Domluvili jsme se na pracovním víkendu na chalupě. Dřevo na zimu se beznadějně proměnilo v kouř nad komínem a teplo z kamen. Děláme to takto každej rok, ale letos nejenže jsem toho dřeva spálili víc a skoro žádný nezbylo, ale bylo na chalupě tolik pomocných rukou, až radost pohledět.
Martin s Ájou a boží Rózou si nás vyzvedli někdy kolem půl šesté a vyrazili jsme do Ostružné. Když jsme za Hradce brali benzín, přijelo parádní veteránské auto, to nám začíná esteticky ten víkend.
Dorazili jsme dost pozdě, protože kolem Králík je to trochu rozdrbaný a musí se úzkejma uličkama objížďkou. Doma bylo plno. Teda až později, Jirkovi kumpáni a kumpaní byli v hospodě a dorazili později než my. V chalupě teplíčko ze zbytků dřeva, máme teď pár kousků tvrdého z rozebraných starých sedaček.
Pátek ráno jsme zahájili výletem na houby a sakraže rostly. Donesli jsme jich pěknou hromadu. Červené kováře, jedny z nejchutnějších hřibů nikdo nechtěl, kromě Oliny. Asi je odrazovala ta červená barva. Ája z hub udělala bílou polívku, to vám byla dobrota.
No a odpoledne jsem jako rozcvičku pokáceli několik stromů za chalupou, protože Dana tak rozhodla z estetických a bezpečnostních důvodů. Šlo nám to dost rychle, akorát poslední strom, takovej mrcha tlustá, již jednou shora uřízlá, se nám trochu vymkl z kontroly. Martin si ho nařízl trochu blbě a lano nestačilo stočit směr pádu. Kdyby byl smrk dlouhej těch asi 14 metrů, podařilo by se ho při pádu odsunout více z naříznuté dráhy. Takto hajzlík brnkl o elektrické vedení, naštěstí jen konečkama "větviček", pak smetl bejčí ohradník, Opět při nás stálo štěstí, protože bejci v ohradě zrovna nebyli, jinak už by běhali po obci a trkali občany do prdelí. To by byla korida. A krmě toho ten tlustej hnusnej strom přehradil cestu. Jedinou cestu, kudy můžou jezdi auta. Ale jako zázrakem, žádný auto nejelo. Podařilo se nám strom rozřezat a odtáhnout ze silnice. A v tom okamžiku Martinova pila zahulila a bylo po ní.
Máme na chalupě ještě jednu, míň profi i když americkou, ale v nouzi se na to nehledí. Jenže ty mrchy pily asi za sebou mají nějaký odbory, či co, a ta americká nechtěla pracovat taky. Dostala novej řetěz, spravili jsme jí lištu, ale nevydržela zapnutá, škytla, prdla zdechla, Několikrát za sebou. A pak už ne. No a tak jsme získali celkem krásný víkend bez práce, samé výlety, houby, dobrý polívky,. paráda. A v neděli jsme zase jeli domů. S mrtvejma pilama v autě...

Za Hradcem čepujeme benzin, když v tom se objeví nádherně zrenovovanej auťák, slavná Pragovka.

Jdeme na houby na Dembaudu. Roste jich hodně a v lese je esteticky.

V lese mě napadlo, že bych mohl začít sbírat fotky do nové série, která se bude jmenovat "Čertíci a Bertíci."

Čertík Bertík No.:2

Takhle pilní budeme až se vrátíme z hub.

Kouzelná Róza dostala pohár, kterej zcela náhodou, aniž by to bylo domluvený, byl taky Čertík Bertík.

Róze chutnalo a byla v sedmém nebi. Pohár byl tak velikej, že nešel sníst. A Dana to Róze tak záviděla, že se rozhodla, že si ho někdy dá taky.

A protože pily jsou mrtvé, vyrážíme na další výlet, trochu prší, ale je krásně světelně.

Touto cestou jsme už dlouho nešli. Hodně dlouho.

Jsem nadšenej.

A až nebudete moci usnout, zde si můžete počítat ovečky až do bezvědomí.

Vždycky, když přijedu do Ostružné, vypadne mi z huby věta:
" Ale je tu krásně."

Pak jsem se začal zabývat strunovou teorií.

A síťovými Hot Spoty.

Pak mě přepadla nostalgie starých fotek a já jsem musel začít experimentovat.

Nejen černobíle.

Jak rád bych si sedl a předstíral, že píšu básně, nebo alespoň v křesílku o nich přemýšlím, jenže to je na cizím pozemku a nechci nikoho svejma nápadama srát.

Máme zase sraz v hospodě, protože naše parta se rozprskla do všech stran. Olina Martina a já jsem si dali delší výlet. Ája s Rózou šli stavět mechový domečky, pak si vyzvedli Danu, která něco uklízela, a sešli jsme se v hospodě. Dana si dala ten samej pohár, jako Róza den před tím.

S Rózou je velká sranda.

Večer se zjistilo, že chalupa je plná čteček. Na sedm dospělých bylo 6 čteček, z toho 5 Kindlů a jeden Pocket Book. Zdá se, že e-knihy nastoupily svou vítěznou cestu.

V neděli dopoledne jsme si dali výlet krátkej, jednak proto, že Olinu trochu bolel ten před nedávnem porasovanej kotník. Danu taky bolí prst na noze, no prostě jen kratičkej výlet.

V poledne vynikající houbová polívka.

Každou chvíli prší.

A pak domů. Tentokrát jsme jeli přes Brno, protože jsme museli vrátit Rózu mamince Pavle, takže to byl docela dlouhej vejlet autem. Kromě toho si budeme muset tu dřevovou misi zopakovat někdy jindy.

Anenská pouť (2014/33) Z Orlickejch do Jeseníků (2014/32) Konečně GGB (2014/31) Petra 50 (2014/30) Hurá na GGB (2014/29) Suši po snafranciscu (2014/28) Slovensko-finská svatba (2014/27) Tráva neroste (2014/26) Čínská čtvrť podruhé (2014/25) Křížová cesta (2014/24) A zase ty šedesátiny (2014/23) Golden Gate Park (2014/22) Dvoje kulatiny (2014/21) O běhání (2014/20) Čínskou čtvrtí poprvé (2014/19) Druhej díl s vnoučaty (2014/18) Velikonoce v Ostružné (2014/17) Vňoučátkový víkend I. (2014/16) Po hrbaté silnici v SF (2014/15)

Padesát odstínů růžové.

V Indii našli vědci potopené město Dwaraka, jedno ze sedmi posvátných měst hinduismu. Podle pověstí zde přebýval hinduistický bůh Krišna. Průzkum naleziště započal již v roce 2000, postupně však přináší nové objevy. Výzkumníci za pomoci akustických senzorů během půl roku zmapovali rozsáhlý komplex staveb. Některé ruiny leží v hloubce až 40 metrů. Před 37 miliony let bylo na Antarktidě mnohem teplejší klima a žili zde větší tučňáci než dnes. Argentinští vědci z muzea v La Plata objevili v oblasti Seymourova ostrova kosterní pozůstatky dosud největšího známého tučňáka – odhadují, že druh Palaeeudyptes klekowskii mohl ve vzpřímené poloze měřit až 201 cm a vážit až 115 kilogramů.

foto: Milan

4letá Róza se ptá babičky: "Ájo, a kraví cecíky jsou pipinka?"

DOX (do 22. 9. 2014) Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Romain Puertolas: Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY Kniha je bláznivým a hořkosměšným dobrodružstvím Inda ze zapadlé provincie, jenž se vypravil do Paříže, aby si v nákupním řetězci IKEA v akci zakoupil speciální postel s hřeby. V kapse má jednu falešnou stoeurovou bankovku a na nose sluneční brýle – oba předměty sehrají velice důležitou roli v jeho dalším životě: první mu na paty pověsí mstivého taxikáře, druhý mu do cesty přivede osudovou lásku, a to vše během několika hodin. Poté začíná jeho nedobrovolná a neuvěřitelná cesta čtyřmi kouty Evropy a Libyí, zprvu ve skříni z IKEA, poté kamionem, letadlem, horkovzdušným balonem i lodí. Absurdním humorem vyprávění probleskuje tvrdá realita: každodenní boj ilegálních migrantů, kteří jsou skutečnými dobrodruhy dneška.

„Bezmoc neexistuje. Je to jen jiné slovo pro vzdávám to.“ (Jefferson Smith)

do 20. 8. potrvá festival Znojmo žije divadlem. Více informací na: http://www.znojemskabeseda.cz/poradame/znojmo-zije-divadlem-1/

Až do 8. prosince potrvá festival České sny – IV. Ročník kulturního projektu věnovaného propagaci české hudby a hudební spolupráci evropských regionů (více informací: http://www.ceskesny.cz)

Andreas Varady, se narodil v maďarsky mluvícím romském prostředí na Slovensku v roce 1997. Když mu bylo deset, rodina se přestěhovala do Irska a v roce 2012 se talentovaného kytaristy ujal Quincy Jones. Nyní vydává album Do It Again.

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš