Minulé prase obsahovalo děsný množství fotek, takže redakce nasadila praseti přísnou dietu a proto tu teď bude jen vydání velmi útlé. A to nejen obrazově, ale i slovně. Naposledy jsme se motali v čínský čtvrti, teď to zase dopadlo tak, že po vejletu k bizonům jsme obdrželi telefonát na v SF koupenýho mobila s jakousi místní simkou nám zavolal Honza, že jako ať se dostavíme někam do centra SF, že si spolu zajdeme na suši do jejich oblíbené hospůdky. A protože po těch pár dnech jsme už otřelí a drzí znalci města, nedělalo nám problém být nejen včas, ale i na správným místě. Myslím, že jsme tam dokonce bylo dřív než Honza se Stáňou. A pak jsme šli uličkama do tý hospůdky, kde dělají dobrý sušata. Teda jako suši, ale spoustu druhů. Samozřejmě, že to pro nás byla obrovská novinka, protože my s Olinou jsme doposud znali jen takový to suši, co je zamotaný do zelený řasy, je v něm hodně rejže, která je jakoby správně uvařená a k tomu nějaký mořský potvory.

V San Franciscu se hodně jezdí na kole a jsou tu s tím jaksi smíření. Řidiči mi nepřipadali nijak arogantní a sprostí, spíš tu obecně vládne ohleduplnost. I na mnohaproudých dálnicích. Ten nejlevější pruh na dálnici je určenej pro sanitky a policajty a tak pro lidi, co nejedou v autě sami. A těch tu je hooodně. Tohle kolo vypadá vybydleně, ale není, jen se sundá přední kolo z vidlice a spojí řetězem ke stojánku i tak trošku s helmou. Většinou prý zůstane neukradený. Ale stejně je dobrý pro ježdění po SF pořídit kolo bazarové a nehezké.

Jdeme nerovnou ulicí - a těch tu v SF je většina - k hospůdce, kterou si Honza se Stáňou oblíbili. Dělají v ní prý dobrý suši.

Arciť, již jsme zde. Taková normální skoro bufetová hospoda. Ale obsluha pozorná a bystrá.

Vše objednává Stáňa a Honza, my dva s Olinu jsme spíš pro srandu králíkům. Ale vybrali dobře.

Úplně normální hrášek, ale tak dobrej. Možná to je tou dálkou a touhou po exotice. T5eba je vlastně úplně stejnej jako u nás.

Suši nebo Suší, nebo jak to je v množným čísle, je mnoho druhů. Takovým těm trubkám (to jsou ty, které tu známe a vídáme nejčastěji) se prý říká maki, když je na hromádce rýže položená nějaká ryba, tak tomu říkají nigiri. A když je kopeček rýže a vedle třeba pohozená makrela jen tak, tak to je sašimi.

Tohle by nemělo bejt napadnutelný, protože nefotím pána, ale zrcadlo. Zajímavý v těchhle hospůdkách je to, jak se tam platí kartou. To vám přinesou účtenku, vy do ní strčíte kartu. Oni si kartu odnesou, strčí do poklady, a přinesou vám ji zpět i s tou účtenkou. A vy si musíte spočítat, kolik je třeba 10 nebo 15 procent, ručně to přihodíte k tomu papírku, co vám přinesli a jdete pryč. No a celou dobu je ta vaše karta jakoby open, a oni si strhnou tu útratu plus procenta, který jste ručně připsali k tomu papírku z pokladny. Už vidím, jak se to v Česku krásně zneužívá v 80 % všech zařízení a jak z toho jsou kauzičky, které trvají u soudu desítky měsíců a jak to je celý ulepený. Když jsem se na to Honzy ptal, tak mi říkal jen: No, to se jim moc nevyplatí. Když zavolám zadarmo do svý banky, že tohle je špatně, že to mělo bet jinak, mám na to účtenku, tak si to banka s tím hospodským vyřídí sama. Ale dřív, než si to s ním vyřídí, ti prachy na účet vrátí. Seš přece jenom jejich klient a neradi by o tebe přišli. Zajímavej přístup.

Když vypadneme z hospody, tak se snese sanfrancisská mlha. Ta je tu několikrát za den.

A když jdeme nacpaní sušijama, všude po ulici se odehrává muzika. Je jich tu hodně. NA každým rohu a spousta z nich i dobrá. Kupodivu dodržujou akustická teritoria, takže se nemusí přehlušovat.

Tenhle harmonikář byl hodně dobrejm připomínal mi kamaráda Trpáka, co se s ním vídávám Blízko Burundi.

Výborná partička hrála svěží bluesjazzrock.

Bedny na baterky a jede se.

Basák.

Zpěvák. A uvidíme příště, co zase vytáhnu z archivu. Letoš totiž jsme se rozhodli s Olinou, že si dáme doopravdický prázdniny a nikam nepojedeme. Ty naše děti si vybírají děsné vzdálený destinace. Kdyby to vládli komouši, nejeli by nikam a bydleli by za rohem. A je dobře, že jsou rudoši mimo a všichni si můžeme dělat,c o chceme, i když si to spousta z nás stále neuvědomuje.