili se až divím, že ta paní za okýnkem se z té objednávky nezbláznila.
Ve vlaku jsme okupovali celé kupé. Vlak byl docela plnej. A hodně cestujících cestovalo, hádejte kam? Do Lesního baru.

Od nádraží to je asi dva kiláčky ko kopce. A bylo plno. Víte, jak to s tím barem je? Bouda s hořícím krbem, v potoku se chladí pivo a limonády, k dispozicci jsou klobásky, párky, sušenky, čaj, rum, fernet, Samý laskominy. Ale žádná obsluha. Visí tu jen pár cedulek s cenama. A plechová bedýnka se škvírou na sloupku, pod ní krabička na kovové mince.
Jde o to, že si dáte co chcete, sami si spočítáte, kolik jste z nabídky vyžrali a vyslopali, sečtete a hodíte prachy papírové do škvíry, kovové do krabičky. A když mát jen papírové a nějak to nevychází přesně, tak si sami z té krabičky vrátíte, kolik je třeba. Divný co? A ten systém funguje už několik let. Já na to čumí rok co rok jako blázen. V Česku a tohleto fakt nekrachuje. Jakoby lidi byli ve svý podstatě féroví, když nad nimi nikdo nedrábuje a neprudí nějakejma předpisama a nařízeníma.
Samozřejmě, že se najdou hajzlíci, co to vošidí, nebo se pokusí sebrat nějaké drobásky. A nebo jen si vzít, co je napadne a nic nezaplatit. Jasně, jsou i takoví šmejdi, určitě i tajně vyváží odpadky do lesů a šidí a podvádí, kde se dá. Ale na to, jakej tam je provoz, tak to vychází, že je těch slušnejch víc, a to ohřeje vnitřnosti skeptika.
Dali jsme si my dospěláci pivo, děti limču, kluci pak zatoužili po jedovatým buřtíkovi, kterej si sam v ohništi krbu ohřáli. Pak si usmyslela Linda, že taky chce buřtíka. A zatím venku mrholilo.
Jsme nakrmení, jídlo zaplacený, teď nás povede Helča temným lesem na Ramzovou. To by mě teda nikdy nenapadlo, jak to byla krásná cesta. A mlha z lesa vyrobila scenérii jako pro nějakej muzikál o trpaslíkách. Fakt krásnej vejlet. A rostly i houby. Než jsme dorazili domů za Olčou, ještě jsme se stavili na pivo.
A ještě fotky:

Krásně mrholí a všecko voní. Čím dál víc mě baví chodit přírodou v dešti. Omlouvám se svýmu Nikonovi, ale snad se mu to taky začne líbit.

Arciť již jsme zde.

Přemluvili jsme pána s pupíkem, aby nás vyfotil v pozici 1-5 podle baleťácké normy. Tedy jestli už neplatí norma baletní dle EU. Tahle je první?

A tahle třetí? Já si to už nepamatuju. Jen se mi matně v hlavě objevuje Relevé, demiplié (asi se po píše jinak) a batmán tandy tažený. Přesněji to asi bude vědět Dana.

Tohle už je ale improvizace. Pán žertuje, že nám s foťákem uteče. Tak jsme s Helčou dumali, jak dlouho by ho bavilo s tím foťákem běžet.

Výhled z baru.

Linda si ohřívá buřtíka a Boris si ho pak vezme a sežere.

To je dobrota tyhle sračky.

Prudce nahoru a pak prudce doleva.

Trpaslíci z muzikálu Divotvorný hrnek.

Dámy u zlomenýho stromu.

Ta mlha je krásná, ale mokrá.

A samozřejmě, že nechyběl i lesní tréning na nadcházející zimní sezónu. Asi bysme si měli osvěžit nějaký složitější tanec než jen nějakej blbej kilián. Co třeba Argentinské tango? Zima je za dveřmi.

Bejček na nás čumí a netuší, že za chviličku se z něho stane vůl. Prej kvůli masu.

Krásnej výlet končí, ještě to pivo a honem za Olinou.

A příště (někdy příště) bych mohl prozradit, jak jsme s Borisem budovali penzion pro šneky.

Langoš sajtoš tojfološ (2014/36) Desáté jubilejní Krkonoše (2014/35) Už ty pily dořezaly (2014/34) Anenská pouť (2014/33) Z Orlickejch do Jeseníků (2014/32) Konečně GGB (2014/31) Petra 50 (2014/30) Hurá na GGB (2014/29) Suši po snafranciscu (2014/28) Slovensko-finská svatba (2014/27) Tráva neroste (2014/26) Čínská čtvrť podruhé (2014/25) Křížová cesta (2014/24) A zase ty šedesátiny (2014/23) Golden Gate Park (2014/22) Dvoje kulatiny (2014/21) O běhání (2014/20) Čínskou čtvrtí poprvé (2014/19) Druhej díl s vnoučaty (2014/18)

Radio Laxík 1440 kHz

Několikaletý výzkum českých archeologů odhalil senzační objev. Na Vyšehradě stál jeden z největších kostelů ve střední Evropě. Jedná se patrně o nestarší vyšehradský kostel, který měl reprezentovat sílu tehdejší vládní elity. Monumentální stavba leží zhruba 150 metrů od nynější baziliky svatého Petra a Pavla. V Patagonii našli téměř kompletní kostru obřího dinosaura. Jedná se o jednoho z největších suchozemských obratlovců, který kdy žil na Zemi. Dreadnoughtus schrani byl nazván podle jedné z prvních bitevních lodí, které byly sestrojeny na počátku dvacátého století. Dinosaurus byl tak obrovský, že neměl žádné přirozené nepřátele, v jeho době nežili žádní predátoři, kteří by ho byli schopni ulovit. Monumentální tvor žil v období svrchní křídy a vědci odhadují, že mohl vážit až kolem 100 tun. Jedinec, kterého se podařilo objevit, nejspíš vážil kolem 60 tun a délka jeho těla byla 26 metrů.

Bibi dumá nad tím, jak se jmenuje táta od ženicha a vymyslela, že: "Tchýň"

DOX (do 22. 9. 2014) Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Pink Floyd: Odvrácená strana zdi Úplný příběh psychedelie od roku 1695 do současnosti Kniha Pink Floyd: Odvrácená strana zdi pokrývá téměř půl století rocku a popisuje dramatickou a barvitou historii nejpopulárnější psychedelické kapely světa a jedné z nejpřevratnějších kapel, jaké kdy stály na pódiu. Jedná se o první úplný příběh Pink Floyd, který ilustruje množství fotografií počínaje vznikem kapely v Cambridgi přes období, kdy roli autora textů zastával Syd Barrett, až po nezapomenutelné natáčení alba Dark Side of the Moon. Čtenářům umožní poodhalit tajemství jednotlivých písní skupiny, seznámit se s vývojem její legendární světelné show a loutek, prozradí mnohé o ostrých konfliktech členů kapely a ještě mnohem víc. Nechybí ani kompletní diskografie Pink Floyd. Vše doprovází přes 200 fotografií Syda Barretta, Rogera Waterse, Davida Gilmoura, Ricka Wrighta a Nicka Masona včetně snímků z koncertů a momentek ze života.

„Příčinou problémů současného světa je to, že hlupáci jsou sebejistí, zatímco rozumní lidé plní pochybností.“ (Bertrand Russel)

Od 11. do 19. 9. se v Plzni koná 22. Mezinárodní festival divadlo. Více informací na http://www.festivaldivadlo.cz/

Až do 8. prosince potrvá festival České sny – IV. Ročník kulturního projektu věnovaného propagaci české hudby a hudební spolupráci evropských regionů (více informací: http://www.ceskesny.cz)

Francouzská kapela Chlorine Free, jehož koncertní sestavu tvoří dva klávesisté, trombonista, flétnista, basista, bubeník a DJ, vydává desku Le Fish. Její styl je mixem funku silně ovlivněného fúzí 70. Let a také experimenty raných 80. let, jazzrocku, elektroniky i hip hopu a síla kapely tkví především ve zvládnutém kontrastu.

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš